Když pak v půli května objevil hnízdo se třemi mladými ptáčaty, vypukla mezi ornitology a ochranáři nefalšovaná radost. „Je to naprosto úžasné. V něco podobného jsme upřímně už ani nevěřili. Sokoli v Moravském krasu nehnízdili desítky let," potvrdil zástupce vedoucího Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras Antonín Tůma.

V celém Jihomoravském kraji se dokonce jedná o jediné potvrzené hnízdění sokola stěhovavého. „Na obloze je však tohoto dravce možné vidět po celém území," upřesnil Bedan.

Sokolí pár se uhnízdil na blíže neurčeném místě, které ochranáři nechtějí přesně konkretizovat. „Je to kvůli jejich bezpečnosti. Tito ptáci potřebují klid. Pokud by je někdo vyrušil, už bychom je tu také nemuseli příští rok vidět," vysvětlil Tůma. Podle něj si dravci zvolili vysoko položené místo ve skalní dutině. „Potřebují hlavně dobrý výhled, což je v lesnatém Moravském krasu celkem problém," dodal.

Vzácná ptačí návštěva byla dlouhou dobu pod pečlivým dohledem Stráže přírody chráněné krajinné oblasti Moravský kras. „V době hnízdění a líhnutí mladých jsme je střežili opravdu důkladně. Hlavně aby je nikdo nevyrušil, třeba nějaký horolezec, kterých je tu spousta. Byli jsme připraveni kdykoliv zasáhnout. Nyní, když už mláďata vylétla, což jsme pozorovali začátkem června, to není potřeba," popsal strážný Radovan Mezera.

Sokol stěhovavý nemá v přírodě příliš přirozených nepřátel. „Největším je pro něj asi výr velký. Ten dokáže zabít mláďata i třeba samici," dodal Mezera. Podle něj však nebezpečí hrozí hlavně od lidí. Jeho slova potvrzuje i Tůma. „Vyzýváme veřejnost, aby vzácné sokoly nerušili, i myslivce, aby je nestříleli, jak tomu bylo v minulosti," vzkázal.

K vyhynutí sokolí populace, ke kterému došlo v šedesátých letech dvacátého století, však přispělo hlavně nadměrné používání pesticidů a nedostatečná ochrana přírody. „Po zákazu používání látek s obsahem DDT, uzákonění přísné ochrany a zahájení programů pro aktivní podporu druhu došlo v celém areálu původního rozšíření sokola stěhovavého k obratu a jeho populace se začala postupně vracet," uvedli v časopise Ochrana přírody ornitologové Václav Hlaváč a Václav Beran.

U nás se znovu začínají objevovat první údaje o výskytu a hnízdění sokolů na konci osmdesátých let. „Dnes již můžeme sokola opět považovat za pravidelně hnízdící druh, jehož existence není bezprostředně ohrožena," uvedli Hlaváč a Beran. V minulém roce dokonce pozorovatelé evidovali na území České republiky přes osmdesát párů tohoto dravce a necelou stovku mláďat.

Co se týče oblasti Moravského krasu, ornitologové věří, že vedle výrů, káňat a poštolek budou pravidelně pozorovat i sokoly. „V příštím roce lze očekávat návrat současného páru sokola na hnízdiště. Vzhledem k předchozí hnízdní úspěšnosti existuje již silná vazba na lokalitu. Do budoucna lze předpokládat obsazení dalších historických hnízdišť," zhodnotil René Bedan. Sokoli dříve hnízdili například v okolí Býčí skály.

V Moravském krasu, i s ohledem na historické prameny, je dostatek prostoru pro tři až čtyři páry.

Vedle klasického způsobu hnízdění sokola ve skalnatých oblastech co nejdále od civilizace volí některé páry přesně opačnou cestu a usazují se na lidských stavbách. Hlaváč s Beranem však upozorňují, že tím výrazně roste riziko ztráty mláďat. „Situaci mohou zlepšit vhodně umístěné budky," radí.