Výkladní skříní české ochrany přírody měla být Šumava podle ministra životního prostředí Martina Bursíka. Tak alespoň o národním parku mluvil v době svého nástupu na ministerstvo.

Odborníci i ochránci přírody však nyní situaci v parku kritizují. Česko totiž stále nezačalo přírodu na Šumavě chránit tak, jak je obvyklé v zahraničí. A jak to po českých úřadech požadují mezinárodní instituce.

„Letos je to pět let poté, co Světový svaz ochrany přírody vydal doporučení, ve kterém podmínil setrvání Šumavy ve druhé kategorii mezinárodně uznávaných národních parků tím, že budou rozšířeny první, nejpřísněji chráněné zóny na třicet až čtyřicet procent jeho rozlohy do tří až pěti let. Lhůta letos uplynula, a zóny rozšířené nejsou,“ upozornil Jaromír Bláha z ekologického Hnutí Duha.

Hrát divadlo a nemít jeviště

„Hrát si na národní park a nemít v jeho jádru pokud možno celistvou, nikoli rozkouskovanou bezzásadovou zónu minimálně na čtvrtině území, to je asi totéž, jako chtít hrát divadlo a nemít jeviště,“ doplnil publicista Vladimír Just, který o zlepšení ochrany přírody na Šumavě dlouhodobě usiluje.

Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že k určitému zlepšení přeci jen došlo. Podle náměstka ministra Františka Pelce je důležité, že ministr Bursík po loňském orkánu Kyrill ponechal na dvaceti procentech území Šumavy přírodu, aby se s následky vichřice vypořádala sama, bez zásahu člověka. Podle ochránců je to však málo. „Toto rozhodnutí nemá trvalou platnost a kterýkoli další ministr ho může zrušit,“ dodal Bláha.

Namísto souvislého, 30 až 40 procent parku zůstává nejvíce chráněné území rozdrobené do 135 neživotaschopných lokalit. O tom, že je to třeba změnit, ví i ministerstvo. „Jakýkoliv management v národních parcích, zejména v horských oblastech, musí být založen na dosti reprezentativních, velkých plochách,“ řekl Deníku náměstek Pelc. O tom, kdy přesně se bezzásahové zóny rozšíří, však zatím není jasno. „Myslím si, že to je záležitost tohoto, možná příštího roku,“ odhadl František Pelc.

Proti rozšíření prvních zón se staví především firmy zaměřené na těžbu dřeva. V chráněných částech by totiž nemohly kácet. Oporu mají u řady regionálních politiků. „Mluví stereotypně o národním parku jako o běžném hospodářském lese, tedy v podstatě jako o lesní plantáži,“ říká Just.

Starostové zdůvodňují kácení především obavami z rozšíření kůrovce. „Vzhledem k tomu, že naše město má na území parku vlastní lesy, cítíme se kůrovcem silně ohrožení,“ říká starostka města Kašperské Hory Alena Balounová. Starostové tvrdí, že bez zásahu dřevařů se kůrovec nekontrolovaně rozšíří a na Šumavě zbudou jen suché stromy.

„Takže žádné rozšiřování zón za současné situace rozhodně nechceme,“ dodala starostka.

Vědci to ale popírají. „Jak ukazují vědecké studie ze světa i od nás, kůrovec a vichřice nastartují přirozené procesy obnovy a výsledný les bude přirozenější a k případným dalším kalamitám odolnější než les, který vznikne po tradičních zásazích lesníků,“ tvrdí profesor Karel Prach, odborník přírodních věd.