Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Terénní pracovnice denně pomáhají lidem bez domova. Nacházejí i mrtvé

Zapadlé lesíky. Pochybná zákoutí. Místa daleko od lidí. Po takovýchto lokalitách denně chodí terénní pracovníci neziskové organizace Naděje. Pátrají po tom, kde se ukrývají lidé bez domova, aby jim pomohli. Každý den jim nabízí jídlo, čepice, spodní prádlo či hygienu. Pokud potřebují, tak je i ošetří. Jak vypadá jejich den v zimě?

11.12.2017 8
SDÍLEJ:

Terénní pracovnice bezdomovcům nosí jídlo i oblečeníFoto: Michaela Lišková

Dvě mladé blonďaté holky s širokým úsměvem vycházejí kolem 10. hodiny ráno z Husitské ulice, kde sídlí charitativní organizace Naděje. Na sobě teplé oblečení i boty, na hlavách čepice a na rukou rukavice. Na zádech nesou napěchované batohy. Lucie a Veronika jsou po třech letech zkušeností na terénní práci připravené na sto procent. Ani začínající mráz a lehké mrholení je od pomoci druhým neodrazuje.

Procházejí jednou z žižkovských ulic a vesele klábosí. „Dneska s sebou máme nějaké sušenky a bonbóny. Většinou máme i chleby, ale ty dneska nezbyly. Neseme i spodní prádlo a čepice,“ popisují obsah svých ruksaků. Léky lidem bez domova dávat nemohou. Často jim ale pomáhají ošetřit povrchové rány pomoci obinadel a náplastí.

Na rohu ulice se zjevuje jeden ze supermarketů. Před ním stojí starší žena v kabátu. Lucie i Veronika paní dobře znají. „Dobrý den Kristýno, jak se vám daří,“ zahajují terénní pracovnice dialog. „Nic moc. Ten náš lesík je teď čistej. Přišli tam před pár dnima policajti. Nějaká ženská si fotila naše stany. Všechno je pryč. Museli jsme se proto přesunout jinam,“ stěžuje si starší žena.

S radostí přijímá nabízené bonbóny i čepici. „A kde jste teď? Abychom věděli, kam vám nosit jídlo a kde vám pomoc,“ snaží se zjistit Lucie. „To je daleko. Úplně na konci,“ mlží žena bez domova. „A je tam nějaká zastávka blízko? Nebo ulice,“ ptá se terénní pracovnice. „Nene, není tam nic,“ odpovídá paní stroze.

Zatímco holky z Naděje zjišťují, jestli je Kristýna v pořádku, přichází neznámý pán. Podává bezdomovkyni sáček s několika houskami a zabalenými croissanty s čokoládovou příchutí. „Vím, že tady paní postává každý ráno. Bydlím tu kousek. Vždycky když mám pár korun navíc, tak jí donesu něco k jídlu. Vím, jak je to na ulici těžké,“ vysvětluje Igor.

Starší žena žije na ulici se svým partnerem Honzou. Protože neexistují žádné noclehárny pro páry, musí přečkávat dvojice zimu venku. I když se snaží sociální pracovnice Kristýně vysvětlit, že by mohla být v teple, nechce. Raději bude v chladu, ale se svým přítelem.

Stany jako obydlí

Lucie s Veronikou se vydávají k dalším zastávkám. V každé městské části, kterou obcházejí, znají nejrůznější zákoutí, kde lidé bez domova přebývají. Nejčastěji jde o nějaké lesíky a zapadlá místa. „V zimě je to pro nás nejlepší, jak je opadané listí, tak je všude vidět,“ říká Veronika. Hned v prvním lesíku vyčnívají mezi listnatými stromy asi tři barevné stany. „Haló je tu někdo? Tady Naděje. Jste tu,“ volají terénní pracovnice. Nikdo se neozývá. Lidé bez domova často pracují na brigádách, a proto přes den u svých „obydlí“ nezůstávají. I když ale bezdomovci mají zaměstnání, na byt jim výplata nestačí.

Terénní pracovnice bezdomovcům nosí jídlo i oblečení

„Zkusíme ještě nedaleké garáže. Tam pár lidí taky známe,“ organizuje vycházku Lucie. Mladé blondýnky provádějí terénní práce už třetím rokem a vůbec se nebojí. „Lidé bez domova jsou většinou neškodní. Lidí si nevšímají. Navíc vědí, že my jim pomáháme,“ vysvětluje Veronika.

Kromě fyzické zdatnosti a vysokoškolského vzdělání v oboru zaměřeném na sociální práci, potřebují zaměstnanci Naděje i pevné nervy a komunikační schopnosti. „Všichni z nás mají buď vysokou nebo vyšší odbornou školu. Tuhle práci ale nemůže dělat každý. Člověk musí vědět, jak s těmito lidmi komunikovat a být trochu psychicky odolný,“ doplňuje Lucie.

