Nejčastější spánkovou poruchou je ta související se špatným usínáním, častým nočním a brzkým ranním probouzením mezi třetí a pátou hodinou. Nespavost postihuje podle expertů téměř každého desátého člověka.

„Mezi nejčastější příčiny patří fyziologický, psychický či neurologický problém, stres, dušnost, nevhodný životní styl, nadváha, věk, nepříznivé vlivy prostředí, jako je hluk či světlo. K problémům také přispívá nepřiměřená spánková hygiena," říká neurolog z Lékařského domu v Praze Jiří Ondra. K dalším častým poruchám spánku podle něj patří zvýšená spavost, poruchy dýchání vázané na spánek (apnoe), syndrom neklidných nohou nebo náměsíčnost. Sklony k různým typům problémů se
v populaci projevují odlišně.

„Například syndromem spánkové apnoe trpí častěji muži, kdežto nespavostí ženy," vysvětluje Ondra. V případě potíží se spánkem se podle něj mnohdy jedná o doprovodný příznak jiné poruchy.

Návyky a rituály

Ke špatnému spánku přispívá řada návyků či rituálů. 
K nim patří i snaha všechny problémy vyřešit večer, ještě než člověk půjde spát. Dobrému usínání a kvalitě spánku neprospívá ani pospávání u televize, působení nočního světla (LED), přemíra alkoholu a dalších povzbuzujících nápojů – jako je silný čaj a káva – a dopřávání si těžkého jídla na noc. Nutkavost vyplenit večer nebo v noci alespoň částečně lednici, tzv. syndrom nočního ujídání, se připisuje obdobím provázeným nejistotou, sebepodceňováním a neúspěchem.

Problémy může člověk také získat po svých rodičích či prarodičích. „Genetika hraje roli například u spánkové apnoe. Výskyt v rodině zvyšuje toto riziko u další generace asi čtyřikrát," vysvětluje Jiří Ondra. V každém případě mohou poruchy spánku omezovat v životě. Například lidem s chronickou nespavostí (spolu se sekundárním depresivním syndromem) se nedoporučuje vykonávat směnný provoz, člověk se syndromem spánkové apnoe způsobující mikrospánky zase nemůže vykonávat povolání řidiče.

Dospělý člověk by měl průměrně spát okolo osmi hodin denně. Doba spánku se ale za poslední roky zkracuje mimo jiné i důsledkem zvyšujících se pracovních nároků.

„Podle různých pramenů se doba spánku obecně zkracuje 
o jednu až jednu a půl hodiny za sto let, nebo o čtyřicet pět až šedesát minut za šedesát let," říká Karel Šonka z Centra pro poruchy spánku a bdění.

Poruchy spánku a deprese

Ulehnout na méně než sedm hodin denně podle něj vede ke zvýšené tendenci spát ve dne. „Zkrácení spánku navíc statisticky souvisí s častějšími kardiovaskulárními nemocemi, kratší délkou života, depresí a úzkostí," tvrdí. „Prakticky každý, kdo trpí depresemi, má nějakou poruchu spánku. A naopak. Lidé, kteří mají spánkovou nekázeň, zase trpí depresemi," doplňuje psycholog Jeroným Klimeš. Spousta psychických problémů se podle něj zmírní sama, pokud lidé více spí a udržují správnou životosprávu.

Svým problémům jdou ale lidé spíše naproti. „Například ti, kteří trpí depresemi, se večer cítí nejlépe a spánek tak odkládají i o několik hodin. Ráno pak mnohdy nejsou schopni ani vstát," vysvětluje Klimeš.

Problémy podle něj prohlubují i lékaři. „Místo aby jim poradili, že mají chodit spát dříve a spát pravidelně, dávají jim kila prášků na spaní," upřesňuje psycholog. A problém se zdaleka netýká jen dospělých, ale i mladistvých a dětí. „Podle studií na toto téma chybí dětem na základní škole denně dvě hodiny spánku," upřesňuje Klimeš.

Jak dlouho by tedy měl být člověk pod peřinou? Je to individuální. „Spát by se ale mělo v noci a nepřerušovaně. Každé věkové období má navíc svoje normy," upřesňuje Karel Šonka. Neboť čím je člověk starší, tím je spánek zpravidla kratší a lehčí, tím častěji a na delší dobu se člověk v noci probouzí. Se zvyšujícím se věkem se obecně také rychleji uskutečňuje přechod z jednoho stadia spánku do druhého a jednotlivé spánkové cykly jsou čím dál nepravidelnější.

Denní dospávání může vést k problémům

Základem spánkové hygieny by mělo být usínání a vstávání vždy ve stejnou dobu, zajištění příjemného prostředí a odbourání zatěžujících myšlenek před usnutím. Ani po probdělé noci se také nedoporučuje dospávat přes den například při jízdě v autobuse či metru. Také proto, že pouze při spánku ve tmě dokáže mozek produkovat melatonin, tedy hormon odpovídající za kvalitní spánek a paměť. „Denní dospávání by také mohlo vést k dalším problémům s usínáním," uzavírá Ondra.

Při problémech mohou pomoci Spánkové poradny a laboratoře. Přístroje v laboratořích zaznamenávají frekvenci a délku apnoických pauz a sledují se zvukové projevy chrápání. Probíhají zde neurologická vyšetření, snímají se pohyby končetin a očí. Zjišťuje se také nasycenost krve kyslíkem, frekvence tepu pacienta, proud vzduchu směřující ústy. „Přetlakové přístroje řeší hlavně středně závažné a závažné problémy s poruchami dechu při spánku. Díky tomu se pacienti i přes prvotní odmítání opravdu lépe vyspí," vysvětluje Jiří Ondra.

Podle Karla Šonky jsou ale spánkové laboratoře schopny pojmout pouze malou část problémů. Podle něj by na vyřešení většiny z nich měli stačit praktičtí lékaři s ambulantními specialisty. „Nemocní s chronickou nespavostí potřebují více psychiatra, zejména psychoterapeuta," doplňuje Šonka. Počet spánkových laboratoří v Česku je navíc nedostačující, především kvůli malému tlaku na jejich zavedení. „Je sice poptávka po vyšetřeních, ale rozšiřování spánkové medicíny je zejména kvůli jeho financování a personálnímu nedostatku omezeno. Na druhé straně i v západní Evropě je čekání na toto vyšetření dlouhé," uzavírá.

Spánek