Tam, kde planou vášně, rozum většinou mlčí. Přesně tak vypadá dnešní handrkování kolem sexuální výchovy na školách. Zastánci tradičních metod tvrdí, že toto intimní téma patří hlavně do rodin. Sexuologové namítají, že v nich se o sexu mluví velmi málo.

Do diskuse razantně vstoupil i ministr školství Josef Dobeš (VV). Nejdřív stáhl z ministerského webu příručku Sexuální výchova – vybraná témata a pak se postavil za učitelku francouzštiny Arjanu Shameti, která veřejně kritizovala svého ředitele Pavla Petrnouška. Ten je spoluautorem zmíněného výukového textu a sám ho přednáší dětem. Shameti, stejně jako aktivisté z Výboru pro ochranu rodičovských práv (VORP) tvrdí, že dětem v pubertě je krajně nepříjemné, když musejí před třídou vyprávět o svých zkušenostech s masturbací nebo první menstruací.

„Některé dívky to může trvale poznamenat,“ míní Shameti. Petrnoušek říká, že Shameti, která „veřejně pomluvila svého nadřízeného a pošpinila dobré jméno organizace v níž je zaměstnána“, by měla umět odejít sama. Výpověď jí ale dávat nehodlá. V pedagogickém sboru prý zůstala zcela osamocena. Ministr Dobeš do školy poslal inspekci a uvedl: „Pan ředitel nehájí děti, nýbrž svůj vlastní byznys.

Vrcholem totality jeho uvažování je nucení k ukončení pracovního poměru velmi kvalitní učitelky, která projevila svůj názor a chrání děti,“ vysvětlil Dobeš. Petrnoušek namítá, že na svůj živnostenský list si vydělal dvacet tisíc korun a za celoroční práci na metodice pro ministerstvo školství nedostal ani korunu. Plně se za něj postavil zřizovatel, kterým je Městská část Praha 13, včetně starosty Davida Vodrážky (ODS).

Jde o prevenci

Učitelům přitom nikdo nediktuje, jak mají hodiny vypadat. V rámcovém vzdělávacím programu jsou jen zmíněna témata, o nichž by žáci na konci základní školy měli být dostatečně poučeni.

Stínový ministr školství a senátor ČSSD Marcel Chládek získal materiál, v němž VORP navrhl z rámcového programu vyškrtnout některé body. „Pokud by k tomu došlo, bude to konec celé sexuální výchovy,“ řekl Chládek. Jde podle něj především o přednášky, které souvisejí s enormním nárůstem pohlavních chorob, informování o sexuálním zneužívání dětí v rodinách a nežádoucím početí v nízkém věku. Čísla jsou skutečně varovná.

Sexuální výchova.

Do 18 let nechtěně otěhotní 5000 dívek, zhruba polovina z nich jde na potrat. Stoupá i počet lidí nakažených AIDS. HIV pozitivních je nyní v Česku 1613, z čehož u 335 pacientů již nemoc propukla. Loni bylo nemocných AIDS 321, zemřelo 169 lidí. „Lidé přestali vnímat AIDS jako smrtelnou hrozbu, ale berou ji spíš jako chronickou chorobu, se kterou se lze dožít klidného stáří. Mladí lidé si musí uvědomit, že kondom je stále nejspolehlivější ochranou proti přenosu pohlavních chorob,“ říká gynekolog a sexuolog Petr Kovář, koordinátor celorepublikového konceptu sexuální výchovy a osvěty pro ZŠ a SŠ, přední gynekolog a sexuolog.

Cyklus seminářů pod názvem „Láska ano, děti ještě ne“ a „Rady začínajícím milencům“ právě startuje na tisícovce základních a středních škol v celé republice. V loňském roce se jich zúčastnilo 44 000 studentů „Sexuální výchovu jako předmět v naší škole nemáme, vyučujeme ji v rámci společenských věd a občanské nauky, ale nejsme specialisty v oboru, tudíž nemůžeme jít do hloubky a na řadu dotazů nedokážeme studentům přesně odpovědět,“ říká Jarmila Marciánová ze Střední odborné školy veterinární v Kroměříži, která se akce zúčastnila v loňském roce. Dodává, že žáci se na přednáškách ptají zejména na užívání hormonální antikoncepce a rizika s tím spojená nebo na očkování proti rakovině děložního čípku.

