Poručíme větru, dešti. Heslo, které se snažili představitelé minulého režimu dovést k dokonalosti. Lidé kvůli podmanění přírody spoutali koryta řek do umělých kanálů, rozorali staleté meze a zničili říční nivy. Raněná krajina pak vrací úder v podobě častějších povodní.
Ekologové před vlivem člověkem změněné krajiny na stále horší povodně varují už léta. Hnutí Duha už dříve dokonce vydalo studii, která ukazuje na příspěvky nezdravé krajiny k velikosti a síle povodní.

„Studie potvrdila to, na co odborníci upozorňovali už léta – že obrovské lány, likvidace zeleně, rozorané nivy, vybetonovaná koryta, smrkové monokultury a holosečné kácení zvyšují riziko povodní. Ani sebelepší krajina sice povodním nezabrání, ale zejména při místních menších katastrofách může podstatně snížit škody,“ prohlásil Martin Sucharda z Hnutí Duha.

Holá zem vodu nezadrží

Všechny výše uvedené zásahy do krajiny představují velké nebezpečí. Například takzvané holosečné kácení způsobuje, že dochází k rozpadu a odnosu humusu a půdy, do kterých se voda běžně vsakuje. Při dalších deštích tak několikanásobně roste odtok, protože holá zem vodu nezadrží. To bylo nejspíš hlavní příčinou současných ničivých povodní.

Podobný vliv mají také smrkové monokultury. Smrky totiž mají mnohem mělčí kořeny, takže zachycují několikanásobně méně vody než například buky a duby, které jsou pro českou krajinu typické.

Na špatné hospodaření s krajinou poukazuje i klimatický expert české pobočky Greenpeace Jan Rovenský. „ V posledních padesáti letech se dramaticky zhoršila schopnost české krajiny zadržovat vodu. Ta, která spadne, se nevsákne, ale rychle odtéká z krajiny jako po dálnici. Mezi nejškodlivější zásahy patřilo rozorávání mezí a travnatých ploch, rozsáhlé meliorace, betonování a narovnávání koryt, zasypávání a zastavování potočních a říčních niv a velmi nízký podíl listnatých dřevin v lesích,“ vyjmenoval škodlivé zásahy člověka Rovenský.

Délka řek se zmenšila o třetinu

Likvidace lužních lesů a usměrnění řek do umělých koryt mají katastrofický důsledek, což dokazují výpočty odborníků a ekologů. „Poslední tři velké komplexy lužních lesů a luk na Moravě v roce 1997 zadržely třikrát více vody, než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady. Upravením koryt se navíc snižuje množství zachycené vody o 60 až 70 procent a jen za dvacáté století se délka českých řek a potoků zmenšila zhruba o třetinu. Přitom každý metr přírodního toku drobného potůčku zadrží až dva a půl kubíku vody,“ vypočítal programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký.

Zpráva ekologů z roku 2003 obsahuje také spoustu návrhů, jak neutěšený stav krajiny změnit. „Doporučuje změnou zákona omezit holosečné kácení, zvětšit povinný podíl různých druhů stromů při lesní výsadbě nebo například legislativně stanovit minimální pásy luk a lesů podél řek či potoků ve volné krajině,“ přiblížil závěry zprávy Kotecký.

Na vině jsou i klimatické změny

Ekologové a klimatičtí odborníci upozorňují také na to, že za stále častější výskyt přívalových dešťů mohou změny klimatu. „I konzervativní čeští odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu nebo Univerzity Karlovy připouštějí, že vyšší globální teploty vedou k častějšímu a drastičtějšímu průběhu záplav a dalších extrémních projevů počasí. Vyšší teplota atmosféry znamená větší množství energie, která se projevuje mj. i tímto nevítaným způsobem. Podle vědců se jedny konkrétní záplavy se změně klimatu připsat nedají, ale jejich vyšší frekvence a intenzita ano,“ tvrdí Rovenský.

Podle něj je řešením co nejrychleji začít obnovovat přirozenou retenční schopnost krajiny a snižovat emise skleníkových plynů. „V obou případech se výsledky dostaví až za delší dobu, ale rozhodně se vyplatí,“ dodává Rovenský.

Zatím se spíš diskutuje

Přestože se už dávno ví, jak hrozivým škodám při záplavách zabránit, moc se toho za poslední roky nezměnilo. Vznikl sice Národní lesnický program, který mluví o omezení holosečného kácení, nenavrhuje ale, jak toho docílit.

„Po každých povodních se rozproudí diskuze, ve které odborníci a starostové říkají, že je krajina ve špatném stavu a je potřeba to změnit. Chybí však následné legislativní kroky. Musíme debatu posunout z obecného konstatování problému do konkrétního předložení potřebných opatření,“ vyzývá Kotecký.

Ministerstvo životního prostředí už na řešení problému pracuje. „Pokud se bavíme o povrchovém odtoku, tak samozřejmě nejrychleji voda odtéká po betonu. To úzce souvisí s velkým záborem zemědělské a lesní půdy u nás. Je to i otázka typu porostu a krajinné struktury, tedy toho, jaké plodiny a jak se pěstují. Opatření v krajině budou součástí adaptačních změn, které nyní připravujeme,“ řekl ministr Ladislav Miko.

Ekologové však varují, že ozdravit zničenou krajinu bude trvat dlouhá desetiletí a vyžádá si velké náklady.

Škody rostou, budou pojišťovny zdražovat?

Pojišťovny počítají škody, které napáchala velká voda. I když nejsou zdaleka u konce, již teď se ví, že se budou pohybovat minimálně ve stovkách milionů korun.

„Zatím máme nahlášených 240 škodných událostí. Stále ale přibývají, a to zejména z Jihočeského kraje,“ hlásí například ČSOB pojišťovna. Podle slov mluvčího ČSOB Tomáše Hejdy celková výše škod přesáhla hranici 40 milionů korun.

Více než stomilionové škody zaznamenala třeba pojišťovna Kooperativa. Česká pojišťovna už před několika dny musela své odhady několikrát zvýšit. Nejčernější scénář zatím hovoří o 7000 případech a o škodách ve výši 400 milionů korun.

Ale nejde jen o aktuální škody. Lidem, kterým povodeň poškodila domy nebo další nemovitý majetek, totiž hrozí do budoucna vyšší pojistné. Varovala před tím Asociace českých pojišťovacích makléřů (AČPM).

„Letošní povodně v Česku povedou zřejmě k novému nastavení povodňových map pojišťoven,“ uvedl místopředseda asociace Ivan Špirakus.

Pojišťovny se přitom k názoru AČPM staví rezervovaně. Na vyhodnocení situace je podle nich zatím příliš brzy. Navíc tentokrát byly zasaženy i nemovitosti, které nejsou v blízkosti vodních toků. Současná kalamita není klasickou povodní typu těch z roku 2002, ale je důsledkem vlny z přívalových dešťů a voda se tentokrát dostala i do míst, kde nikdy nebyla. „Tyto lokality nejsou zaznamenány jako rizikové ani v povodňových mapách,“ říká Dagmar Koutská z České pojišťovny.

Přesto však pojistné domy přiznávají, že strategii týkající se zasažených nemovitostí zřejmě měnit budou. (cep,vj)

Pět dní povodní