Oním vojákem byl vojín Boris Alexandrovič Karnauščenko. Utekl z tábora sovětské armády poblíž Holedeče. Zběh došel do několik kilometrů vzdáleného Líčkova, kde v podvečer 25. srpna zabouchal na dveře domu Františka Klůce, tehdy 44letého vedoucího posunu na nádraží v Žatci. Karnauščenko požádal Klůce o odvoz jeho autem, na polní cestě poblíž Nečemic ho samopalem zastřelil.

I když se snažil jeho tělo zamaskovat, příliš práce tomu nevěnoval. Hned druhý den ráno totiž kolemjdoucí Milan Janíček našel v příkopu za Nečemicemi mrtvé tělo Františka Klůce, částečně zakryté trávou, a okamžitě přivolal policisty. Česká bezpečnost i sovětská armáda začala po ozbrojeném zběhovi pátrat.

Přišel ze zahrady

Vojín se po činu snažil z místa odjet ukradeným vozem, ale několikrát havaroval. Přes Nečemice a Třeskonice dorazil po zmatené anabázi do Tuchořic. Do domu rodiny Špičkových. „V Tuchořicích jsme tehdy bydleli na konci ulice, přišel k nám ze zahrady. Po ulicích jezdila vojenská technika, věděli jsme, že někoho hledají, ale nevěděli jsme, co se stalo,“ vzpomněla Jitka Kolářová, tehdy ještě Špičková.

V onen den jí bylo 21 let. „Byli jsme doma s tátou, byla u nás i malá neteř, která spala po obědě. Voják k nám přišel do domu se zbraní v ruce a řekl: Oni zabili člověka,“ dodala.

V té době měla za sebou žatecké gymnázium, studovala vysokou školu. Rusky uměla. Její otec ne. „Můj táta byl ale taktik. Vojáka posadil ke stolu, že se napijí. Naléval vodku a opil ho. Pořád si hlídal samopal, ale nakonec přece jen usnul. Táta se o nás bál, vyndal ze zbraně zásobník a pak vyběhl pro vojáky, kteří neustále projížděli kolem,“ popsala událost Jitka Kolářová, dlouholetá dětská lékařka v Lounech.

Vojáci zběha zadrželi a odvedli. „Na ten jeho pohled, když odcházel, nikdy nezapomenu. Věděl, co ho čeká,“ dodala. Další osud vojáka není úplně jasný, podle tehdejšího sovětského prokurátora jej čekal trest smrti zastřelením. Jaký však byl doopravdy verdikt vojenské justice SSSR, nebylo československé straně oznámeno.

Jitka Kolářová na sovětského vojáka nevzpomíná ve zlém, má dokonce i pochybnosti o jeho vině. „Působil vzdělaně a kultivovaně, utíkal ze sovětské armády. Velmi dobře znal tehdejší politickou situaci u nás, dokonce nám recitoval verše. I ta jeho věta Oni zabili člověka o něčem svědčí. Na místě vraždy se měla najít vojenská čepice, on ji tehdy měl u nás stoprocentně u sebe,“ vysvětlila.

Vojáka už nikdy neviděla, o události se pak příliš nemluvilo. O celém příběhu se dozvěděla po dlouhých letech z knihy věnované obětem srpnové okupace. František Klůc byl pohřben na hřbitově v Tuchořicích. „Znala jsem ho jen trochu, vím, že byl velkým fanouškem fotbalu v Tuchořicích,“ sdělila Jitka Kolářová.