Pozastavuje se nad tím, že český stát může navrhovat dílo prohlásit kulturní památkou na základě zákona z roku 1987 "bez souhlasu majitele a bez náhrady". "Myslím, že tato situace je srovnatelná tak s KLDR. Toto absurdum není nikde ve světě," míní galerista. Na to, jak české zákony upravují vývoz umění, ale upozorňují i další obchodníci s uměním a odborníci.

"Ve světě se nesetkáváme se srovnatelně negativním vnímáním zákonů o vývozu kulturních statků, jako je tomu mezi obchodníky s uměním v České republice," řekla například Nicole Šťávová, jejíž firma Nicole Stava Art Consultancy se touto problematikou zabývá. Ve srovnatelných zemích je podle ní žádost o vývozní povolení vnímána jen jako formalita.

"V Česku naopak vládne primárně strach, jak se odpovědní úředníci zachovají, problémem je nejen restriktivní přístup k vývozům, ale i svévolnost jejich rozhodování," uvedla odbornice. Současná praxe podle ní omezuje dovoz významných děl do ČR. Riziko, že stát sběratelům zabrání v jejich opětovném vývozu, a tím jim fakticky znemožní prodej za tržní cenu, je podle ní příliš velké. Sběratelé, pokud mají možnost, si tak zakoupená díla ponechávají ve svých zahraničních sídlech.

Akce může být zmařena

Galerista Lekeš již dříve řekl, že vydražitel Kupkova díla má v úmyslu zapůjčit obraz dlouhodobě do vídeňského Belvedere. "Vývoz obrazu by zpropagoval české umění a dílo Františka Kupky v zahraničí, pomohlo by to trhu s uměním v ČR," uvedl. Také uváděl, že v opačném případě by vydražitel o obraz mohl ztratit zájem, aukce by tím mohla být zmařena a aukční síň by po státu mohla vyžadovat náhradu škody.

I samo ministerstvo uvádí, že situaci zkomplikoval Národní památkový ústav (NPÚ) svou odpovědí na Lekešův dotaz před aukcí, kdy mu sdělil, že obraz památkou není. Podle ministerstva byla informace poskytnutá referentkou NPÚ "neúplná a zavádějící", ale protože byla zaslána mailem, nešlo prý o oficiální úřední rozhodnutí. Po aukci ale stát říká, že obraz byl památkou prohlášen v rámci souboru děl v květnu 1997. Galerista proto žádal o sejmutí památkové ochrany, čemuž stát nevyhověl - definitivní verdikt padl v lednu.

Obraz byl součástí Waldesovy sbírky, kterou stát navrhl v roce 1997, když ji vracel v restituci, prohlásit jako celek za památku. Takto prohlášena byla ale jen část, restituent se odvolal, a rozhodnutí proto nenabylo právní moci. Tehdy se totiž stát s restituentem dohodl na odkoupení několika děl a spor nepokračoval. Podle některých odborníků nepokračovalo ani prohlašování děl mimo kolekci vykoupenou pro NG za památku, tedy i obrazu Tvar modré.