Živí se převážně rostlinnou potravou v podobě travin, obilovin či jejich semínky. Mají-li možnost, nepohrdnou brouky a jinými bezobratlými živočichy.

Syslové žijí pospolitým životem, jakmile některý z nich postřehne náznak sebemenšího nebezpečí, ozve se pronikavým hvízdnutím, na které všichni ostatní reagují bleskurychlým zmizením v podzemních norách. Po chvilce z některé vykoukne malý čumáček, za nímž se objeví výrazná tmavá očka nehnutě sledující nejbližší okolí. Pokud zjistí, že je všude klid, vyleze celý, aby mohl společně s ostatními pokračovat v přerušené činnosti, kterou je převážně shánění potravy. Musejí se totiž přes léto pořádně vykrmit a nashromáždit ve svém těle co možná nejvíce tuku, protože si syslové na zimu nedělají žádné zásoby.

Ještě než se uloží v norách do svých hnízd k zimnímu spánku, ucpávají jejich vchody, aby tak byli chráněni před mrazem.V zimním období klesá jejich tělesná teplota až na 1°C a pulz májen několik tepů za minutu. Tuk jim tak slouží jako jediný zdroj energie.

Ze strnulého spánku syslové procitají zhruba v dubnu, kdy jim začíná doba rozmnožování. Samička má jen jeden vrh do roka v němž rodí 4 až 8 slepých a holých mláďat. Oči otevřou po osmi dnech a další tři týdny se živí v noře mateřským mlékem. Poté ji opouštějí a ve dvou měsících jsou mláďata téměř samostatná. Rozmnožovat se však mohou až v příštím roce, pokud se ho ale dožijí. Syslové mají totiž mnoho nepřátel v podobě dravých ptáků a lasiček, prudkých dešťů a v neposlední řadě i člověka.

V posledních letech početnost tohoto druhu velmi poklesla a dnes je zařazen do kategorie kriticky ohrožených živočichů vyskytujích se u nás jen na několika málo místech. Jedním z nich je lokalita mezi kempem Trhovky a Podskalím, kde lze i dnes tato milá zvířátka spatřit.