Rok 2030. Všichni osmnáctiletí Češi mají maturitu a devadesát procent z nich směřuje na vysoké školy. Přesto tuzemský průmysl, výzkum a věda chřadnou. Důležité podniky drží v rukou nadnárodní kolosy, klíčové pozice v nich mají Číňani, Indové a Brazilci. Tohle sci-fi se může stát realitou, pokud se tuzemské školství rychle nezmění.

To si alespoň myslí špičkoví manažeři, kteří se zúčastnili konference o podpoře talentů v ČR. Ne nadarmo ji pořádalo fórum Byznys pro společnost. V debatě totiž mnohokrát padlo, že odpovědné firmy vyhledávají budoucí talenty, spolupracují se školami a mají zájem na tom, aby nadaní mladí lidé neprchali jinam. „Digitální věk setřel národní hranice a nikdo z personalistů zahraniční firmy se sídlem v Praze nezaměstná člověka jen proto, že je absolventem Karlovy univerzity. Rozhodují znalosti, schopnost komunikace, práce v týmu a ochota vzdělávat se po celý život,“ uvedla Monika Ladmanová z IBM ČR. Jenže právě tyto dovednosti školy prakticky nezohledňují.

Potřebné se neučí

Ředitel soukromého Gymnasia Jižní Město Miroslav Hřebecký vzal vážně vzdělávací reformu, která před šesti lety dala školám velkou volnost při sestavě svých učebních plánů. „V prvních dvou letech se naši žáci podrobně učí základy v několika okruzích vzdělání, v dalších dvou ročnících si prohlubují znalosti ve vybraných oborech a v dvou předmaturitních už mají jen semináře, které je připravují na vysokoškolské studium,“ vysvětluje Hřebecký. Přesto je k odezvě skeptický: „Rodiče opakují své modely vzdělání, a proto často vyžadují klasickou metodu totál frontál, tedy učitelku, která drtí fakta před tabulí a nutí žáky biflovat je.“

Evžen Korděnko ze společnosti Deloitte před takovým přístupem varoval. „Generace Y, která nyní nastupuje svou profesní dráhu, je úplně jinde než ta minulá, má mimochodem o devět procent vyšší IQ. Je 24 hodin denně připojena k internetu, pracuje kdykoli odkudkoli, chce měnit svět, nebojí se náročných výzev,“ představil Korděnko výsledky výzkumu, který si firma Deloitte dělala mezi čtyřmi tisíci vysokoškoláků. Z něj vyplynulo, že jen 7,9 procenta mladých lidí sází na pracovní jistotu, osmnáct procent preferuje vysoký plat a 53,7 procenta dává přednost firmám s možnostmi růstu. Nejsmutnější je, že přes dvě třetiny respondentů vnímá vztah školní přípravy a pracovního uplatnění jako naprosto nedostatečný. Proto si většina studentů již během studií shání brigády v oboru.

Na podobně naladěné jedince číhá například středoevropská energetická jednička ČEZ. „Jaderná energetika je těžký obor, nijak ho neošvindlujete. My proto děláme maximum, aby nám neunikl ani jeden talent. Chodíme do škol, pořádáme soutěže, zveme děti na exkurze, finančně studenty motivujeme,“ prozradila firemní strategii Hana Krbcová, ředitelka pro lidské zdroje ČEZ. Jejímu úsilí se nelze divit, energetický gigant potřebuje obměnit deset tisíc zaměstnanců. Sama Krbcová ale přiznává, že žádné reformy, testování, výpočetní technika či soutěže nenahradí kvalitního učitele. „Za mým tatínkem chodili studenti domů a on jim předával své vědomosti s takovou grácií, že na něj vzpomínají dodnes. Pochopitelně to dělal zdarma, jen pro tu touhu něco je naučit,“ říká Krbcová. A dodává, že v tomto směru je stav českého školství tristní.

Podle náměstka ministra školství Ivana Wilhelma to může změnit jedině tlak odběratelů. „Dokud se uživíme postaru, proč bychom to měli dělat jinak, říká si zatím většina učitelů,“ přiznal Wilhelm.

