V odvolacím jednání potvrdil verdikt plzeňského krajského soudu, podle kterého holčička na následky těžkých zranění mozku o několik dní později v nemocnici zemřela. Proti dnešnímu verdiktu se již nelze odvolat, možné je pouze dovolání k Nejvyššímu soudu.

"Odvolání obžalované se zamítá. Dopustila se velice závažného trestného činu a nelze přehlédnout, kdo je poškozený," prohlásil předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička.

Kafkové kvůli obvinění z ublížení na zdraví s následkem smrti a z týrání svěřené osoby hrozilo až 12 let odnětí svobody. Uložený trest není nepřiměřeně přísný, uvedl Lněnička. Zároveň naznačil, že prvoinstanční soud možná mohl zločin posuzovat jako vraždu. Kafkové také podle něj přitěžuje fakt, že dceru ubila ve zkušební době podmíněného odsouzení za předchozí týrání dítěte. Je speciální recidivistkou, zdůraznil Lněnička.

Žena dítě brutálně zbila loni v červnu. Podle obžaloby dala děvčátku nejdřív facku, pak s ním smýkla na zem a tam ho bila pěstmi do hlavy a do břicha až do bezvědomí. Sama Kafková při výslechu na policii uvedla, že dítě udeřila, protože jí neodpovědělo, jestli bude jíst. Pak prý do ní vjel vztek a ona se za chvíli přistihla, jak do Moniky buší pěstmi. Když dítě upadlo do bezvědomí, matka přivolala záchranku, které řekla, že dcera spadla do sklepa.

Rodina tehdy měla děvčátko doma teprve měsíc, od května 2004 do května 2006 žilo v plzeňském kojeneckém ústavu. Sociální pracovníci totiž kvůli týrání Moniku už jako dvouměsíčního kojence ženě odebrali a soud matku za týrání potrestal. Za to, že Kafková Moniku už jako nemluvně kvůli pláči udeřila tak, že jí způsobila podlitiny v obličeji, soud ženě uložil desetiměsíční podmíněný trest s dvouletou zkušební dobou. Lhůta uplynula loni v srpnu.

"Já jsem to v žádném případě neudělala schválně, kdybych mohla, tak jsem se ovládla," řekla dnes soudu na svobodě stíhaná Kafková. Slova jejího obhájce o tom, že byla při činu nepříčetná, ale soud odmítl s tím, že je plně trestně odpovědná. Nepomohly ani argumenty obhajoby o tom, že se žena ambulantně léčí na psychiatrii.

Kromě toho, že dítě ubila k smrti, Kafková podle soudu děvčátko po dobu, kdy ho měla doma, krutě týrala, surově bila a kousala po celém těle. K tomu se však žena nepřiznala ani poté, co znalecké posudky ukázaly, že stopa po kousnutí na paži Moniky odpovídala matčině chrupu. Podle znalců děvčátko trpělo kvůli matčině násilí velmi silnými bolestmi, podle množství podlitin zjistili, že bylo například svazováno na nohou.

V rodině panovaly časté hádky. Manžel Kafkové přiznal, že dal při hádce ženě občas pár facek, protože rozbíjí věci. O tom, že by bila dceru, prý ale nevěděl. Podle sousedů byly v rodině časté hádky a křik. Rodina prý neměla v obci dobrou pověst, nikdo ale neslyšel dětský pláč.

Obžalovaná se hájila i tím, že to byl právě manžel, kdo na ni naléhal, aby usilovala o zrušení ústavní péče nad Monikou a přivedla ji zpět domů. Kafková sama o to prý příliš nestála. Obhajoba poukazovala i na neradostné dětství obžalované. Prý vyrůstala v rodině ovládané přísnou matkou, otec byl alkoholik.