Několik měsíců už bojuje šestatřicetiletá nevidomá Pavla Novotná z Tábora se zdejšími úředníky (Táborský deník již informoval - čtěte zde) o přestavění koupelny. Žije v městském bezbariérovém bytě v Leskovické ulici, kde ale paradoxně musí překonávat nebezpečnou bariéru. Tou je pro ni vana.

Stačí pouze úprava

Přáním Pavly Novotné je vyměnit vanu za sprchový kout. Drobná úprava, která, zdá se, je pro radnici nepřekonatelným úkolem. Tvrdí, že by to bylo nákladné, přitom 100 tisíc korun na nové vybavení kanceláře starostky našla. Nevidomé matce dvou dětí bylo doporučeno, ať si podá žádost o příspěvek na úpravu bytu. Ovšem s vlastním finančním přispěním, a to do výše 70 procent nákladů.

Kdo přestavbu zaplatí?

„Z čeho si mám našetřit, když mám 6500 invalidní důchod a sociální dávky. Byt je města, platím v něm se službami měsíčně téměř 7500 korun. V bezbariérovém bytě přece musí být sprcha,“ říká Novotná. Úřad se hájí tím, že kdyby přistoupil na úpravy jen ze svého rozpočtu, přišel by o hodně peněz. „Je tam problém s nízkou kanalizací, ta koupelna by se musela celá rozbourat, což by bylo hodně nákladné,“ tvrdí Dana Švecová ze správy majetku města.

Sousední bezbariérový byt sprchový kout má, a tak zcela logicky musí být kanalizace ve stejné úrovni i v bytě Novotné. „Nechápu tyhle tahanice. Jestli naše město nemá ani na to, aby vyhovělo této paní, je to ostuda. A jak je pak tedy možné, že starostce byla vybavena kancelář za sto tisíc? Na to jsme peníze našli?“ diví se jeden z radních, který nechtěl být jmenován.

Přístup nechápe ani ministr

O případu jsme informovali i ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, kterého přístup města velmi zarazil. „Měli by především hledat cestu, jak paní pomoct, protože jde o bezbariérový byt, kde žije invalidní člověk. Pokusím se najít řešení, jak její tíživou situaci vyřešit,“ přislíbil.

Pavla Novotná má ještě jednu možnost. Podat stížnost na radu města, která by měla přikázat správci domu, společnosti Bytes, aby úpravu koupelny v jejím bytě provedl zcela na náklady města. „Řešení by to bylo, ať neváhá a stížnost podá,“ radí místostarosta Tábora Zuzana Pečmanová. Ač to zní nepochopitelně, ale táborský účet zřejmě zeje prázdnotou a nemá na přestavbu jedné koupelny. Raději dopustil, že se jeho spory s občany ostaly opět na stůl ministra Petra Nečase.

Je to totiž v krátké době už podruhé, co ministr kroutí hlavou nad přístupy táborských úředníků. V červnu se dozvěděl i o případu, kdy matka nedostala od dboru sociální věcí příspěvek na syna, který ve čtyřech letech trpí těžkou cukrovkou a vyžaduje její nepřetržitou péči. Nečas se chtěl případem osobně zabývat, matce nemocného dítěte však nakonec pomohl táborský úřad práce. Přiznal jí měsíčně 7600 korun.