Talentované děti v Česku

Akademicky ekonom na CERGE-EI a člen Národní ekonomické rady vlády Daniel Münich:
Věnujme pozornost učitelům. Plošně testujme až později

Podle Daniela Münicha, který se dlouhodobě zabývá kvalitou školských systémů a nástrojů vzdělávání, je klíčovým prvkem vždy osobnost učitele.

Odpovídá obsah vzdělání na českých základních, středních a vysokých školách tomu, co požaduje vyspělá ekonomika?
Mám-li hodnotit vzdělávací systém paušálně jako celek, tak i obsah vzdělání na českých školách je problém, kterým se musíme zodpovědně zabývat. Nejde navíc jen o to, co požaduje dnešní vyspělá ekonomika, aby se stala ještě vyspělejší, ale i o to, co ještě vyspělejší ekonomika bude vyžadovat za deset až čtyřicet let, kdy dnešní školáci budou pracovat a žít.

Místo dalšího rozvoje individuální výuky podle profilu žáků se nyní zřejmě budou učitelé vracet k osnovám. Tomu odpovídá i snaha ministra Dobeše o plošné testování žáků. Je to správná cesta?
Asi máte na mysli kurikulární reformu, tedy zrušení osnov a zavádění volnějších rámcových vzdělávacích programů. Situace je dnes absurdní a pro vnějšího pozorovatele dost nesrozumitelná. Na jedné straně se reforma po řadě let formálně dokončuje. Ale v mnoha ohledech proběhla jen formálně na papíře a reálná praxe ve třídách se často nezměnila, učí se více méně podle původních osnov. A teď do toho navíc pan ministr naznačuje možný úkrok zpět k osnovám. Já se domnívám, že není radno se vracet zpět. Je žádoucí změny převést z papíru do praxe. Ale aby to opravdu zafungovalo, musí se udělat řada dalších věcí, na které se jaksi pozapomnělo.

Jakých?
Je třeba ustanovit standardy výsledků vzdělávání, k nim diagnostické a monitorovací nástroje umožňující učitelům a zřizovatelům ověřovat, zda se těchto standardů daří dosahovat, a pokud ne, tak zjišťovat proč. Velkou pozornost je třeba věnovat přípravě a dalšímu vzdělávání učitelů. A teprve potom by mělo nastoupit nějaké plošné testování. U něj je totiž třeba nejvyšší obezřetnosti, protože může mít řadu vedlejších negativních dopadů, je navíc drahé a konfliktní. Mnohem smysluplnější by bylo zavést mnohem levnější pravidelná výběrová šetření, tedy testování žáků podobná mezinárodnímu šetření PISA.

Bez počítače a chytrého mobilu se dnešní žáci neobejdou, pracují vlastně on-line. Stačí jim jejich učitelé?
Kvalita výuky nebude nikdy spočívat v elektronické tabuli a použití multimediálních zázraků, ale i nadále v osobnostních kvalitách učitelů. Počítače a hlavně snadný přenos a ukládání informací však přinesly jinou zásadní změnu, kterou naše školství ještě nestačilo dostatečně reflektovat. Výrazně totiž oslabily význam školy a učitelů jako poskytovatelů informací. Naopak výrazně narostl význam dovednosti informace hledat, vyhodnocovat a zpracovávat. Toto se učí obtížněji než předávání faktů a vyžaduje to větší tvořivost a rozhled na straně učitelů.

Ví podle vás česká politická elita, jak by se mělo naše školství změnit, pokud se nemá naše republika stát zadním dvorkem Evropy?
Představy politiků o školství a vzdělávání jsou často formovány spíše jednoduchými titulky novin a postrádají hlubší pochopení této problematiky. Jejich názory na poměrně zásadní věci se velice liší, takže základní míra konsensu se hledá velice obtížně. Jestli se na něčem politické elity shodnou, tak na tom, že vzdělání je důležité. Ale zde jejich shoda často končí. A s tím se dá jit kupředu jen obtížně.