Regionální Deník mění majitele. Jeho dosavadní německý vlastník – rodina Diekmannova z Pasova – z českého trhu odchází 
a přichází skupina Penta, která koupila nakladatelství Vltava-Labe-Press. Co tato změna bude znamenat pro čtenáře?
Rozhodně chceme zachovat a rozvíjet lokální charakter Deníku v regionech, protože 
v tom je unikátní. Na druhé straně musíme nepochybně přidat v Praze, kde Deník prakticky není vidět, a musíme přijít také s novou digitální strategií. A to je úkol nejen pro Deník, ale i pro časopisy.

Budete kvůli konkurenceschopnosti Deníku na trhu celostátních médií posilovat roli centrální redakce?
Deník klíčová celonárodní témata obsahovat musí. Změny v centrální redakci prospějí regionům a budou důležité pro posílení pozice Deníku v Praze. Ve výsledku tak čtenář dostane přehled 
o tom nejdůležitějším, co se děje v České republice, a zároveň unikátní a podrobné informace o dění v jeho obci, městě a kraji.

Už zhruba deset let se mluví 
o tom, že tištěná média nemají budoucnost, neboť je vytlačí internetové projekty a sociální sítě. Podle expertních studií jedinou výjimkou mohou být lokální noviny, kde dominuje vztah čtenáře k místnímu titulu a jejich vazba na daný region. Hrál tento fakt při vašem investičním rozhodnutí roli?
Určitě, protože úspěšný koncept Deníku nemá v České republice obdobu. Regionální média budou mít čím dál tím větší význam, jen je nutné počítat s jejich proměnou. Na Slovensku už několik titulů vlastníme, proto vidíme pozvolný pokles nákladu tištěných médií jako v přímém přenosu. U regionálních novin je to pomalejší, z dlouhodobého pohledu je však stejně zapotřebí počítat s tím, že se trend neotočí. Proto musíme být připraveni na postupný přechod na digitální média, jako je tomu všude ve světě.

Odchodem Pasovských z českého trhu končí éra zahraničních majitelů českých médií. O důvodech můžeme spekulovat, ale ten hlavní je zřejmě klesající zisk v tomto segmentu podnikání. Čeští a slovenští byznysmeni naopak do tohoto odvětví vstoupili. Logicky se nabízí otázka, proč do toho jdete, když je mediální byznys spíš na ústupu ze slávy a profitu?
Hlavním důvodem je, že se s partnery nechystáme odstěhovat ani do Mnichova ani do Ženevy. Chceme tady žít, takže nám záleží na tom, jak se bude společnost vyvíjet. Věříme, že kvalitní médium se zkušeným managementem a dobrými novináři přispěje ke kultivaci prostředí.
Druhý důvod je přirozeně obchodní. Máme silné portfolio firem zaměřených na konečného spotřebitele – Fortunu, Dr. Maxe, banku, čím dál víc budeme aktivní ve zdravotnických službách. Nepochybně tak vznikne celá řada zajímavých projektů pro oboustranně výhodnou obchodní spolupráci.

Při pohledu na české mediální prostředí se nelze ubránit dojmu, že se stávají jakýmsi zázemím politicko-byznysových zájmů. Andrej Babiš jako majitel Agrofertu, ministr financí a šéf druhé nejsilnější vládní strany má krytá záda Mladou frontou Dnes a Lidovými novinami, Daniel Křetínský a Patrik Tkáč se zájmy v energetice vlastní Blesk a Reflex, Zdeněk Bakala má jistotu, že o něm nebudou hanlivě psát v jeho Hospodářských novinách, Respektu či Ekonomu. Každý z těchto podnikatelů má zároveň nějaké politické preference. Noviny tak slouží jako ochranný štít a zároveň platforma pro získávání voličů. Máte vy nebo kdokoliv ze společníků Penty nějaké politické ambice?
Nemáme a nebudeme mít žádné politické ambice, jsme finanční investoři. Naše role spočívá v tom, že vybereme pokud možno ten nejlepší management, který povede zakoupené tituly k prosperitě. To vylučuje obavy z možného ovlivňování médií, o kterém se často mluví. Kdybychom to dělali, snižovali bychom jejich důvěryhodnost, a tím mařili vlastní investici.

