Statistika potvrzuje současný trend, kdy rodiče stále častěji hledají alternativní způsoby výuky využívající například prvky waldorfské či Montessori pedagogiky.

„Rodiče většinou vědí, co nechtějí. Nechtějí klasiku, tedy klasickou frontální výuku. Ta je ale na prvním stupni opravdu pasé, každý se snaží inovovat,“ řekl Hobuletu František Rada ze ZŠ Strossmayerovo náměstí.

Školné místo stavebního spoření

Školné v soukromých základkách se obvykle pohybuje kolem deseti tisíc korun měsíčně. Některé nabízejí slevy pro sourozence, jiné stipendijní programy, přesto jde o finančně náročnější záležitost než veřejné školství. Ani to ale není u řady rodin na překážku.

To je případ i Terezy z Prahy 9, jejíž dcera je nyní ve druhé třídě soukromé školy. „Doufala jsem, že od dob, kdy jsem navštěvovala základku já, se už něco změnilo. Když jsem ale poslouchala příhody mých známých, dospěla jsem k názoru, že mají sice barevnější chodby a interaktivní tabule, ale to je tak všechno,“ svěřila se Deníku.

S manželem se nakonec rozhodli pro soukromou školu, přestože na její zaplacení padne skoro polovina platu. „Bereme to jako investici do dceřiny budoucnosti. Někdo dětem ukládá peníze na stavební spoření, my je zhodnocujeme takto,“ doplnila čtenářka.

Rozdíl mezi běžnými školami a alternativními je hlavně ve výkladu látky a přístupu k dětem.

Vývoj počtu soukromých škol

Ve ScioŠkolách kladou důraz především na rozvoj studijní autonomie. „To znamená, že dětem dáváme možnost volby a současně na ně klademe tak velkou odpovědnost, jakou unesou,“ popsala Veronika Nováková ze společnosti Scio, jež provozuje v Praze pět základních škol.

Žáci se v nich učí vlastním tempem, místo učitele mají průvodce a nedostávají známky. Kromě vědomostí jim škola vštěpuje i takzvané měkké dovednosti, tedy emoční inteligenci, týmovou práci, kreativitu. „Pomáháme jim i s rozvíjením schopnosti učit se a orientovat se v rychle proměnlivém světe,“ doplnila Nováková.

Projektové učení

Nově otevřená škola Vela v Hloubětíně zase vyučuje ve věkově smíšených třídách. Školáci pracují v blocích formou projektů a učí se od sebe navzájem. Některé školy se drží čistě jedné metody, jiné kombinují. „Jestli pozitivní vztah k matematice zprostředkuje Montessori materiál, metoda pana profesora Hejného, metody tradičnější, či jejich kombinace, to už necháme na preferenci a schopnostech dětí,“ uvedlo vedení Hostavické školy Be Open.

Klasické základní školy, které jsou zřizovány městskými částmi, nabízejí alternativní metody jen velmi zřídka. Výjimky se však najdou. Například v Praze 6 jsou waldorfské třídy při ZŠ Dědina, v sedmé městské části funguje waldorfská škola při ZŠ Strossmayerovo náměstí a Montesorri škola při ZŠ Korunovační. První třída s Montessori programem vznikla na základě zájmu rodičů budoucích prvňáčků ve školním roce 2016/2017, stejně tak o vznik waldorfské školy se v roce 2013 zasadili rodiče. „Nemáme povinné domácí úkoly, nepracujeme s klasickými učebnicemi, orientujeme se na dovednosti, ale samozřejmě zvládáme obsah učiva garantovaný školním vzdělávacím programem,“ vysvětlila v měsíčníku městské části Iva Schmittová, učitelka jedné ze tříd v Montessori programu. Například vyjmenovaná slova se školáci učí sérií asi deseti aktivit, mezi něž patří poslouchání pohádek či vyplňování pracovních listů.

Zájem roste, tvrdí Praha 7

Ředitelé tamních škol mají u vedení městské části v rozvíjení těchto vzdělávacích programů podporu. „Vnímáme stále se zvyšující zájem o speciální vzdělávací programy a podporujeme jejich rozvoj,“ pronesla radní Prahy 7 pro školství Hana Šišková.

Stejně jako příznivců, mají alternativní školy i řadu kritiků. Ostatně, klasické základní školy navštěvuje v Praze pře 94 tisíc žáků. „Státnímu systému výuky věřím, je pod přísnou kontrolou. A náplň ročníků je léty odzkoušená. Kamarádka platila jedenáct tisíc měsíčně za to, že až ve třetí třídě si učitelka všimla toho, že má její dcera dyslexii,“ řekla Deníku Anna, matka dvou školáků žijící ve Vršovicích.