V loňském roce tvořily soukromé „základky“ přes šest procent z celkového počtu základních škol v České republice a vzdělávaly se v nich skoro tři procenta žactva. Naopak počty středních a vysokých soukromých škol se za poslední dekádu podle statistiků navýšily jen nepatrně.

Zatímco před lety byla u nižších stupňů vzdělání především poptávka po alternativních směrech výuky, jako je velká Montessori či Waldorfská škola, dnes se podle ředitelů soukromých zařízení rodiče zaměřují především na kvalitu kolektivů.

„To si myslím, že je pro rodiče na prvním místě a je to pro ně důležitější, než směr výuky. Aby to bylo láskyplné prostředí, kde je rodinná atmosféra. Díky tomu lze u dětí rozvíjet různé schopnosti i bez nějakého konkrétního systému výuky,“ myslí si Petra Doleželová, ředitelka základní školy Mezi stromy v Ostravě. „A především je to prostředí, které koresponduje s tím, v jakém žijí, někdo by možná řekl, prostředí, které koresponduje s jejich sociální bublinou,“ doplňuje.

Obavy z inkluze

Například mostecká základní škola Optima dostává přibližně třikrát víc přihlášek k zápisu, než její kapacita zvládne. Ředitelka Marcela Černá zájem rodičů rovněž vidí nejen v poptávce o alternativu k veřejnému školství, ale také v obavách rodičů, že v sociálně slabším regionu budou mezi jejich spolužáky také děti z problémových rodin nebo přímo žáci, kteří mají už v dětském věku problémy s chováním či sklonům k násilí a dětské kriminalitě. „Takovou motivaci u rodičů skutečně vidíme. Registrujeme také obavy z dopadů inkluze na kvalitu výuky ve třídách,“ poznamenává.

Že by nešikovně prováděná inkluze mohla ovlivnit vyšší zájem o soukromé školství, vnímá i Petra Doležalová. „Výuka v kolektivu, kde je deset zdravých dětí a v kolektivu, kde jich je třicet a dvě z nich mají asistenta, další dvě poruchy učení, je prostě jiná. Rodiče, pro které je vzdělání absolutní prioritou, chtějí kolektiv, kde je pozornost zaměřená v první řadě na jejich dítě a z veřejného školství přecházejí do soukromého, i když za něj platí,“ domnívá se.

Zároveň ale ředitelky odmítají, že by si soukromou školu mohli dovolit jen dobře situované rodiny. Výše školného se různí. Může se jednat o několik desítek tisíc korun měsíčně, ale také o několik stovek korun. „Děti u nás mají zapsané i samoživitelky. To, že je soukromá škola jen pro bohaté, je mýtus,“ doplňuje Černá.

Kromě mýtu, že si soukromou školu mohou dovolit jen boháči, bojují rodiče často i s předsudky okolí. „Například neveřejné mateřské školy fungují třeba déle a už si na ně lidé zvykli. Ale soukromé základní školy nejsou standard a rodiče bohužel slýchají kritiku a posměšky i ze strany širší rodiny,“ popisuje Doleželová.

Nejvíce soukromých základních škol funguje podle statistiků v Praze, ve školním roce 2020/2021 tam vyučovalo žáky 48 soukromých institucí. Celkem tvoří skoro 17 procent celkového pražského počtu. Po hlavním městě nejvíce soukromých základek najdeme ve Středočeském kraji, celkem 45.