Po přijetí normy, která od 1. září 2016 ukládá státu povinnost zajistit dětem se speciálními vzdělávacími potřebami podporu (pomůcky, asistenty, metodiku), došlo v resortu školství 
k výměně ministrů, a tak se o inkluzi na pár měsíců přestalo mluvit.

Tématem se stala po několika vyjádřeních hlavy státu, podle níž je společné vzdělávání dětí zdravých a handicapovaných „neštěstím". Tento názor převzala i řada hejtmanů, konkrétně třeba Martin Netolický z Pardubického kraje či Jiří Běhounek z Vysočiny. Citlivé téma se tak před volbami stalo politikem, kde o podstatu věci jde až v poslední řadě.

Ve svazkové škole Regionu Karlovarský kraj se učí 275 dětí a mezi nimi 48 žáků se zdravotním postižením. Ředitelka Jitka Topičová Deníku řekla, že žádoucí výsledky se mohou dostavit jen, máte-li výborné pedagogy a peníze. To druhé škole, kterou zřizují inkluzi nakloněné obce Sadov, Otovice a Hájek, dramaticky chybí. „Byli jsme na tom vždycky hůř než školy speciální nebo praktické, které na dítě s handicapem dostávaly daleko víc peněz. Ale lépe na tom byly i běžné ZŠ, jež takové žáky odmítaly, protože naše finanční přilepšení zdaleka nepokrylo námahu učitelů. Přesto se nám dařilo mít menší počty žáků ve třídách nebo dělit je na studijní skupinky," popisuje Jitka Topičová.

Nedostatek financí

Před třemi lety ale museli zrušit skupinky pro první a následně druhý stupeň. Loni pak kraji došly peníze i na asistenty pedagogů. „Několik let to jde rapidně dolů, netarifní složka se tak dramaticky snížila, že kvalitní inkluzivní vzdělávání nemám z čeho platit. Rádi bychom dělali víc, mám ochotné kantory, ale příjmy vyschly," dodává ředitelka. Novela by měla podobnou situaci radikálně změnit, neboť nárok na financování inkluze budou mít všechny děti, jež se chtějí zařadit do hlavního proudu 
a zdravotní stav jim to dovolí. Ideálně by to pak mohlo všude vypadat jako v ZŠ Grafická 
v Praze 5, kde funguje tým pedagogů, kteří jsou ochotni se dále vzdělávat, speciální pedagog, jenž působí ve školním poradenském pracovišti dvakrát týdně, a deset asistentů pedagoga.

Její ředitelka Radmila Jedličková za zásadní považuje, že „žádná ze škol by se neměla chovat segregačně a veřejně či skrytě stanovovat, kdo do jejich školy může a kdo ne, ale měly by přijímat děti dle spádové příslušnosti a na základě pečlivého zvážení jednotlivých případů." Je přesvědčena, že nový školní rok nic převratného nepřinese: „Ti, kteří prohlašují, že 1. září dojde 
k jakémusi zlomu a devalvaci českého školství a k mnoha tragédiím dětských osudů, zbytečně straší veřejnost, neboť většina populace žádnou změnu nezaznamená." Důkazem je to, že ani do tak vyhlášené ZŠ zatím nikdo z praktické školy nepřestoupil.

Inkluze v číslech a faktech.