„Celou noc jsme slyšeli letadla. Ráno pak městem jezdily tanky a obrněné vozy, nedalo se dýchat, všude bylo plno prachu. Na náměstí tank najel do domu a pobořil ho, několik lidí Rusové zastřelili a hodně jich zranili,“ vzpomínal před pěti lety pro Deník rodák z Kateřin na Liberecku Zdeněk Kraus na okupaci Československa v srpnu 1968.

Vpád vojsk Varšavské smlouvy, od něhož v noci na pondělí 21. srpna uplynulo přesně 55 let, Čechoslováky vyděsil a ceký svět šokoval.

Lidé v Československu vyrazili do ulic, podle známých vzpomínek pamětníků zamalovávali značky, aby postup okupačních vojsk zpomalili, snažili se také vysvětlit ozbrojeným vojákům, že se v zemi žádná kontrarevoluce nekoná. Transparenty a nápisy v obchodech vyjadřovaly podporu Dubčekově vládě. Mezitím se městy rozléhala střelba a umíraly první oběti invaze, jejichž počet pak do konce roku 1968 narostl na 137.

Ministr zahraničí Spojených států George C. Marshall promlouvá ke sněmovnímu rozpočtovému výboru o nezbytné nutnosti hospodářské pomoci evropským národům, později známé jako Marshallův plán
Před 75 lety odmítl Gottwald Marshallův plán. Stalin chtěl ukrytý český poklad

Dění ve středu Evropy vyděsilo v tu chvíli celý svět. Před sovětskými ambasádami v mnoha zemích se protestovalo (známé jsou například fotografie z protestů ve finských Helsinkách). Už rozporuplnější byly reakce zahraničního politického vedení, včetně západních zemí a tradičních politických protivníků Sovětského svazu. Ti totiž okupaci Československa odsoudili jen vlažně.

„Americká reakce byla poměrně mírná, především proto, že USA a jejich vedení se více soustředily na zhoršující se situaci s válkou ve Vietnamu. Americko-sovětské vztahy se uvolňovaly a tehdejší prezident Lyndon Johnson nechtěl Moskvu provokovat,“ připomíná BBC.

Okupace Československa 21. srpna 1968 - první hlášení:

Zdroj: Youtube

Do toho se raději nemíchat

V případě reakce Západu na srpnovou invazi 1968 se často skloňuje, že byli Čechoslováci ponecháni napospas. Tehdejší americký prezident Johnson a americká vláda skutečně žádný zásah ani nezvažovali. „USA věřily, že kdyby zakročily za železnou oponou, mohl by Sovětský svaz vnímat podporu Československa jako válečný akt. Polsko, Maďarsko, Bulharsko a východní Německo stály na straně SSSR, takže pokud by Američané poslali pomoc, byli by v Československu obklíčeni,“ vysvětluje BBC. 

Rok 1968 v Litoměřicích, pohled na okupační vojsko u Tyršova mostu
Proti okupaci v roce 1968 protestovali vojáci po svém: Změnili slova přísahy

Podle serveru History měli američtí představitelé stále v živé paměti Karibskou krizi z roku 1962. A riskovat opětovné dovedení světa na pokraj jaderné války kvůli státu, na jehož přidělení do sféry vlivu Sovětského svazu se mocnosti domluvily ještě v době druhé světové války, nehodlali. „V pozadí reakce administrativy byl její názor, že linie vojenské konfrontace a ideologického vlivu mezi východem a západem po celé Evropě byla vytvořena již dávno a že ani Washington, ani Moskva se přes ni nemohly pohybovat, aniž by riskovaly třetí světovou válku,“ psal dobový text listu The New York Times.

