Ministerstvo spravedlnosti navrhne zakotvit v občanském zákoníku nepřijatelnost tělesných trestů vůči dítěti. Nová právní úprava nebude rodiče kriminalizovat a nezavádí pro ně postihy. Jejím smyslem je apelovat na ně, aby si sami uvědomili, že je vhodnější používat jiné výchovné prostředky.

„Jde o vyjádření hodnoty společnosti v tom, že bití dětí je nepřijatelné,“ řekl náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák na brífinku k představení iniciativy Dětství bez násilí. Upozornil také, že Česko je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde podobná úprava ohledně nepřijatelnosti tělesného trestání dětí chybí.

V občanském zákoníku v části Péče o dítě a jeho ochrana se praví: „Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.“

Taková formulace však podle Dvořáka není v souladu s mezinárodními závazky Česka, jako je Úmluva OSN o právech dítěte. Do povinností a práv rodičů by měl přibýt i vývoj dítěte bez tělesného trestání a duševního strádání. Takové jednání má být označeno za nevhodné. O přesném zakotvení a formulaci se bude ještě rokovat letos v létě.

Tresty za násilí na dětech jsou nízké

S iniciativou Dětství bez násilí přišlo symbolicky na Den dětí Centrum Locika, jež pomáhá rodinám zasaženým násilím. Upozornilo, že v Česku vázne ochrana dětí před násilím a země se v tomto stává v Evropě výjimkou. Iniciátorům také vadí, že tresty za násilí na dětech jsou často nízké, česká společnost je k takovému jednání tolerantní a pomoc se k rodinám dostává pozdě či vůbec, takže pak nezletilí zbytečně končí v ústavech.

Postrádají také dostupné informace a více programů, jak vychovávat děti bez špatného zacházení. „Uzákonění nepřípustnosti tělesných trestů vnímám jako první důležitý krok k tomu, aby se začala snižovat vysoká tolerance české společnosti k násilí v blízkých vztazích,“ přivítala chystanou změnu předsedkyně neziskové organizace Society for All Lenka Felcmanová. Zákonné opatření by podle ní měly doplnit další kroky, například podpůrné služby pro rodiny zasažené násilím, a podpora ohrožených dětí.

Takovou normu vítá i garantka programu pozitivního rodičovství pod záštitou ministerstva zdravotnictví Mirka Palkosková. „Jde o důležitou zprávu, že máme hledat jiné způsoby, jak děti vychovávat. Norma sama o sobě smýšlení ve společnosti nezmění, ale jde o součást změny našich hodnot,“ uvedla.

Jak trestat děti? Anketa z roku 1979:

| Video: Youtube

I Palkosková souhlasí, že česká společnost má k tělesným trestům značně laxní přístup. Často slýcháme: ‚Nic na tom není, já jsem taky dostával a taky jsem vyrostl.‘ Na druhou stranu by ale podle ní nebylo dobré démonizovat rodiče, kteří k takovému trestání výjimečně sáhnou, protože si v té chvíli neví rady nebo jim ujedou nervy. „Mnozí tělesné tresty používají, aniž by si mysleli, že jsou správné. Sáhnou k nim, když třeba dítě překračuje určité hranice. Tuší, že musí reagovat, ale nenajdou jiný prostředek,“ vysvětlila.

Není proto na místě trestání rodičů, ale jejich podpora, aby dokázali využít jiné způsoby výchovy. V této chvíli již probíhají kurzy pozitivního rodičovství podle mezinárodního programu Triple P, který do Česka zavádí právě Palkosková. Učí, jak zvládat nevhodné chování a stanovovat jasná pravidla i bez fyzického trestání. Data, která mají po prvních pilotních kurzech k dispozici, podle ní dokládají výrazné zlepšení ve výchově i vztahu k dětem.

Podle psychoterapeuta a lektora Ligy otevřených mužů Martina Galbavého mezinárodní studie ukázaly, že fyzicky trestané děti bývají často agresivní, depresivní, úzkostné, pomaleji se rozumově vyvíjejí. Tělesné tresty bývají příčinou těžko zvladatelného chování dětí. Takto trestaní jedinci navíc častěji sahají po drogách či alkoholu.

Tělesné tresty v Česku:

63 % rodičů používá v Česku tělesné tresty ve výchově
14 % dětí hovoří o tom, že zažívá násilí v rodině
22 % dětí je v českých rodinách svědky násilí mezi rodiči

Zdroj: Iniciativa Dětství bez násilí

Tělesné tresty ve světě:

Více jak šedesátka zemí světa zcela zakazuje tělesné trestání dětí. Jde o většinu států Evropské unie, vyjma například Česka nebo Slovenska. Zákaz je uzákoněn i v některých neunijních zemích jako Ukrajina, Moldavsko, Albánie, Gruzie či Kosovo, ve většině jihoamerických zemích, pak také v Indii, Jižní Koreji, Turkmenistánu, Tunisku, Keni, Kongu, Jižním Súdánu, Peru, Mongolsku, Jižní Africe, Zambii a dalších. Nejdéle je uzákoněn ve Švédsku – od roku 1979.