„Musíme odhadnout, v jakém stavu se teenageři nacházejí, jsou-li jen lehce podnapilí, bývají přístupní rozhovoru a otevřou se nám,“ líčí svoje zkušenosti Zuzana Šťastná z brněnské organizace Ratolest. Aby mohla podobnou komunikaci navázat, musí se zajímat o věci, které by jinak až tak nesledovala, například o brněnský fotbal nebo hokejovou Kometu. „Podle mých zkušeností jsou nejrizikovější skupina děti kolem patnácti let, kdy končí dětství a začíná dospělost, je důležité, kudy se na životní křižovatce vydají,“ míní Šťastná, která je čerstvou držitelkou ceny ČASovaná bota v kategorii Osobnost roku České asociace streetwork (ČAS).

A přidává další postřeh: „Poslední dva roky mám dojem, že děti jsou kulturně mrtvé. Diktátem je mainstream. Najít své místo je o hodně těžší než dříve. Youtubeři jim ukazují, jak mají vypadat, komunikovat a oblékat se. Jsou pod strašným tlakem, protože v žebříčku nastavené stejnosti musejí obstát. Souvisí to hodně s on-line prostorem, kde musí zaujmout, mít lajky. I pro rodiče je obtížné se v tom zorientovat, často ani netuší, čím jejich děti žijí, s kým si píší.“ I takové znalosti patří k výbavě streetworkera.
Prevence je levnější
Práce v terénu je důležitá proto, že předchází mnoha negativním jevům, které pak společnost stojí obrovské prostředky. V Česku se jí věnuje na 600 zařízení a patří mezi sociální služby, bohužel ty nejhůř placené. Většinou jde o neziskové organizace, zatímco třeba ve Finsku tvoří prevence páteř státního sociálního systému. Ačkoli podle ředitelky ČAS Martiny Zikmundové má zhruba polovina českých streetworkerů vysokoškolské vzdělání, jejich platy se pohybují kolem 20 tisíc měsíčně. Práce s dětským klientem ročně vyjde na 87 tisíc korun, zatímco pobyt dítěte ve výchovném ústavu stojí zhruba na 763 000 korun a v diagnostickém ústavu na 779 000 korun, jak uvádí analýza ministerstva práce a sociálních věcí.

„Naším hlavním cílem je, aby se to špatné nestalo,“ popisuje Šťastná smysl svého povolání, jemuž se v Ratolesti věnuje už šest let. Jinak řečeno, každý kluk či děvče, které díky zásahu streetworkera nepropadne drogám, alkoholu, sexu za peníze nebo kriminalitě, je jeho úspěchem a výhrou pro společnost.
Rizikové prázdniny
Tomáš Rezek provozuje v Praze nízkoprahový autobus Uličník. Během roku působí ve třech lokalitách, kde nabízejí dětem v nesnázích první pomoc a také užitečnou náplň volného času.
„Snažíme se vyplnit prostor, kde dítěti chybí dospělý člověk, ale potřebuje najít jistotu, oporu, radu, přičemž informace nechce hledat u rodičů nebo učitelů,“ líčí Rezek. Výhodou Uličníka je, že dítě se nemusí objednávat a bez jakýchkoli zábran může vejít. „Jsme jakýmsi záchytným bodem vznikajících potíží, když je nevyřešíme na místě, můžeme jim dělat parťáka při komunikaci s rodinou či školou,“ dodává Rezek. Během prázdnin si streetworkeři dovolenou nevybírají, protože spousta dětí tráví jejich část poflakováním kolem domu a o to víc je náchylná podlehnout nežádoucím aktivitám.
