Pravdou bude obojí, vyplynulo ze slov předsedy senátu Alexandra Sotoláře. Podle soudce bylo trestní oznámení skutečně připraveno právníky z Rittigova okruhu – a opravdu prý mohlo jít o firmu odplaty za zveřejnění informací o vyvádění peněz z pražského dopravního podniku prostřednictvím firmy Cokeville Assets směrem k Rittigovi (jde o dnes již pověstných 17 haléřů z každé jízdenky). To však nic neněmí na tom, že Sotolářův senát v průběhu dokazování dospěl k závěru, že trestní oznámení bylo odůvodněné: skutečně došlo k porušování zákona.

Oby obžalované uznal soud vinnými; na úkor papírny, v jejímž čele stáli, měli obohacovat své vlastní společnosti. Sittovi mladšímu vyměřil roční podmínku; uložil mu také dvouletý zákaz činnosti a stanovil povinnost nahradit škodu vyčíslenou na 650 tisíc korun. V případě jeho otce, který se podle verdiktu také dostal do konfliktu s paragrafy, pak soud od potrestání upustil. Rozsudek není pravomocný a je možno podat odvolání k pražskému vrchnímu soudu, Dá se předpokládat, že ten se bude kauzou zabývat nejen na základě obvolání obhajoby, snažící se dosáhnout zprošťujícího verdiktu, ale i obžaloby, žádající naopak podstatně přísnější trest; pro Sittu mladšího pobyt ve věznici v trvání pěti až šesti let.

Fiktivní faktury

Na promýšlení otázek viny a trestu si Sotolářův senát nechal téměř měsíc času – závěrečné řeči u soudu zazněly již 21. srpna. Hlavní pochybení hledal soud v činnosti společnosti Avium Partners, kterou v roce 2009 založil mladší z obžalovaných; obchodní ředitel Neographu. Ta měla Neographu vystavovat fiktivní faktury za zprostředkování obchodů; přičemž obžaloba původně operovala se škodou vyčíslenou na osm milionů. Sitta otec zase musel u soudu vysvětlovat fungování své společnosti Nanograph, založené v roce 2010. Třebaže obžaloba hovoří o třímilionové škodě vzniklé využíváním vybavení Neographu včetně strojků pro vlastní výrobu, soud v tomto případě odmítl, že by se jednalo o trestnou činnost. Přesto ale zkoumání obchodních vztahů, z pohledu obžaloby kvalifikovaných jako zneužívání informací v obchodním styku, ukázalo, že ani někdejší generální ředitel Neographu, Sitta starší, není bez poskvrny.

Oby obžalovaní vinu vytrvala odmítali; hovořili o mstě lidí z Rittigova okruhu, kteří byli obžalováni právě na základě dokumentů předložených Sittou mladším. Velmi negativně také hodnotili postup žalobkyně Dagmar Máchové, jejímž přičiněním (šlo o zabavení akcií omezující možnost hlasovat na valné hromadě společnosti) prý rodina Sittových utrpěla vážnou majetkovou újmu.