Pavel ČernýPavel ČernýZdroj: se svolením Ibra IbrahimovičZákon je schválený, jeho platnost je stanovena na polovinu roku 2023 a nejde o pár paragrafů – kvůli zcela novým stavebním předpisům se změnilo dalších 50 různých typů zákonů a vyhlášek.

Ke změnám se ale musí přistupovat uvážlivě, v rozhovoru pro Deník na to znovu upozorňuje Pavel Černý, advokát z kanceláře FrankBold, který jako odborník na stavební právo připomínkoval už první verzi zákona. Ta se připravovala téměř pět let.  

Zákonem roku se paradoxně stal zákon, který stávají vláda přepisuje. Které principy by podle vás měly zůstat zachovány i v „předělávce“?
Ze samotného aktuálního návrhu „věcné“ novely stavebního zákona zdánlivě vyplývá, že kromě soustavy stavebních úřadů zůstávají původní principy zachovány. Ve skutečnosti však novela obsahuje zásadní změny v souvisejících předpisech, které jednoznačně ruší koncept „jednoho razítka“.

Podle mého názoru by měly být zachovány všechny hlavní principy, které schválený zákon obsahoval, k nimž patří vznik jednotné soustavy stavebních úřadů, odstranění systémové podjatosti, komplexní posuzování záměrů a integrované rozhodování, zákaz opakovaného vracení řízení na úřady 1. stupně (úředního ping pongu) nebo přísnější přístup k černým stavbám. K nim by bylo vhodné doplnit úpravy posilující postavení samospráv v oblasti územního plánování a jednoznačně zakotvující pravomoci a odpovědnost specializovaných úředníků za ochranu jednotlivých veřejných zájmů. 

Úrokové sazby hypotečních úvěrů rapidně stoupají
Může být hypotéka výhodná? Pozor na úrokové sazby, fixaci i dobu splatnosti

Fialova vláda především nechtěla rušit stavební úřady na menších obcích. Ale má z pohledu právníka smysl je tam ve větší míře ponechávat, když zákon stejně výslovně zavádí digitalizaci a o povolení se bude žádat elektronicky?
Hlavní problém, který souvisí s roztříštěností soustavy stavebních úřadů, je omezený počet  dostatečně kompetentních úředníků. Dalším problémem je jejich vzájemná nezastupitelnost, pokud je každý z nich zaměstnancem jiné obce. Kromě možnosti digitální komunikace s úřady je nutno vzít v úvahu, že průměrný člověk potřebuje na stavebním úřadě něco vyřizovat pouze několikrát za život. Ze všech těchto důvodů považuji za mnohem důležitější, aby na stavebních úřadech působili kompetentní úředníci v dostatečném počtu, než to, zda bude mít někdo úřad o deset nebo dvacet kilometrů dál.

Stavební zákon jsou ve skutečnosti vlastně zákony dva. Samotný stavební a pak tzv. změnová novela, která zanáší změny do dalších 50 právních předpisů. Do kdy se musí vyřešit právě ona změnová novela, aby nedošlo k chaosu?
Aby nedošlo k chaosu, je nutné obě úpravy vždy řešit společně. Není možné přijmout  novelu stavebního zákona bez novelizace souvisejících předpisů, protože jsou se stavebním zákonem úzce propojené.

Původně měl v Česku vzniknout Nejvyšší stavební úřad, který měl metodicky vést zbylé úřady. Nakonec nevznikne, metodiku si zajistí samo MMR. Potřebují úředníci „pevnější“ vedení, liší se o tolik jejich rozhodování? V jaký situacích nejvíce?   
Co se týče metodického vedení, je problematické především to, že pokud se nebude jednat o státní stavební úřady, tak má ministerstvo nebo jakýkoliv jiný ústřední úřad velmi omezené možnosti, jak je metodicky vést a sjednocovat jejich praxi. Ministerstvo je jako úřad nadřízeno pouze krajským, nikoliv obecním úřadům, takže jeho možnosti ovlivňovat způsob jejich výkladu je velmi omezená. Vůči jednotlivým úředníkům, kteří jsou zaměstnanci obcí a krajů, nemá ministerstvo vůbec žádné pravomoci.

Praxe jednotlivých stavebních úřadů se skutečně často značně liší. Týká se to zejména výkladu podmínek pro povolování staveb, jako jsou například požadavky na parkovací stání, napojení stavebních pozemků na komunikace, odstupových vzdáleností nebo i otázky, kdy je stavba rodinným a kdy již bytovým domem. Různý je také přístup k hodnocení, kdo je plánovanou stavbou dotčen na svých právech a má tedy postavení účastníka řízení.

Stavba, stavební materiál - Ilustrační foto
Bizarní výhra: Zákonem roku je nový stavební zákon. Vláda ho přitom přepisuje

Ministerstvo do zákona nově zavedlo jednotné „superrazítko“ na posouzení vlivu na životní prostředí. Je to z pohledu dobrý nápad, pomůže v praxi?
Navržené „superrazítko“ se nevztahuje jen na záměry podléhající posuzování vlivů na životní prostředí (zákonu EIA), ale na všechny případy, kdy se dnes k záměru stavby vydává více než jedno „razítko“ z hlediska nějaké složky životního prostředí. U záměrů, které podléhají hodnocení „EIA“ je podle mého názoru obecně správné, že toto hodnocení bude zakončeno závazným aktem, který celkově vyhodnotí přípustnost záměru z hlediska všech předpisů z oblasti životního prostředí. Nakolik má toto vyhodnocení být součástí samotného povolení stavby nebo být naopak samostatné, je koncepční a částečně politická otázka, na kterou je možné mít různé názory.

Zcela chybná je ale podle mého názoru zvolená koncepce v tom směru, že řada „razítek“ zůstává ve skutečnosti samostatných, mimo ono „superrazítko“.  Mnoho dalších “malých razítek” bude vydáváno jako jeho podklad. A z hlediska účastníků řízení, u staveb nepodléhajících hodnocení „EIA“, navrhuje vláda zachovat současný stav - tedy že se mohou vyjádřit až poté, co úřady záměr posoudí a rozhodnou. To považuji za neefektivní, nevstřícné ke všem účastníkům a v konečném důsledku popírající záměr urychlit proces povolování staveb.