Marek Dospiva, spolumajitel společnosti Penta

Nehodláte ani prostřednictvím novin, jež se dostanou do každého města či obce, ovlivňovat politické dění? Bude Deník, který je vnímán především coby list vstřícný k občanům a jejich starostem a méně jako politické médium, měnit strategii? Začne někomu na politické scéně fandit?
Politika nás zajímá do té míry, že se podílí na vytváření prostředí nejen pro podnikání, ale i pro náš život a život našich rodin. Neangažujeme se ve stranické politice, sami nejsme politici ani nemáme svoje hnutí. Nemáme problém se žádnou slušnou 
a standardní politickou stranou, která je předvídatelná, omezuje korupci a přebujelou byrokracii. Že tady chceme žít, vychovávat naše děti, 
a proto také zlepšovat zdejší prostředí, neberte jako frázi. Můžete to vidět třeba ve stavebnictví, kde jasně ukazujeme, že jsme odpovědný developer. Při otevření komplexu Aviatika na Waltrovce v Praze 5 jsem řekl, že mě naplňuje hrdostí, že na rozdíl od jiných projektů, které jsou krásné především na vizualizacích 
a méně v reálu, jsou ty naše ve skutečnosti hezčí a kvalitnější než na obrázcích. Investujeme do kvalitní architektury, klademe důraz na zeleň a životní prostředí. Jako mnozí jiní bychom mohli na pozemcích nasekat co nejvíc hmoty a vydělat víc peněz, jenže my ani nevyužíváme stavební limity. To je neoddiskutovatelný důkaz toho, že nám opravdu záleží na prostředí, ve kterém žijeme.

Souhlasíte, že by se na tom měly podílet i noviny a nepřinášet jen katastrofické či bulvární zprávy, ale též ukazovat naše města a obce jako přívětivé a dobré místo k životu, o něž stojí za to se starat?
S tím absolutně souhlasím. Rád čtu třeba časopis Forbes, který jde právě touto cestou. Lidé jsou v dnešní době záplavou negativních zpráv unaveni a určitě vítají jinou alternativu. Samozřejmě ale není možné neupozorňovat na nekalosti. Naše filozofie směrem k Deníku bude, že informace musí být objektivní, ověřené a vyvážené. Je třeba psát i o negativních jevech, aby se odhalily – a příště neopakovaly. Rozhodně ale nechceme Deník bulvarizovat 
a dělat z něj investigativně skandalizující médium.

Vzpomněl jste Waltrovku jako jeden z developerských projektů Penty. Teď sedíme v budově Florentina v Praze 1, která získala řadu ocenění jako vynikající architektonický počin. Je 
v rámci Penty realitní byznys právě vaší srdeční záležitostí?
To je stejné, jako byste se mě zeptala, kterou z mých dvou dcer mám radši. Jsem zodpovědný za všechny projekty Penty na českém a německém trhu a zároveň za realitní projekty v Čechách. Florentinum i Aviatika na Waltrovce jsou úžasné stavby – a hlavně jsou vidět. Ono se hůře prezentuje získání dlouhodobé kvalitní zakázky od světoznámého výrobce letadel v Brazílii pro Aero Vodochody než nová krásná budova, která mluví sama za sebe.

Nechte na hlavě. Praha jako architektonická i historická výzva je pro novostavby velmi komplikovaný a náročný terén. Těch, které ji výrazně obohatily, po listopadu 1989 moc nevyrostlo. Obloukem se tak opět vracím k politice, protože developerský byznys je do značné míry závislý na stávající politické garnituře. Stačí připomenout tance kolem Pražských stavebních předpisů. Jak se domlouváte s pražským magistrátem?
Situace se podle mě zlepšila, i když bych nerad politiky přechválil. Když si vybudujete kredit, který Penta v Praze už má, chovají se k vám podle toho i úředníci či památkáři. My pracujeme s nejlepšími architekty, ať už českými nebo světovými. Zodpovědní úředníci vidí, že nám nejde jenom o maximalizaci výnosu z metru čtverečního. Často tak řešíme úplně jiné problémy než ostatní developeři. Jsem hrdý na naše předky, kteří vybudovali Prahu jako úžasné město, od Karla IV. až po stavební boom v 19. století. Chceme na dlouhodobou historii navázat, ukázat, že Praha umí silami českých investorů postavit kvalitní 
a výjimečné budovy, které, doufám, přetrvají věky.