Jelikož je zima pro lidi bez domova nejtěžším obdobím, často na ulici i umrzají. „Stává se, že nacházíme klienty, kteří bohužel venku zemřeli. Jeden kolega má na to obzvlášť smůlu. Jednou objevil i oběšeného člověka,“ popisují terénní pracovnice. Lesík končí a holky míří na malý palouček, kde je plno odpadků a ruiny garáží. Některé z nich ale stále stojí.

„Dobrý den, tady Naděje, jste tam,“ klepe Veronika na garáž s dřevěnými dveřmi a okýnkem. Vychází blonďatá paní s pánem a zdraví terénní pracovnice. „Máme se docela dobře. Vedlejší garáže tu zbourali, ale my tuhle vlastníme, tak na nás nemůžou. Ať to ani nezkoušej,“ rozčiluje se žena ve středních letech.

„Tady máte bonbóny. Ještě vám můžeme dát kalhotky a čepici,“ vyndává Lucie vše potřebné z batohu. „Díky. Neměli byste ještě něco nebo kartáček na zuby,“ ptá se paní. „Daly jsme vám toho dost, musí zbýt i na ostatní. Kartáčky budou u nás v Naději, můžete si přijít,“ odpovídá Veronika.

Z ničeho nic se na plácku s garážemi zjevuje další muž. „Čau teta,“ říká směrem k blonďaté paní. „Já nejsem žádná tvoje teta. Neznám tě,“ odporuje ostře. „Já si chci jen promluvit,“ zkouší to znovu černovlasý pán. „Vypadni nebo pustím psa. Dělej,“ nenechá se zastrašit žena. Odchází naštvaně do garáže. „Radši už půjdeme,“ konstatuje Lucie.

Darovat můžete i brýle

Terénní pracovnice nachodí 10-20 kilometrů za den. Místa v několika městských částech obcházejí pravidelně každý den. „Někam nechodíme, protože víme, že ty lokality pokrývá třeba Armáda spásy,“ uvádějí blondýnky. Potraviny, které lidem bez domova nabízejí, získávají i z potravinových bank. Oblečení do Naděje nosí i sami Pražané. „Pokud chce někdo pomoci, oceníme teplé ponožky, čepice, spodní prádlo. Oblečení na zimu. Hodily by se nám třeba i staré brýle, které už nepoužíváte,“ dodávají Lucie s Veronikou.

„Vycházky“ po Žižkově se účastní i místostarosta Prahy 3 David Gregor, který s Nadějí spolupracuje a na terénní práce vyrazil už po několikáté. „Nejsilnějším momentem pro mě bylo loni v zimě, když z jednoho ze stanů vylezla těhotná žena. Byla v osmém měsíci a ‚bydlela‘ ještě s dalšími třemi muži. Terénní pracovnice se jí tehdy ptaly, jestli ví, kde bude rodit a jestli byla u lékaře. Domluvily jí schůzku v Naději U Bulhara, kde mají lékaře. Bohužel už nemohou kontrolovat, zda tam šla, a nutit ji k tomu taky nemohou. Žena si přála dítě nechat. Bohužel ale nevím, jak to dopadlo. Doufám, že dobře,“ uzavřel Gregor.

Autor: Michaela Lišková

11.12.2017 VSTUP DO DISKUSE 8
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na Šluknovsku vyjížděli hasiči k desítkám popadaných stromů.
3 17

Českou republikou se prohnala vichřice Friederike

Alexej Navalnyj
1 8

Ruská policie prohledala štáb Putinova oponenta Alexeje Navalného

Zavřený Libeňský most, plné dotace pro Agrofert a jen dvě debaty: Vteřiny dne

Zjistěte během několika málo sekund, co nejdůležitějšího přinesl dnešní den.

Rozhodnuto. Drahoš a Zeman se před volbami střetnou na ČT a Primě

Prezidentští kandidáti Jiří Drahoš a Miloš Zeman se v předvolebních debatách utkají v České televizi a v televizi Prima. Na twitteru to dnes uvedl Drahoš. Debatu v České televizi bude moderovat místo Václava Moravce Světlana Witowská. Moderátorem debaty na Primě bude Karel Voříšek.

Zeman byl na operaci. Lékaři mu odstraňovali zánět v ústech

Prezident Miloš Zeman se v úterý podrobil malému zákroku, jeho příčinou byl drobný zánět. Řekl to dnes prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Podle serveru Aktuálně.cz se malý operační zákrok v ústní dutině uskutečnil v pražské Nemocnici Na Homolce.

Na japonské pobřeží se vyplavila loď duchů. Byly v ní kostry Severokorejců

Tělesné ostatky osmi lidí - pravděpodobně z KLDR – byly vyplaveny v „lodi duchů“, která přistála na japonském pobřeží u města Kanazawa minulý týden. Experti uvádí, že by se mohlo jednat o uprchlíky Kim Čong-unova režimu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>