Stát vehementně kritizuje firmy, které vyhazují z práce obtížně zaměstnavatelné kategorie pracovníků, ale teď se chová úplně stejně jako ony.

Poté, co předseda vlády Petr Nečas (ODS) v srpnu prohlásil, že kvůli úsporám bude muset odejít z veřejné správy až 35 tisíc zaměstnanců, už na ministerstvech padají první výpovědi. A zdá se, že mezi propouštěnými zatím převažují lidé starší padesáti let, kteří sotva najdou uplatnění.

Například mezi 54 lidmi, kteří mají odejít z ministerstva dopravy, je 32 vyhozených zaměstnanců starších padesáti let.

A odboráři se ohrazují proti možné diskriminaci. Tedy proti tomu, že „padáka“ nedostávají jen skutečně nepotřební lidé, ale v mnoha případech i zkušení odborníci, jejichž vyšší platy jsou někomu trnem v oku.

Diskriminace?

„Nikdo mě nepřesvědčí, že nejde o diskriminaci věkem,“ kroutí hlavou předsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací Alena Vondrová.

Ohrazuje se i proti tomu, jak bezhlavě ministerští úředníci výpovědi rozdávají. „Někde to má podobu čistky,“ říká s tím, že stát vůbec nezkoumal, jaké dopady to bude mít na sociální dávky.

„Chápeme, že je deficit veřejných financí a že je potřeba šetřit na mzdách a propouštět. Ale ne tímto způsobem!“ zlobí se odborářka Vondrová.

Při rozsáhlých odchodech ze soukromé sféry přitom úřady práce obvykle nutí zaměstnavatele, aby připravil sociální program, zajistil rekvalifikace, případně jiným způsobem usnadnil propouštěným hledání nového uplatnění.

Když ale zaměstnance vyhazuje stát, kompetentní úředníci mlčí. Odborářům vadí i způsob, jakým jsou lidé, kteří léta pracovali pro stát, doslova vykopnuti.

Nikdo z pracovníků ministerstev se neobtěžuje s každým propouštěným promluvit. Vysvětlit mu situaci a případně i poděkovat za to, co za posledních deset, patnáct i víc let pro stát udělal.

Tajná čísla

O tom, kolik lidí a kde se bude propouštět, většina ministerstev dosud mlčí. Anebo ministři chodí opatrně kolem horké kaše. Odbory už svolaly na úterý 21. září do Prahy demonstraci proti rozsáhlým změnám v tarifních platech pracovníků veřejné správy.

Jediný, kdo zatím zveřejnil jasná čísla, byl ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), který prohlásil, že jeho resort opustí 911 pracovníků. Na podobný počet podřízených má na ministerstvu vnitra a policejním prezidiu spadeno Radek John (VV).

Ministr obrany Alexandr Vondra (ODS) oznámil, že jeho resort se rozloučí s 1050 lidmi. O 250 zaměstnanců se ztenčí ministerstvo zahraničí Karla Schwarzenberga (TOP 09) a Jaromír Drábek chce dát sbohem až 1480 pracovníkům.

I kdyby každý resort vyhodil tisícovku lidí, znamenalo by to zhruba 14 tisíc propuštěných. A to ani při největší fantazii neodpovídá proklamovaným 35 tisícům.

Je proto možné, že Nečasově vládě šlo spíš jen o to ministerské úředníky pořádně postrašit. Aby bez větších protestů kývli na případnou nabídku snížení platů.

Odborovým předákům by to nevadilo. „Pro pracovníky, kteří mají pár let do důchodu, je přijatelnější, když dostanou smlouvu na dobu určitou s tím, že jim skončí právě v době, kdy mají jít do penze,“ řekla Deníku odborářka Alena Vondrová. Pořád je podle ní lepší pracovat s nižším platem než skončit po letech práce pro stát mezi nezaměstnanými.

Vyhazovy na ministerstvech

BÁRTA HO VYHODIL PRO NADBYTEČNOST, NAHRADILA JEJ MLADICE

Když přijde táta od rodiny domů a namísto výplaty položí na stůl výpověď, je to malá tragédie. V těchto dnech se odehrávají v nejedné české nebo moravské domácnosti. Ministerstva totiž začala propouštět. Některá citlivě, mírně. Jiná ale bezohledně, razantně.

Doktor práv Aleš Ohrablo měl tu smůlu, že působí v resortu dopravy. A jeho současný šéf Vít Bárta přišel z byznysu. Na ministerstvu se chová jako krizový manažer, propouští své spolupracovníky hlava nehlava. Doslova za každou cenu chce, aby jeho úřad zeštíhlel.

Je to ale opravdu tak? Nemusejí ve skutečnosti odejít hlavně ti, jimž už bylo padesát let a z pohledu 36letého ministra jsou to nepružní „staříci“?

Ohrablo pracoval na ministerstvu od roku 2004 jako právník v oddělení fondů Evropské unie. Nyní mu je 56 let. Živí tři děti. Jeho pracovní místo přitom zrušeno nebylo, převzala jej absolventka práv, přijatá na ministerstvo dopravy teprve nedávno.

„Zítra už nechoďte“

Oznámení o výpovědi dostal ministerský právník 30. srpna s tím, že druhý den už do práce nemá chodit.

Nejvíc ho mrzelo, co si přečetl asi po týdnu o lidech propouštěných v resortu dopravy. „Vrchní ředitel úseku ekonomiky Jiří Franc se pochlubil, že z ministerstva odejde 17 procent lidí. Z jeho vyjádření šlo dovodit, že jde o největší lenochy a lemply, a to se mě dotklo. Protože to prostě není pravda!“ řekl Aleš Ohrablo redakci Deníku.

Mrhání s penězi daňových poplatníků vidí poněkud jinak než jeho někdejší nadřízení.

Když na ministerstvu začínal, řešilo záležitosti fondů Unie oddělení, kde pracovalo asi patnáct lidí. A úřad neměl uzavřenou žádnou smlouvu s externí advokátní kanceláří, všechno řešili sami. Časem se ale oddělení osamostatnilo, vznikl z něj odbor fondů EU se dvěma odděleními a dvěma vedoucími. A odbor tloustnul a tloustnul.

„Po pár letech se dál členil, přicházeli noví lidé, agendy se rozmělňovaly, některé činnosti dublovaly. Dnes má celkem pět oddělení a zhruba 40 lidí, přičemž současně s tím má ministerstvo uzavřené smlouvy s advokátními kancelářemi,“ popisuje právník změny v agendě.

Marně se u nadřízených dožadoval respektování dohodnuté náplně práce. „Nakonec jsem měl kontrolovat finanční tabulky čili to, co by zvládl průměrný středoškolák,“ podivuje se.

„Do odboru přitom až do posledních týdnů přicházeli absolventi bez zkušeností. Rozhodně si tedy nemyslím, že bych byl propuštěn kvůli mojí nadbytečnosti,“ uzavírá Aleš Ohrablo popisování svých posledních zkušeností z ministerstva dopravy.

O úsporu pracovních sil jde zřejmě jen v „podpalubí přetížené lodi“. Součet náměstků a vrchních ředitelů je totiž za současného vedení ministerstva větší než v minulosti.

KATEŘINA PERKNEROVÁ