Penta má poměrně široký záběr, jak geograficky na střední Evropu, tak odvětvově od zdravotnictví přes reality až po herní byznys. Jak to všechno vzniklo a proč jste se nakonec rozhodli rozvíjet šest stěžejních oblastí?
Vezmu to od konce. Penta dnes působí na čtyřech klíčových trzích, v Čechách, na Slovensku, v Polsku a Německu. Drobné aktivity máme v Maďarsku, v Rumunsku a na Ukrajině. Má pět dlouhodobých pilířů podnikání: tři ve zdravotnictví, které reprezentují hlavně lékárny Dr. Max, zdravotní pojišťovna Důvěra, nemocniční portfolio v Polsku, na Slovensku a nyní bude i v Čechách. Dále bankovní služby, kde vlastníme Prima banku a Privatbanku. Třetím pilířem je maloobchod a služby, kde je nejvýznamnější Fortuna. Kromě toho máme výrobní podniky v čele s Aerem Vodochody, 
u kterého ještě zvažujeme, jestli se dlouhodobou investicí stane. Samostatnou divizi pak tvoří developerské projekty. A jak vznikla Penta? Potkali jsme se v roce 1987 na vysoké škole, Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů MGIMO, při studiu čínštiny a jihovýchodní Asie. Já jako nominant České republiky a Slavo Haščák za Slovensko. Přijeli jsme jako klučinové a totální zelenáči, Slavo ze Staré Lubovně na východním Slovensku, já 
z Kutné Hory.

Jak vás vybrali? Vaši rodiče byli z diplomatických kruhů?
Právě proto, že naši rodiče nebyli z diplomatických ani žádných jiných kruhů, zbyla na nás „lahůdka", jakou je čínština. Na rozdíl od spolužáků, kteří měli angličtinu 
v kombinaci s němčinou nebo francouzštinou.

A teď vám tiše závidí…
Tak úplná náhoda to ale tehdy nebyla. Na gymnáziu 
v Kutné Hoře jsem chodil na japonštinu k profesoru Zubovovi, a proto si zřejmě na ministerstvu zahraničí, které mě v roce 1987 na MGIMO vyslalo, řekli, že mám na východní jazyky buňky. 
V Rusku jsem se pak potkal se Slavem Haščákem, spolu jsme vystudovali a na další dva roky ještě odjeli na Pekingskou univerzitu. Když jsme se tam zorientovali, pochopili jsme, jaké jsou obrovské rozdíly mezi výrobními cenami v Číně a maloobchodními cenami v Čechách 
i celé Evropě. Pamatuji se na nějaký televizní záběr, jak tenkrát Karel Gott přijel odněkud z Německa v hedvábné bundě a hedvábné košili. Ta tenkrát letěla, byl to hit, každý ji chtěl. A tak nás tehdy 
v Číně napadlo jet do fabriky a zeptat se, za kolik by nám prodali kontejner hedvábných výrobků. Koupili jsme je za velmi dobrou cenu a se značným ziskem doma prodali. Se Slavem jsme tedy založili malou importní firmu 
a začali z Číny dovážet košile a bundy do Kotvy a obchodních domů Prior. To byl základní kapitál, z něhož jsme financovali založení Penty. Během času jsme přibrali ještě další tři spolužáky, pouštěli se do složitějších obchodů na burze a do samotných nákupů firem. Po 21 letech tvrdé práce jsme dneska u zmíněných pěti investičních pilířů…