Než vjely na československé území tanky, pokročily také rozhovory mezi USA a SSSR ohledně kontroly zbrojení a omezení strategických zbraní. „Utlumená reakce byla způsobena několika faktory, kromě strachu z vyprokování jaderné války také cílem získat sovětskou pomoc při mírových rozhovorech ve Vietnamu a pokračováním jednání o kontrole zbrojení,“ uvádí server History

Jan Werich
Okupantům navzdory. Pohraničníci převedli tajně na západ i Jana Wericha

Překvapivě stejný názor na to, jaký postoj by měly USA zastávat, měli jak demokraté, tak republikáni. A shodli se i odcházející prezident Johnson a horké želízko republikánů na prezidentskou židli Richard Nixon.

„Nixon sice invazi odsoudil a řekl, že lidé, kteří si cení svobody, by měli požadovat vyhnání okupantů, nevyzval však k žádné razantní reakci USA. Klíčové věty z jeho prohlášení dokonce nápadně odrážely Johnsonovy. Johnson například řekl, že invaze ‚šokuje svědomí světa‘, zatímco Nixon ji nazval ‚pobouřením vůči svědomí světa‘. Existoval důvod, proč tito muži zněli, jako by četli ze stejného zpěvníku. Večer předtím Johnson zavolal Nixonovi, aby ho informoval o okupaci a Nixon ujistil prezidenta, že neřekne nic, co by ho uvedlo do rozpaků,“ píše web History.

Sovětský vůdce Leonid Brežněv (vlevo) a americký prezident Richard Nixon si prohlížejí protokolární pera. Z brožury Prezident Nixon a role CIA v arabsko-izraelské válce v roce 1973Sovětský vůdce Leonid Brežněv (vlevo) a americký prezident Richard Nixon si prohlížejí protokolární pera. Z brožury Prezident Nixon a role CIA v arabsko-izraelské válce v roce 1973Zdroj: Wikimedia Commons, The Central Intelligence Agency, volné dílo

Smlouvy ohledně strategických zbraní se přesto nakonec kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy zdržely.

„Spojenci v NATO byli odhodláni nezasahovat. Přesto invaze donutila amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona zrušit plánovaný summit se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem. Ačkoli Brežněv věděl, že to byl nejpravděpodobnější výsledek invaze, považoval udržení sovětské kontroly ve východním bloku za krátkodobou vyšší prioritu než usilování o uvolnění napětí se Západem. Jak se ukázalo, pokrok v dohodách o kontrole zbrojení se v důsledku toho o několik let zpozdil,“ konstatuje web amerického ministerstva zahraničí

To hlavní je neutralita

Slova odsouzení zaznívala také z úst představitelů Velké Británie, Francie či Rakouska, tehdejší kancléř sousední země Josef Klaus ale ještě dříve nezapomněl zdůraznit především rakouskou neutralitu. Stejně jako v USA převládly i u rakouských představitelů obavy o osud vlastní země.

Podle vzpomínek tehdejšího amerického velvyslance v Rakousku Douglase MacArthura II. se na něj Klaus počátkem září 1968 neoficiálně obrátil, aby nenápadně zjistil, jak by se Spojené státy zachovaly, pokud by existovaly náznaky, že Sovětský svaz plánuje také invazi do Rakouska.

Edvard Beneš podal abdikaci do rukou premiéra Klementa Gottwalda
Abdikace Edvarda Beneše: V únoru KSČ ustoupil, ohledně ústavy se ale vzepřel

„Osobně jsem se domníval, že jakýkoli sovětský útok proti Rakousku bychom brali velmi vážně, protože na rozdíl od případů Maďarska (kde Sověti proti protikomunistickým demonstracím brutálně zakročili v roce 1956 - pozn. red.) a Československa, by to byl útok proti svobodnému a nezávislému národu, který byl skutečně základní součástí západní Evropy, i když byl vojensky neutrální,“ poznamenal si MacArthur. 

