Bezmála milion lidí, kteří jsou v Česku vedení jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), by se měl mít na pozoru. 

Stát totiž od ledna výrazně zpřísnil kontroly takzvaného švarcsystému. Ten je od ledna nelegální, a pokud  se lidé  se živnostenským listem nechávají najímat a pracují pro firmu na takzvaný švarcsystém, riskují pokutu až sto tisíc korun. Firma, která takového člověka najme, se pak vystavuje riziku postihu od 250 tisíc do deseti milionů korun.

Na letošek je naplánováno celkem 200 tisíc kontrol, které bude provádět Státní úřad inspekce práce (SUIP). Ten je od ledna personálně posílen a už začal úřadovat: jen za únor provedl přes 2200 kontrol a udělil pokuty za téměř osm milionů korun. Jde ale o souhrnnou částku, nikoliv jen za postihy švarcsystému. Úřad dohlíží totiž také na bezpečnost práce, dodržování předpisů či nelegální zaměstnávání cizinců.

I tak by ale lidé i firmy neměli brát švarcsystém na lehkou váhu. Varují před tím  mimo jiné  právníci, na jejichž stole končí čím dál častěji dotazy klientů, kteří nevědí, za jakých podmínek je práce na živnostenský list legální a kdy už je to zakázaný „švarc“.

Čtyři znaky

Odpověď není úplně jednoduchá. Nelegální práci zákon o zaměstnanosti popisuje jako „výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah“.

Zjednodušeně ale nelegální „švarc“ poznáte podle toho, že člověk najednou splňuje čtyři základní znaky:  přestože je samostatnou jednotkou (OSVČ), vykonává práci ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Druhým znakem je to, že práci vykonává osobně (bez cizího zastoupení). Třetím znakem je skutečnost, že jedná jménem osoby, pro kterou pracuje (jménem „zaměstnavatele“), a  čtvrtým znakem že se řídí podle pokynů „zaměstnavatele“.

„Pokud jsou naplněny tyto čtyři znaky najednou, dá se hovořit o takzvaném švarcsystému,“ říká právník Jan Procházka z advokátní kanceláře Ambruz & Dark/Deloitte Legal. Pokud minimálně jedna z těchto podmínek není naplněna, nejde o nelegální práci.

Je ale potřeba myslet na to, že vedle zmíněného právního pohledu existuje i takzvaný daňový švarcsystém, který kontrolují finanční úřady. Ty také zajímá to, zda OSVČ neprovádí závislou činnost. Pokud zjistí, že ano, mohou firmě, která zaměstnává OSVČ, doměřit doplatek za daň z příjmů.

Stačí jedno udání

Zostřený dohled nad švarcsystémem by neměly firmy podceňovat také kvůli konkurenci nebo bývalým zaměstnancům. Ti všichni mohou poslat inspektorům anonymní udání.

Koneckonců čísla z SUIP to potvrzují:  z více než dvou tisíc kontrol za únor se jich polovina odehrála na základě podnětů od lidí a firem. Inspekce ale potvrzuje i opačný trend. Roste také počet dotazů na inspektory od lidí a firem, kteří si nejsou jisti právními předpisy. Jen za únor reagovala inspekce na šest tisíc dotazů.

Slib, že se kontroly švarc
systému nestanou „buzerací“ malých podnikatelů, už dříve vyřkl i ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.
„Není cílem kontrol komplikovat jejich běžné podnikatelské postupy, kdy například zajišťují subdodávku pro větší firmu,“ prohlásil ministr. Podle něj se při každé  kontrole bude postupovat individuálně.

Navíc i v případě, kdy by inspektoři označili běžný vztah mezi OSVČ a firmou za nelegální, existují opravné prostředky. Lidé se mohou  odvolat ke krajskému a posléze i k Nejvyššímu správnímu soudu.

Proč Švarc?

Dnes už silně vžitý název „švarc
systém“ má svůj původ u benešovského podnikatele Miroslava Švarce. Ten už v roce 1990 začal podnikat tak, že propustil lidi a najal je zpátky jako živnostníky. Ušetřil tím za jejich odvody na pojištění. Státu se to ale nelíbilo, a od roku 1993 tak tento systém zakázal.