Sovy v přírodě ubývají. Doplácejí na špatné hospodaření člověka

Monitoring sov pálených, zejména na jižní Moravě, provádí spolek TYTO v čele s ornitologem Karlem Poprachem. Podle letošního pozorování má sova pálená těžký rok, který se odrazí pravděpodobně na malém počtu nově narozených mláďat. „Provádíme rozsáhlý monitoring porostů a bohužel letos skutečně vidíme, že nastává výpadek v hnízdění,“ potvrzuje ornitolog. Spolek do krajiny instaluje budky, kde nacházejí sovy bezpečný úkryt a mohou hnízdit. Zatímco před dvanácti lety v budkách hnízdilo přibližně 250 párů, před dvěma lety už jich bylo jen sto. A trend letos pokračuje.

Zhroucení populace

Za úbytkem sov je nedostatek potravy, konkrétně hraboše polního, který je stěžejní složkou jídelníčku. Přestože se v letech 2019-2012 řešilo jeho přemnožení a volalo se po jejich likvidaci dokonce i za použití jedů, v současné době jejich počty klesají.

Obyvatel Česka přibylo. Nárůst ale zajistila zahraniční migrace

Odborníci hovoří o tom, že došlo k fázi cyklu označené jako zhroucení populace. „Úbytek hrabošů pak znamená nedostatečnou nabídku potravy, na které jsou sovy závislé. Pokud ji nemají, nejsou schopny uživit mláďata, čímž se ohrožuje schopnost reprodukce druhu v dalších letech,“ popisuje ornitolog Karel Poprach.

Zatímco v letech na hraboše bohatých vyváděly sovy pálené za rok i deset mláďat, při nedostatku jsou to třeba jen dvě. Sova pálená se oproti jiným druhům sov dožívá i až čtyřikrát nižšího věku, kolem pěti až šesti let. Každý rok, kdy sovy pálené nevyvedou dostatek mláďat, proto populaci bezprostředně ohrožuje. Sova pálená patří už ke vzácnému druhu, který v krajině ubývá. „Od roku 2008 výrazně kolísá početnost v závislosti na potravních zdrojích, s trvalým poklesem od roku 2015. Současný odhad populace je do 150 párů v České republice,“ uvádí Český společnost ornitologická.

Hraboší populace se vyvíjí v cyklech a očekává se, že jich budou menší počty i v dalších letech. Soví populace dokáží prospívat i bez hrabošů, jenže alternativ v dnešní zemědělské krajině moc nemají. „V zemědělské krajině se vytváří homogenní plochy, kterým chybí pestrost. Dominuje na nich jeden druh, chybí další plodiny i tráva, které vyhledávají jiné druhy savců nebo hmyz, kterého v přírodě masivně ubývá,“ vysvětluje ornitolog Poprach.

Hlad i jed

Sovy pálené jsou na rozdíl třeba od orlů limitované nabídkou své lokality. „Dravci si za potravou dolétnou i třeba 10 kilometrů a její dostatek si tak dokáží zajistit. Naproti tomu sova pálená létá pouze kilometr, dva,“ doplňuje Poprach. Sova pálená se nevyhýbá ani lidským sídlům a byla zvyklá lovit hlodavce na farmách v blízkosti polí. Často ale dochází k tomu, že hospodáři u sebe tlumí hlodavce jedy, které skrze jejich těla zabíjí následně i sovy.

Komáři útočí. Hmyz se masivně vyrojil po deštích, varují meteorologové

Nedostatek hrabošů pozorovali ornitologové už v loňském roce a negativně promluvil do populace už tak kriticky ohroženého sýčka obecného, který stále bojuje o přežití a bez záchranných programů by z Česka už nejspíš vymizel. „Minulý rok sýčkové průměrně vyvedli 4,7 mláděte na snůšku, letos to bylo jen 2,4 mláděte na snůšku.  Hrabošů je nedostatek a tento trend kopírují i sýčci,“ zhodnotil loňský rok Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z České společnosti ornitologické.

Zda dochází u sovy pálené rovněž k vymírání, nechtějí ornitologové tak jednoduše hodnotit. Vyhlídky ale růžové nejsou. „Jak se bude vyvíjet populace sovy pálené je těžké predikovat. Nicméně, pokud se hospodaření nezmění a krajina nebude pestřejší, její počty se navyšovat strmě nebudou,“ uzavírá Karel Poprach.