Toto opatření začalo platit v sobotu 10. 4. 2021. Porušení pandemického zákona vidí soud především v tom, že ministerstvo vydalo opatření bez předchozího souhlasu vlády, aniž by svůj postup jakkoli odůvodnilo a náležitě vysvětlilo. 

„Mimořádnými opatřeními dochází k závažným omezením a zásahům do základních práv a svobod jednotlivců, a proto soud trvá na striktním dodržování zákona. Pokud bychom akceptovali, že nezákonný postup ministerstva vždy zhojí následný souhlas vlády, učinili bychom § 3 odst. 3 pandemického zákona zbytečným a zmařili bychom jednoznačně v zákoně vyjádřenou vůli Parlamentu, který přijal pandemický zákon právě s cílem vnést do přijímání mimořádných opatření alespoň nějaký řád“, vysvětlila soudkyně zpravodajka Veronika Baroňová.

Kromě této vady, která vedla ke zrušení celého mimořádného opatření, se Nejvyšší správní soud vyjádřil i k jednotlivým bodům.

Pokud jde o bod zakazující veškeré soukromé a veřejné akce, jichž se účastní více než dvě osoby, soud uvedl, že tento zákaz se týká jen organizovaných podniků, a nemůže dopadat na návštěvy v rodinách.

Neústavní zásah do základního práva

„Zákaz setkávání rodin v domácnostech by představoval neústavní zásah do základního práva na respektování soukromého a rodinného života“, uvedl také Nejvyšší správní soud v odůvodnění.

Pokud jde o omezení svobody shromáždění, to pandemický zákon podle soudu (nejsme-li v nouzovém stavu podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky) neumožňuje vůbec.

Předseda senátu Tomáš Langášek zdůraznil, že ministerstvo může pouze stanovit hygienické podmínky pro konání shromáždění, případně stanovit mezní kapacitu prostor, koná-li se shromáždění uvnitř, jinak však omezovat shromáždění, např. stanovením maximálního počtu osob ve vnějším prostředí, nesmí.