Jeden z největších procesů letošního roku, který se zabývá zcela ojedinělým případem obchodování s lidskými orgány, řešil trestní senát brněnského městského soudu. Lékaři z brněnské Fakultní nemocnice vyvezli do Holandska desítky metrů čtverečních kůže. Soud jim za to vyměřil podmínečné tresty a vysoké pokuty od padesáti tisíc do jednoho a půl milionu korun.

„Pět bývalých a současných zaměstnanců tkáňové banky z Fakultní nemocnice Brno-Bohunice a syn jedné lékařky čelí žalobě z toho, že posílali tkáň z mrtvých lidí do holandské orgánové banky Euroskinbank. Peníze, které měla z ciziny dostat brněnská nemocnice, inkasovali na soukromé účty,“ shrnul žalobu státní zástupce Ivo Hahn. Aktérům zcela ojedinělého případu v historii české kriminality a zdravotnictví původně hrozilo až osmileté vězení.

Hlavní postavou soudu byl bývalý šéf tkáňové banky Jiří Adler. Už při trestním stíhání nemocnici opustil a nyní pracuje v laboratoři jako lékař. „Jsem zaměstnaný v soukromém sektoru v zahraničí. Kde, to nebudu říkat,“ řekl Adler.

Pozoruhodné na případu „kšeftování“ s lidskou kůží je fakt, že vedení brněnské nemocnice nemělo o jednání svých podřízených nejmenší tušení. „Nikde nebyl jediný záznam o tom, že tkáň vyvážejí do Holandska. Proto zřejmě tehdy neexistoval důvod, aby se vedení nemocnice zabývalo pochybením zdravotníků. Všechno sedělo a nic podle dokumentů ani nechybělo,“ řekl bývalý náměstek ředitele Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Peprla, který se od svých podřízených distancoval.

Ranní příval sněhu zkomplikoval začátek soudního jednání.

Zaskočila je zima

Advokáti pětice obžalovaných v případu zřejmě nestihli včas přezout svá auta do zimních pneumatik. Snad jedině tak se dá vysvětlovat jejich pozdní příchod k odročenému hlavnímu líčení před brněnským městským soudem.

Zatímco obžalovaní, státní zástupce, soudce i přísedící přišli včas, obhájci měli zpoždění. „Ráno mi volal jeden z advokátů, který bydlí někde u Golčova Jeníkova. Prý nemá zimní gumy. Jestli je chce shánět teď, asi nedorazí,“ konstatoval předseda senátu brněnského městského soudu Aleš Dufek.

Toho překvapila i neúčast obhájců, kteří bydlí v Brně. „Vidím, že sněží, ale nechápu, proč tady není advokátka z městské části Brno-Líšeň. Že by nemohla sjet ze zasněženého kopce?“ tázal se Dufek.

Přes nepřízeň počasí a poloprázdné lavice na straně obžalovaných ale soudce zahájil líčení přesně v půl deváté. „Oni přijdou, začneme bez nich,“ mávl Dufek rukou a začetl se do poměrně obsáhlého soudního spisu. Ten čítá bezmála devět tisíc stran listinných důkazů. Při čtení spisu se advokáti postupně trousili do soudní síně. Mohli tak klást dotazy a reagovat na průběh hlavního líčení. Sníh nesníh.