Demonstrace v Helsinkách proti sovětské invazi do Československa v srpnu 1968Demonstrace v Helsinkách proti sovětské invazi do Československa v srpnu 1968Zdroj: Wikimedia Commons, Szilas, volné dílo

Okupaci Československa nakonec formálně rezolucí neodsoudila ani OSN. Svolání Rady bezpečnosti OSN podnítilo Dánsko. Rada se sice i sešla, jenže Sovětský svaz rezoluci vetoval a tím jednání na půdě OSN skončila. Západ nakonec Československu v kritických dnech pomáhal především podporou disentu, případně jednotlivé státy umožňováním azylu a vydáváním víz pro lidi, kteří se po okupaci rozhodli emigrovat.

Sovětsko-čínský rozkol

Vzhledem k vlažnému postoji Západu bylo odsouzení invaze ze strany některých předpokládaných spojenců SSSR až překvapivé a ostré. Na druhou stranu, tyto země měly s vedením SSSR dlouhodobé politické spory. Ty okupace Československa ještě vyhrotila a nutný rozkol mezi dřívějšími spojenci tedy urychlila.

Své vojáky do Československa například odmítl vyslat rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu. Ten vojenský zásah dokonce otevřeně odsoudil hned 21. srpna 1968 ve známém projevu před bukurešťským sídlem komunistické strany. Mnohatisícový dav mu spontánně aplaudoval. Diktátor uvedl, že invaze byla „vážná chyba a představovala vážné nebezpečí pro mír v Evropě a pro vyhlídky světového socialismu.“

Rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu při svém slavném projevu, ve kterém odsoudil okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.Rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu při svém slavném projevu, ve kterém odsoudil okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968Zdroj: Wikimedia Commons, fototeca.iiccr.ro, volné dílo

Americký diplomat Harry Barnes, který tehdy působil v Rumunsku a pohyboval se Ceaușescuově blízkosti, v rozhovoru pro Association for Diplomatic Studies and Training uvedl, že diktátor se snažil již déle zdůrazňovat svou výjimečnou pozici v rámci komunistického bloku.

„Příštích pár týdnů jsme se na ambasádě snažili pochopit, kam Rumunsko s tímto přístupem míří, protože nám bylo jasné, že příliš dlouho nevydrží. A za ten první týden nebo deset dní se hodně šuškalo, že se sovětská vojska shromažďují na rumunských hranicích a dojde k invazi. Rumuni zorganizovali to, čemu říkali Vlastenecká garda, což je něco jako civilní milice. Jak se ale ukázalo, asi o deset dní nebo dva týdny později byl Ceaușescu ve svých komentářích už zdrženlivější,“ vzpomínal Barnes.

Americký prezident Gerald Ford a sovětský vůdce Leonid Brežněv při setkání v roce 1974.
Smrt Brežněva: Dožíval jako pouhá loutka, s pohřbem se dodnes pojí trapný moment

Kromě Rumunska okupace Československa zmrazila také vztahy SSSR s Čínou, neboť tamní představitele vyděsila takzvaná Brežněvova doktrína, kterou Sovětský svaz invazi ospravedlňoval a která mohla potenciálně posloužit k dalším.

„Invaze prohloubila nepřátelství mezi Sovětským svazem a Čínou, bývalými spojenci, kteří byli nyní na pokraji totální války. Pro Čínu byl vývoj v Československu důležitý jak svou ideologickou hodnotou, tak dopadem na čínskou strategickou orientaci. V rámci komunistického tábora se Čína a Moskva utkaly o pozici vůdce světové revoluce. A československá invaze zvýšila strach Číňanů z možné vojenské akce Moskvy proti Číně,“ píše web Central European Institute of Asian Studies.

Kvůli tomuto strachu byla reakce Číny mimořádně silná. „Použila silná slova odsouzení a obvinila Sovětský svaz z ‚monstrózního zločinu‘, připodobňujícího invazi k Hitlerově anexi Československa. Čína se navíc hlásila k podpoře boje československého lidu proti okupaci. Sovětská akce byla označována za znak sovětského socialistického imperialismu, socialistického fašismu a kolonialismu,“ zmiňuje web Central European Institute of Asian Studies.