Musíme vědět, co chceme

Profesor Petr Weiss vychází při formulaci svých názorů především z faktů. Světová zdravotnická organizace na počátku tisíciletí vyhodnotila 16 velkých výzkumů, které zjišťovaly souvislost mezi sexuální výchovou a pozdějším sexuálním chováním. „V deseti zkoumaných skupinách se prokázal pozitivní vliv této výchovy. Účastníci měli méně sexuálních partnerů, chránili se kondomem proti pohlavním nemocem a používali hormonální antikoncepci proti nežádoucímu otěhotnění,“ řekl Deníku sexuolog Weiss. Podle něj i díky škole klesl počet interrupcí v Česku na necelou čtvrtinu stavu z roku 1989. „Pokud je naším cílem, aby děti odkládaly start sexuálního života, byly méně promiskuitní a více se chránily, musíme sexuální výchovu jednoznačně podporovat. Není-li to naším cílem, netrvejme na ní,“ formuloval Weiss jasné poselství.

Desatero MŠMT k sexuální výchově
1. Nic neměníme. Sexuální výchova se bude na školách vyučovat dále, jako doposud.
2. Sexuální výchova se vyučuje a bude vyučovat v celé škále předmětů (Člověk a jeho svět, Výchova ke zdraví, Rodinná výchova, Občanská výchova, Přírodopis, Biologie).
3. Rodina je prvním místem, kde se žák dozvídá o sexu. Vztah matky a otce, hierarchie, rodinné vztahy, to vše také patří k sexuální výchově.
4. Učitel je po rodině další osobou, která má žáka o vztazích a sexualitě poučit. Sex je důležitou součástí života každého z nás.
5. Distancujeme se od „sexuálního businessu“. Naším cílem je pomáhat školám, žákům a studentům, ne soukromým firmám.
6. Chceme bránit zneužívání žáků a studentů soukromými firmami, které se všemi prostředky snaží získat přístup do škol.
7. Peníze, které chtějí soukromé firmy získat ze školství skrze výuku sexuální výchovy, mají lepší využití (platy učitelů, zlepšení podmínek výuky…).
8. Jsme otevřeni různým názorům na výuku sexuální výchovy. Zrušili jsme doporučení MŠMT pro příručku Sexuální výchova - vybraná témata. Necháváme však na školách, jestli ji použijí, či ne.
9. Učitelé jsou ti, kdo rozhodnou, ne soukromé firmy. Jestli je příručka tak skvělá, jak o ní její autoři hovoří, pak ji jistě školy k výuce použijí.
10. Ministerstvo školství v tomto ohledu nenavazuje na aktivity ministra Lišky a nepodléhá lobbingu.

Předsedkyně Výboru na ochranu rodičovských práv Anna Brychtová: Je důležité, aby děti znaly základní informace

Brno – Část rodičů je přesvědčena, že o sexu by měli své děti poučovat především rodiče. Jejich mluvčí Anna Brychtová tvrdí, že ti by měli být hlavní autoritou při rozhodování, jak sexuální výchovu pojmout ve školách.

Měl by rámcový vzdělávací program obsahovat předmět sexuální výchova?
O samostatném předmětu sexuální výchova se nikdy neuvažovalo. O to je to ale nebezpečnější, protože není žádný jednotný rámec pro tuto výchovu. Každý ředitel školy nebo i učitel může sexuální výchovu pojmout podle svých představ: Nechat jen základní informace, nebo ji rozšířit. Rozšíření může být v rozporu s hodnotami rodiny, ze které dítě pochází.

Co by se v jeho rámci měly děti dovědět?
Je důležité, aby děti znaly základní informace, to znamená biologii lidského těla, jeho funkce, změny v dospívání, menstruaci, poluci, porod, péči o dítě apod. Také musí znát základy o zákonech k této problematice – trestnost pohlavního styku do patnácti let, zákaz pornografie pro mladistvé, nebezpečí, která hrozí od deviantních lidí, internetu a dalších komunikačních technologií. Další věci by měl učitel konzultovat s rodiči a měly by být nepovinné.

Navrhovali jste vyškrtnout z RVP řadu informací, například o přenosu viru HIV, o sexuálních praktikách, nevhodném sexuálním chování a obtěžování. Co vám nejvíc vadí na tom, že by se o tom žáci učili?
Informace jako takové jsme vyškrtnout nechtěli. Materiál, který získal pan senátor Chládek, byl určen k diskusi o změnách, to znamená, že jsme vše v textu označené nechtěli vyškrtnout, ale například převést do jiného celku. Například informaci o AIDS jsme nepovažovali za nutné podávat samostatně, ale o této nemoci informovat spolu s jinými nebezpečnými přenosnými chorobami. Zamezilo by se tak aktivitám některých nadšených učitelů, kteří děti učili nasazovat kondomy na různé předměty včetně modelu penisu. Tvrzení, že jen kondom děti ochrání před nákazou je více než scestné a pro děti navíc nebezpečné – kondom často sklouzne nebo praskne. A tady jde o život!
O sexuálních praktikách není vhodné poučovat děti na základní škole, k tomu se snad nemusím více vyjadřovat vzhledem k trestnosti v tomto věku, zvídavosti a ochotě vyzkoušet si na jedné straně a studu na straně druhé. Co se týká sexuálního obtěžování v rodině, stačí, když děti vědí, že jim nikdo nesmí sahat na intimní místa. Pokud někteří rodiče chtějí pro své děti instruktážní sexuální výchovu, mohou ji mít. VORP chce pouze dobrovolnost v této výchově, ne plošný zákaz.

