Předseda správní rady zapsaného ústavu (jde o obdobu dřívější obecně prospěšné společnosti) „Společnost pro obranu svobody projevu“ (SOSP) Daniel Vávra si v úterý 14. března na svém facebookovém profilu postěžoval, že média „okázale ignorují“ téma výzkumu, který si tato společnost zadala a jehož název zní „Svoboda projevu a nové formy cenzury“. Cílem tohoto výzkumu prý bylo zjistit, zda se Češi bojí vyjadřovat své názory a zda mají pocit, že se do jejich života vrací cenzura.

Vávra pak ještě v téže větě nelogicky dodal, že SOSP je „napadána“ za to, že si výzkum zadala u výzkumné společnosti SANEP. Podle jeho vyjádření tak učinila až poté, co prý oslovila všechny výzkumné společnosti, jež jsou členy oborového sdružení SIMAR (jde o Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění, jehož členem SANEP není – vysvětlíme proč, pozn. red.) a všechny realizaci zmíněného výzkumu odmítly.

„Některé dokonce ‚mimo záznam‘ sdělily, že je to příliš kontroverzní téma. Mnohé totiž pracují i pro politické strany a průzkumy dokazující veřejnosti, že ty politické strany jdou proti vůli voličů, by jim asi úplně dobře neudělaly,“ prohlásil bez jakéhokoli doložení svých tvrzení Vávra. Jenže realita je jiná.

„Výzkum trhu a veřejného mínění je společensko-vědní disciplína, v němž je velmi důležitá etika,“ řekl Deníku předseda sdružení SIMAR Michal Ševera. „Všichni naši členové dodržují standardy a oborová pravidla SIMAR, specifikující požadavky na kvalitu sběru dat. Dodržování těchto standardů je u členských agentur kontrolováno. SANEP není členem SIMAR a jeho práci nekontrolujeme,“ dodal.

Podle Ševery je podstatné si uvědomit, jak výzkum trhu či veřejného mínění za normálních podmínek vzniká. „Má-li jakýkoli klient, ať již komerční nebo nekomerční či státní, nějaký výzkumný záměr, většinou osloví výzkumnou agenturu s hypotézou, co chce zjistit, a agentura poté přijde s nějakým návrhem řešení,“ popsal Ševera s tím, že postavit správně dotazník, aby skutečně vyjadřoval názory populace, není jednoduché.

„Měl by to dělat zkušený výzkumník profesionál. Existují instituce, které výzkumníky mají, například vysoké školy, některé větší společnosti a podobně. Takže může nastat situace a opravdu i nastává, kdy dostaneme dotazník, který je správně sestaven a sbíráme pouze data. Tato situace je ale velmi nepravděpodobná v případě laiků nebo zájmových sdružení, která se výzkumu nevěnují,“ uvedl předseda SIMAR.

Podivné otázky i navržené odpovědi

Některé otázky a odpovědi ve zmíněném výzkumu Společnosti pro obranu svobody projevu přitom skutečně napovídají tomu, že zadavatel se spíše snažil předjímat určitý typ odpovědí, než že by se pokoušel zjistit skutečné názory celé populace. Lze to doložit několika příklady:

V kompletních výsledcích výzkumu, jež tato společnost zveřejnila, je třeba vidět, že dotazovaní měli zodpovědět otázku: „Kdo má určovat, co je, nebo není nepravdivá informace?“, přičemž mezi odpověďmi dostali na výběr jen možnosti typu „Soudy“, „Stát o tom nemá rozhodovat“, „Nikdo, často to nelze s jistotou určit“, „Policie“, „Stát“, „Stát na doporučení factcheckingových organizací“, „Evropská instituce“, „Nevím“, „Někdo jiný“.

Celá otázka je však úplně nesmyslná a stejně nesmyslné jsou i navržené odpovědi, protože to, co je pravdivá informace, zkrátka nikdo neurčuje a určovat dokonce ani nemůže. Informace jednoduše pravdivá je, nebo není, a to na základě své věcné správnosti, jinými slovy na základě toho, zda odpovídá nějakému skutečnému stavu věcí. Její pravdivost nelze v žádném případě „určit“, ale lze ji pouze zjistit či ověřit. A zjišťovat, co jsou pravdivé informace, či si ověřovat pravdivost jakýchkoli informací je naprosto přirozené právo každého občana. Stejně jako zveřejňovat tato zjištění. Je to dokonce podstata svobody slova.

Návodnost dotazníku SOSP naznačujícího, že co je pravdivá informace, má určit jako autorita nejlépe soud (respondenti nepřekvapivě zaškrtávali nejčastěji právě tuto možnost), implikuje, že zadavatel výzkumu si chtěl od respondentů potvrdit názor, že nikdo kromě soudu by se neměl k pravdivosti informací vyjadřovat. Takový přístup jde ale paradoxně přesně proti svobodě slova – protože jeho uplatnění by zásadně omezilo svobodnou kritiku a veřejnou kontrolu, přičemž oboje tvoří naprostý základ svobodné demokratické společnosti.

