Jejich způsob života jde na nervy mnoha lidem, ale jak ukázal případ bývalého šéfa lidovců a starosty Vsetína Jiřího Čunka, radikální a rasově zabarvené výroky či akce občané většinově odmítají. Česrtvý skandál má na kontě starosta severočeské Krupky Milan Puchar (ODS), který se ovšem nařčení z jakékoli nekorektnosti zarytě brání. V radničním časopise uvedl, že by se nebránil spolupráci s nástupkyní Dělnické strany, Vandasovou DSSS.

„ODS chce spolupracovat s tím, kdo bude chtít dělat pro město. Osobně nemám problém ani s představiteli krupské Dělnické strany,“ řekl v rozhovoru. U svého stranického šéfa ale tvrdě narazil. „Jakákoliv spolupráce podobného typu je nepřijatelná. Pro celou ODS,“ sdělil Nečas Deníku.

Ostře zareagoval i vládní zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb. „Problematiku na horním sídlišti v Krupce sleduji od svého nástupu do funkce ministra. Město jsem opakovaně navštívil a domnívám se, že spolupráce radních s členy DSSS je nepřijatelná z politických i etických důvodů,“ uvedl. Podle něj není řešením problémů s nepřizpůsobivými občany umělé stavění bariér a populistické zásahy.

Pan Kocáb mi nic zakazovat nebude

„Vládní Agentura pro sociální začleňování a já osobně nabízíme širokou metodickou a organizační pomoc při stanovení strategie, jak problém na sídlišti začít skutečně řešit,“ tvrdí Kocáb. To ale Puchara rozpálilo. „Jestli si někdo myslí, že když se zvedne zastupitel Dělnické strany, prohlásím, že s ním nesmím mluvit, protože mi to pan Kocáb zakázal, tak se mýlí,“ řekl Deníku. Zdůraznil, že nikdy nemluvil o koaliční smlouvě. „Přece se nebudeme tvářit, že tam spolu nesedíme a nebudeme se třeba zabývat kanalizací.

Do koalice bych s nimi šel asi těžko, ale spolupracovat a komunikovat s nimi klidně budu,“ dodal starosta. Podle něj Kocáb, stejně jako další centrální politici jen mluví, ale konkrétní pomoc nenabízejí. „Místo aby nepřizpůsobivým občanům vysvětlil, jak by se měli ve společnosti chovat, tak si s nimi šel zazpívat nebo se schovával na policejní strážnici. My děláme pro začlenění nepřizpůsobivých co můžeme, ale moc toho není.

Státní orgány se ale tváří, že s tím nemají nic společného a nechávají na radnicích, aby se s tím praly samy,“ dodal. Podle něj je cestou neúnavná práce s romskou mládeží ve školách, prevence kriminality a taky nedopustit opačný rasismus. „Až někdo odsoudí Roma, který napadne bílého člověka, tak to bude v pořádku. Pokud to ale bude jednosměrně, tak se to nedá vyřešit,“ míní Puchar.