O co podle vás ve sporu o způsob výchovy k odpovědnému sexuálnímu chování jde?
Bylo by moc dobré, kdyby šlo všem zúčastněným diskutujícím o blaho dětí. Ale opravdu si nejsem jistá, že tomu tak je. Svědčí o tom i jasná slova ministra školství o byznysu, který na ministerstvu v souvislosti se sexuální výchovou fungoval do jeho nástupu a jeho snaha tomu zamezit. Jinak by také nikomu nemohlo vadit, když rodiče chtějí vychovávat své děti jinak, bez doporučování antikoncepce a kondomů a bez návodu k pornografii, jak bylo např. zřejmé z patnácté kapitoly příručky k sexuální výchově. Existují totiž dvě koncepce sexuální výchovy – jedna nadřazuje sex nad vztahy, člověk si má sám užít co nejvíce rozkoše, podle ní byla vytvořena zmíněná příručka z dílny Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu. A ta druhá, v níž je sex až výsledkem společné lásky dvou lidí. Podle nás je nelze sloučit v jednu, protože jdou v principu proti sobě. Proto musí zůstat na nějaké jiné autoritě, než jsou odborníci a učitelé - tedy na rodičích, kterým směrem se jejich dítě bude vychovávat.

Spoluautor příručky o sexuální výchově Pavel Petrnoušek: Rodiče nabídku sexuální sověty vítají

Praha - Pavel Petrnoušek je ředitelem ZŠ Kuncova v Praze 13. Kvůli sexuální výchově se dostal do sporu s ministrem školství i jednou ze svých učitelek.

Jste spoluautorem příručky, kterou ministerstvo školství vyřadilo ze seznamu doporučené literatury jako příliš kontroverzní. Josef Dobeš dokonce řekl, že nebude podporovat sexuální byznys. Překvapilo vás to?
Vůbec ne.

Učitelka Arjana Shameti z vaší školy si v televizním pořadu stěžovala, že sexuální výuka, kterou propagujete a děti se při ní učí navlékat kondomy, svěřují se o první menstruaci či kolikrát masturbovaly, je vyvádí z míry a rodiče pohoršuje. Proč jste zvolil tento velmi otevřený způsob?
Výuka sexuální výchovy probíhá v naší škole ve dvou rovinách: povinné (sexuální témata jsou běžnou součástí předmětů) a nepovinné (sexuální osvěta probíhá ve formě tří kurzů po šesti hodinách v 8. a 9. ročníku). Do kurzů naši rodiče děti písemně přihlašují. Za 15 let, kdy u nás existují, si na jejich obsahovou „závadnost“ nebo citovou újmu dítěte nestěžoval jediný rodič nebo žák, a to ani mně, ani zřizovateli. Naopak, rodiče nabídku sexuální osvěty vítají a vyjadřují s její úrovní spokojenost.

Propustíte paní Shameti z pracovního poměru?
Člověk, který veřejně pomlouvá svého nadřízeného a pošpiní dobré jméno organizace v níž je zaměstnán, by měl umět odejít sám.

Nestačí, aby děti poučili o sexu rodiče? Musí se do osvěty zapojovat i škola?
Z opakovaných výzkumů víme, že rodičů, kteří dokážou poučit o sexu své děti je něco kolem 12 –17 procent, což je velmi nízké číslo. Řada sexuálních témat (lidské tělo, dospívání, intimní hygiena, nebezpečí sexuálního zneužívání, rizika přenosu pohlavních nemocí, problematika HIV/AIDS atd.) je běžnou součástí vyučovaných předmětů a je vtělena do státního rámcového vzdělávacího programu, na základě kterého si jednotlivé školy vytvořily vlastní školní vzdělávací program. Kromě toho mohou školy rodičům nabídnout nadstandardní nepovinné osvětové akce, do kterých rodiče své děti s ohledem na citlivost problematiky písemně přihlašují. Ideální tedy je, když rodiče se školou spolupracují a jsou o výuce ať povinné či nepovinné i jejích formách informováni. Na naší škole tak činíme prostřednictvím webových stránek.