Že u nás slušné chování a přístup k pacientovi ještě není takový, jaký by měl ideálně být, se na nedávné konferenci Efektivní nemocnice shodli i bývalí ministři zdravotnictví. Ačkoliv jsme podle nich udělali od revoluce jistý krok a pacienti už nejsou jako v 90. letech překvapeni, když se jich někdo ptá na jejich názor na služby v daném zařízení, stále ještě máme co dohánět. Zatímco sestřičky podle vyjádření exministrů Leoše Hegera a Tomáše Julínka odvedly v přístupu k pacientům velký kus práce, lékaři by na sobě ještě měli zapracovat.

„Telefonování ředitelům a lékařům jsou známky, že v systému není vše v pořádku. Jde o důkaz strachu jít do nemocnice, kdy pacient neví dopředu, co má předplaceno, co má dostat a nemá jistotu, zda se potká s dobrým či špatným lékařem," uvedl Julínek s tím, že současná legislativa nepodporuje to, čemu se říká spokojenost a bezpečí.

Kámen úrazu

To, že komunikace lékaře s pacientem je v Česku stále kamenem úrazu, potvrzuje i fakt, že přes 90 procent stížností, které dorazí na Českou lékařskou komoru, se týká nedorozumění. „Pochybení odborná se řeší jiným způsobem, proto jich k nám přichází méně a převažují tedy stížnosti na komunikaci," řekl regionálnímu Deníku mluvčí České lékařské komory Milan Sojka s tím, že překvapivě v posledních letech toto číslo nijak dramaticky nenarůstá. „Vzhledem k situaci v naší společnosti i ve zdravotnictví bych očekával zhoršení. Lékařů je málo, mladí odcházejí, staří, kteří zůstávají, to nemohou zvládat. Navíc mají pocit zmaru a beznaděje. Čekal bych, že se situace bude spíše zhoršovat a lékařům a sestrám budou docházet nervy. To, že tomu tak není, je pro mě známkou toho, že doktoři jsou u nás dobří," dodal Sojka. Podle lékařů nejde jen o jednostrannou záležitost, vina je nezřídka i na straně pacientů. Stále častěji se podle zdravotníků chovají nevychovaně a agresivně. Jak se lékaři shodují, je sice hezké mluvit o jejich vzdělávání v oblasti komunikace, ale důležité je také zvládnout, jak slušně a důstojně nevyhovět nesmyslným žádostem pacientů.

Na neuspokojivou situaci v oblasti komunikace poukázal i průzkum společnosti STEM/MARK, do něhož se zapojily necelé dvě stovky pacientek, jež si právě vyslechly diagnózu rakoviny prsu. Při dotazování se zjistilo, že se velmi liší subjektivní vnímání času lékaře a pacienta. Zatímco lékaři v 55 procentech tvrdili, že s pacientem mluvili přes 15 minut, ve skutečnosti tak učinilo pouze 30 procent z nich. Celých 15 procent pak nemocným nevěnovalo ani pět minut.

Díky dobré komunikaci a empatii by se přitom dalo předejít řadě nedorozumění a konfliktů. Napomáhají také proti některým chybám ve zdravotnictví a ve výsledku snižují čas, který lékař nemocnému věnuje. Jak potvrzují zkušenosti ze zahraničí, nezanedbatelné je i to, že následně klesá počet žalob kvůli profesním pochybením a množství chyb při práci obecně.

Zdenka Kolářová