Soudobé dvouplošníky svými výkony převyšovala a dosáhla i jistých exportních úspěchů. Avšak už občanská válka ve Španělsku v předvečer druhé světové války ukázaly převahu moderních jednoplošníků. Stíhací letectvo tak v době mnichovského poměřování sil mezi československé trumfy nepatřilo. Avia B-534 přesto sehrála epizodní válečné role – třeba při slovenské podpoře německého útoku na Polsko či později na druhé straně barikády ve službách Slovenského národního povstání.

Čtěte také: Nadšenec si postavil repliku Lamborghini. Spletli byste si ji s orginálem?

Je s podivem, že z více než pěti set vyrobených kusů se do současnosti nedochoval ani jeden. Exemplář, který je vystavený v leteckém muzeu Praha-Kbely, je kopií vyrobenou podle původních výkresů s použitím zachovaných dílů.

Pro své ladné tvary a výrazné místo v historii našeho letectví je Avia B-534 vyhledávanou předlohou modelářů. Také Stanislava Fialu, bývalého kapitána dopravních letadel, poháněla myšlenka připomenout slávu leteckého průmyslu první republiky. Ovšem to, do čeho se pustil, patří do zcela jiné ligy. Rozhodl se totiž postavit letuschopnou repliku.

Základem celé koncepce bylo použití repasovaného motoru Walter Mikron III, kterým disponoval (k vidění je třeba v motorových kluzácích Vivat). Ten je ale zhruba desetkrát slabší než meziválečný Hispano Suiza.

Svůj letoun tedy koncipoval jako ultralehký a zmenšil jeho rozměry na sedmdesát procent originálu. Stavbě předcházelo důkladné studium technických podkladů. Dokonce se podařilo získat kopie továrních výkresů letounu. Pomohly i detailní fotografie již hotové kopie ve kbelském muzeu.

Do práce se Stanislav Fiala pustil v roce 2002. Nebyl sám. Mohl se spolehnout na pomoc přátel nakažených stejným leteckým virem. S jedním svařoval příhradový trup z tenkostěnných chrom-molybdenových trubek. Jiný navrhl, na rozdíl od originálních kovových, dřevěná křídla i ocasní plochy. Ty si pak Stanislav Fiala postavil sám, když zúročil své zkušenosti z práce se dřevem získané při dřívějších stavbách několika ultralehkých letounů.

Čtěte také: VIDEO: Číňané staví věrnou repliku slavného Titaniku

První vzlet v září 2009 ukázal nutnost výrazného zesílení hlavních podvozkových kol i ostruhy, jakož i vylepšení chlazení motoru. Celková hmotnost stroje tím ale nakonec překročila původní předpoklad, což zkomplikovalo jeho certifikaci podle tehdejší specifikace ultralehkých letounů. Administrativní proces proto mohl být završen až po vzniku nové kategorie ultralehkých letounů. Technický průkaz byl vystaven na konci října roku 2012.

Letoun s poznávací značkou OK-QAB-1 od té doby zdobil řadu exhibicí. A ještě zdobit bude. Práce na něm vlastně neskončí nikdy – vyžaduje totiž neustálou péči, údržbu a kontrolu.

Autor: PETR ŠIKOLA