Na navržených odpovědích je navíc zvláštní i použitý slovník: například slovo factcheckingová organizace, které vůbec nemusí být známé a zažité v celé populaci (dobře ho znají ale právě ti, kdo se nějak zabývají dezinformacemi, ať už jejich šířením, nebo vyvracením – tito lidé ale nepředstavují reprezentativní vzorek obecné populace). Při skutečně reprezentativním výzkumu by tedy tazatel tento pojem respondentům nejdříve vysvětlil.

Snahu dovést respondenty k určitému předem danému názoru lze vyčíst i z dalších otázek a navrhovaných odpovědí. Například na otázku, zda je třeba bojovat s nepravdivými informacemi, si mohli dotazovaní z předem navržených odpovědí vybrat jen: „Ne, nedají se vymýtit“, případně „Ne, je to nutné zlo provázející demokracii“ na jedné straně, nebo „Ano, je třeba je zakázat zákonem a jejich šiřitele postihovat“, případně „Ano, bojovat je třeba formou vládních kampaní a dotováním vybraných médií“ na straně druhé.

Variantu, že nepravdivé informace lze také vyvracet a veřejně poukazovat na jejich nepravdivost, případně varovat před jejich šiřiteli (což dělá většina médií každodenně bez jakékoli dotace, protože ověřování informací je základní novinářská povinnost), zadavatel v navržených odpovědích opět opomenul.

„Reprezentativnost“, která reprezentativností není

Velmi sporná a zcela nedoložená i nedoložitelná je také údajná „reprezentativnost“ výzkumu. Agentura SANEP použila podle vyjádření v úvodu výzkumu „metodiku internetového CAWI on/off-line průzkumu prostřednictvím unikátního internetového respondentního panelu společnosti SANEP o velikosti více než 220 tisíc respondentů v rámci České republiky“.

„Metoda CAWI skutečně existuje. Je to zkratka z anglického Computer Aided Web Interviewing. Tedy dotazování na webu s pomocí počítače. Nerozumím, jak může být online dotazování online a zároveň offline? Offline metoda je například osobní dotazování v obchodě nebo anketa na ulici,“ podotkl k tomu Ševera.

V úvodu prezentovaného výzkumu se pak dále uvádí, že reprezentativní vzorek byl vybrán „metodou kvótního výběru a odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel České republiky ve věku 18+ let dle Českého statistického úřadu“.

Jenže právě ona existence tzv. „unikátního panelu společnosti SANEP o velikosti více než 220 tisíc respondentů“ je velmi sporná a zabývaly se jí i soudy – které nedopadly pro SANEP vůbec příznivě.

V roce 2011 zveřejnilo oborové sdružení SIMAR otevřený dopis, v němž vyzvalo agenturu SANEP, aby prokázala, že její výzkumná šetření mají vypovídací hodnotu a že jsou založena na standardech kvality uznávaných místní i mezinárodní odbornou veřejností, a aby je podrobila podobně jako další agentury nezávislé kontrole.

SIMAR dlouhodobě vytýkal agentuře právě to, že vydává názory lidí ochotných odpovídat v internetových výzkumech za názory celé populace, aniž by zohlednila specifika internetové populace a to, že určité skupiny obyvatel internet nepoužívají.

SANEP reagoval na otevřený dopis žalobou s tím, že jde o zásah do jeho dobré pověsti a o narušení hospodářské soutěže. Vrchní soud v Praze ale v létě roku 2016 jeho žalobu zamítl. „Protože ani v soutěžním prostředí nelze bránit veřejné debatě o veřejných záležitostech, nelze než jednání žalovaného považovat za přípustnou kritiku v rámci garantované svobody projevu,“ uvedl soud.

Zaregistrovat se můžete i pod falešnou identitou

Výzkumná agentura podala proti tomuto verdiktu dovolání k Nejvyššímu soudu, ten ho však v roce 2017 zamítl. „Právní zástupkyně agentury SANEP nezformulovala žádnou právní otázku, která by mohla založit přípustnost odvolání a ani z obsahu jejího podání nelze přípustnost odvolání dovodit,“ uvedl Nejvyšší soud.

close info Zdroj: Deník zoom_in Jak navíc už v roce 2009 zveřejnil server iDnes.cz, SANEP své respondenty ve skutečnosti vůbec nezná: redaktoři iDnes.cz tehdy zjistili, že k registraci stačí uvést platný e-mailový účet, jméno, věk, povolání, příjmovou kategorii či rodinný stav, a pak už bylo možné začít vyplňovat výzkumy. Pravdivost uvedených informací podle serveru nikdo neověřoval.

Tato praxe přitom zůstává v platnosti až dodneška, jak osobně ověřil autor tohoto článku: i když je v požadovaných informacích uvedeno telefonní číslo, jeho platnost nikdo neověřuje. Stačí uvést nějakou existující e-mailovou adresu, třeba i na zcela anonymní internetové službě. Pak už se lze zaregistrovat pod zcela falešnými údaji; a třebaže si změníte pohlaví, příjem, místo bydliště, věk, rodinný stav i všechny ostatní povinné charakteristiky, stejně můžete – jako jiná a vymyšlená osobnost – začít vyplňovat výzkumy SANEP.