Nabízí se otázka, proč se právě vy nepodílíte na byznysu s Čínou, když se na rozdíl od Petra Kellnera, Daniela Křetínského nebo Jaroslava Tvrdíka domluvíte čínsky? Nebo proč jste neinvestovali v Rusku, které tak dobře znáte?
My jsme Rusko zkusili. Otevřeli jsme v Moskvě kancelář, dva roky jsme tam působili, ale – ačkoliv jsme označováni za žraloky od Dunaje – míra rizika ruského trhu byla pro nás vyšší, než jsme byli ochotní akceptovat. Řekli jsme si, že v Rusku podnikat nechceme a raději jsme otevřeli kancelář 
v Mnichově, kde je prostředí předvídatelné, konsolidované, dospělé. Je tam větší konkurence a menší zisky, ale nám pěti partnerům, kteří 
o Pentě rozhodujeme, je tato jistota bližší. Navíc po pěti šesti letech, které jsme v Rusku prožili, by se tam nikdo nechtěl přestěhovat. 
A my máme pravidlo, že kdo je zodpovědný za konkrétní trh, musí v té zemi buď trávit hodně času, nebo ještě lépe – v ní přímo žít.

To je také důvod, proč nechcete do Číny?
Ano. Míra rizika nám ani tam za případné zisky nestojí.

To zní velmi umírněně na žraločí pověst, která se kolem Penty šíří. Zajímá mě, jaký vlastně máte motiv jít pořád dál? Chápu, že když někdo dosáhl skoro všeho, má rodinu, miliardy na kontě, luxusní auta a sídla, postihne ho čítankový syndrom, zkrátka chce se zapsat do historie. Někdo jde do politiky, jiný létá balónem kolem světa. Vy jste se rozhodli stavět obdivuhodné budovy a kultivovat tuzemské prostředí pomocí médií. Máte to ale zapotřebí? Vyděláno máte, tak proč si těch peněz jen tak neužíváte?
Protože kdybych nic nedělal, tak bych se do čtrnácti dní zbláznil. Všichni vlastníci Penty mají činorodost 
v krvi. S tím nic nenaděláte. Budování čehokoliv nás baví, čím je ta výzva větší, tím nás to baví víc. I proto osekáváme malé projekty a věnujeme se jen těm velkým, pořádným. Za sebe můžu říct, že práce je jedním z klíčů k naplnění mého života, chcete-li, pocitu štěstí. Jeho předpokladem je, že jste užitečný. Pak tu je plný citový život čili rodinné zázemí a třetím klíčem ke štěstí jsou osobní radosti, koníčky. V Pentě jsme všichni velcí sportovci a pak máme každý jednu dvě záliby. Určitě je dobré mít v sobě touhu jít pořád dopředu. Konečně – i tomu štěstí musíte umět jít naproti.

NOVÝ MAJITEL 
DENÍKU

* Skupina PENTA je středoevropská investiční skupina, založená v roce 1994. Působí zejména ve zdravotnictví, finančních službách, výrobě, maloobchodu 
a v realitách ve více než deseti zemích Evropy.
* Penta spravuje jediný fond svých partnerů, akcionářů společnosti, jimiž jsou Marek Dospiva, Jaroslav Haščák, Jozef Oravkin, Ian Child a Eduard Maták. Skupina vlastní aktiva 
v hodnotě 6,7 miliardy eur (přes 180 miliard korun), loni měla čistý zisk 70 milionů eur (1,89 miliardy korun).
* Klíčovými investicemi Penty
v Česku, kde působí od roku 2001, jsou síť lékáren Dr. Max, sázková společnost Fortuna 
a Aero Vodochody.
* Nyní Penta koupila stoprocentní podíl ve vydavatelství Vltava-Labe-Press. Získala tak největší tuzemské regionální noviny Deník a tiskárny Novotisk. Součástí akvizice je také 51procentní podíl v Astrosat Media, která vydává časopisy Květy, Vlasta, Story, TV magazín a National Geographic Česko.

Kdo je Marek DospivaNarodil se 18. července 1969 v Kutné Hoře.
Vystudoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů MGIMO, obor čínština a jihovýchodní Asie, poté absolvoval dva roky na Pekingské univerzitě.
V roce 1994 založil společně 
s Jaroslavem Haščákem skupinu Penta Brokers.
Je ženatý, má dvě dcery.
Mluví rusky, čínsky, anglicky 
a německy.
Marek Dospiva patří mezi deset nejbohatších Čechů.