Ústav sociálních služeb v Praze 4 začátkem září odstartoval projekt Centra neformální péče, jehož cílem je otevřít na začátku příštího roku samostatné centrum určené lidem, kteří dlouhodobě pečují o rodinné příslušníky nebo přátele. Centrum má pomáhat právě lidem, pro které je dlouhodobá péče o blízké ekonomicky a psychicky náročná.

„Pečující jmenují jako negativní dopady zhoršení vlastní či rodinné finanční situace, zhoršení vlastního zdravotního nebo psychického stavu. Ohrožení jsou především syndromem vyhoření,“ uvedl tiskový mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Martin Bačkovský.

Stačila by infolinka

Problémy spojené s dlouhodobou péčí a psychický tlak popisuje i Jan Feit, který se takto stará o babičku: „Chodím jí jednou týdně nakupovat, vyřídím všechny složenky a úřady a popovídám si s ní. Máma jí jezdí prát a mýt nádobí. Přijde mi to jako samozřejmost, ale nejhorší je, když vidím, že mi volá. Vždycky trnu, co se stalo, jestli někde neupadla a nemůže se zvednout, což už se párkrát stalo.“

Právě lidem, jako jsou Feitovi, budou v Praze 4 k dispozici zaměstnanci Centra neformální péče, kteří zdarma poskytnou rady a pomoc zejména ve formě sociálního poradenství, individuální a skupinové psychoterapie, pracovněprávní konzultace, poradenství finančního zdraví a odborné vzdělávání. „Teď by nám nejvíc pomohlo, kdyby existovala infolinka, kde by nám dal někdo rady, jak vyplnit žádosti o příspěvky na bydlení a péči,“ dodává Feit.

Péče o blízké je samozřejmost

Z odhadů ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že podobných organizací, jako je Centrum neformální péče, jsou v Praze jednotky a po celé ČR desítky. Ty se ovšem většinou nezabývají pouze neformální péčí, ale kombinují ji s dalšími službami. Přitom z dokončovaného výzkumu Fondu dalšího vzdělávání vyplývá, že se neformální péče týká zhruba dvou milionů lidí, což je každý pátý občan České republiky.

Se stárnutím populace a zvyšující se mírou vícegeneračního soužití lze důvodně předpokládat zvýšení role neformální péče. „Považujeme za zásadní včasné podchycení nejen stávajících, ale především začínajících neformálních pečovatelů, jejichž péče se v čase zintenzivní a stane se naléhavější. Centrum neformální péče nám umožní práci s neformálními pečovateli zkvalitnit a centralizovat,“ uvedl ředitel Ústavu sociálních služeb v Praze 4 Jan Schneider.

Pomoc blízkým je pro většinu lidí samozřejmostí, a výrazně tím pomáhají státnímu systému. Pro stát je taková pomoc výraznou personální, kapacitní i finanční úlevou, přesto negarantuje neformálním pečovatelům žádné úlevy nebo výhody. „Neformální péče ani pečující nemají v české legislativě žádné ukotvení. Nejsou tedy systémem vůbec rozeznáni jako cílová skupina, která by si zasloužila pozornost a zvláštní oporu,“ popisuje situaci Bačkovský.

Co dělat, když nemůžu pečovat

Neformálním pečovatelům by přitom šlo velmi jednoduše ulehčit. „Hodně by pomohlo, kdyby pečující osoby byly zohledňovány a mohly by využívat sociálních dávek. Také by pomohla možnost dělení péče o pečující osobu, snížení úvazku a automatická nabídka podpory pečujících osob v rámci podpůrných skupin, případně bezplatných poraden,“ říká Hana Nováková z terénního programu Křižovatka neziskové organizace Neposeda.

Lidé, kteří nemohou z jakýchkoli důvodů o své blízké pečovat tak, jak jejich stav vyžaduje, mohou využít odlehčovací služby. „Většina seniorů chce zůstat ve svém domácím prostředí. Pomoci v péči o blízké může například pečovatelská služba, na kterou lze žádat příspěvek na péči. Pokud je potřeba zdravotní péče, může lékař předepsat terénní zdravotní sestru,“ popisuje možnosti Nováková.