Sám prý na počátku 90. let vstoupil do armády právě proto, aby proti extremistům bojoval. Poté se stal bezpečnostním manažerem a v bezpečnostním byznysu podniká dodnes.

Jak se ocitl v České republice? Kdy chce střelnici oficiálně zprovoznit? A jakou za sebou má minulost? Sebe, své aktivity, ale i potíže, které ho na stavbě potkaly, Mourad Djabali, dnes žijící v Žitenicích, více přiblížil v rozhovoru pro náš Deník.

„Otevírat budeme se zpožděním"

Ačkoli tak zněly původní plány, novou střelnici u Skalice nad Litoměřicemi se jejímu majiteli v dubnu otevřít nepodařilo. Vinu na zdržení má především voda, která při dešti stéká po stěnách dostřeliště jako po vnitřku trychtýře.

„V zimě, když tál sníh, vypadalo to tady spíš jako v Brné na koupališti než na střelnici," vzpomíná nový majitel areálu, který před zhruba deseti lety opustila armáda.

Mourad Djabali pochází z Alžírska, dlouhé roky žil v Anglii. Ze skalické střelnice chce nyní vybudovat nejlepší areál svého druhu v zemi.

Přestože jste střelnici oficiálně ještě neotevřel, střílet sem lidé už jezdí. Jak to?

Předně chci říct, že střelnice už má všechna potřebná povolení, provozní řád ověřený soudním znalcem. Neděláme tedy nic nelegálního. Přesto se jedná pouze o lidi z okruhu mých známých. Ke komerčním účelům jsme střelnici neotevřeli a zatím otevírat nebudeme.

Původně jste chtěl otevřít v dubnu, máte teď nový termín?

Denně se mě ptá tolik lidí. Odpovídám, že nevím, protože skutečně nevím. Myslím ale, že srpen je reálný. Chci, aby se práce nejprve dotáhly do konce. Nemám zájem otevřít a zanedlouho zase zavírat. Chci, aby tu bylo maximálně bezpečno.

Stavbu ale zatím značně komplikují místní podmínky.

Je to tak. Když jsme sem, na tohle místo, poprvé přišli, nikdo mi nevěřil, že střelnici obnovím, jak to tu bylo zdevastované, jen má žena. Začali jsme krok po kroku s úpravami. Nejvíc škody tu zatím napáchala voda. Ta nás taky o několik měsíců zbrzdila. V zimě, když tál sníh, vypadalo to tady spíš jako v Brné na koupališti než na střelnici. Jednou zaprší a několikatýdenní práce je pryč.

Jak jste se k zálibě ve střelbě vůbec dostal?

Poprvé jsem se setkal se zbraněmi v 18 letech. Tehdy jsem vstoupil v Alžírsku do armády, v první polovině 90. let. Poté, co jsem u armády skončil, začal jsem pracovat jako bezpečnostní manažer. Snil jsem ale o studiu v Anglii, což se mi splnilo. Zatímco přes den jsem studoval na univerzitě, v noci jsem pracoval jako security v klubech, později i u různých celebrit.

Mohl byste krátce shrnout tu etapu svého mládí, kdy jste byl v armádě? Kde jste bojoval?

Byly to těžké časy, na druhé straně jsem hrdý na to, že jsem byl součástí boje mé země proti terorismu v 90. letech. Bojovali jsme proti extremistům, malým organizovaným skupinám partyzánů, kteří chtěli terorizovat obyvatele a chopit se moci. Byl jsem očitým svědkem toho, co teroristé dokáží.

Hned poté, co vyšel první článek o plánovaném obnovení střelnice, obraceli se na nás někteří čtenáři s obavami. Z vašeho původu, z toho, že budete ve Skalici cvičit teroristy či jinak nebezpečné lidi.

Vážně? Tomu se musím smát. Na druhou stranu mi přijde nebezpečný ten všudypřítomný strach ze všech lidí našeho původu.

Znáte někoho dalšího, kdo pochází ze stejné oblasti jako vy a je u nás známý?

Samozřejmě. Jsou to lidé, kteří jsou ve svých oborech často velmi úspěšní.

Jak pohlížíte na zvýšený zájem o vaši střelnici?

V okolí a v celé republice je řada střelnic, ale lidi bude zajímat zrovna tahle, protože ji vlastní Mourad. Právě proto chci, aby bezpečnostní opatření dobře fungovala, naši instruktoři, mimochodem Češi, byli dobře proškolení a na střelnici nepustíme každého. Bezpečnost je pro mě na prvním místě, ne peníze. Chceme znát minulost našich klientů, k jakému účelu získané zkušenosti využijí. Pokud přijíždějí z Anglie, vždy po nich požadujeme CRB check („Criminal Record Bureau check" je britskou obdobou výpisu z rejstříku trestů - poznámka redakce).

Je ale možné, abyste měli následně kontrolu nad tím, jak se získanými zkušenostmi lidé, kteří výcvikem projdou, naloží?

To samozřejmě možné není. Nikdo z oblasti, ve které podnikám, nemůže zaručit, že se ten člověk potom nesbalí a neodjede někam bojovat.

Jaké zkušenosti vedle střelby u vás klienti mohou získat?

Zabývám se pouze střelbou, ničím jiným. Máme tu například instruktora na izraelskou střelbu, žádné jiné typy boje ale nevyučujeme.

Na internetu ovšem kolují videa z Píšťan nebo litoměřických kasáren, kde se účastníci kurzu učí i jiným dovednostem, například osobnímu souboji.

Tyto kurzy pořádá jedna britská společnost, které jsem s organizací pomohl. Jedná se o speciální výcvikový kurz pro bodyguardy. Můj kurz to ale není, věnuji se jen střelným zbraním.

Vy jste v Anglii také založil firmu. Funguje stále?

Ano, už od roku 2009. Působíme v oblasti security, tedy ochrany, ostrahy, dohledu, provozujeme také soukromou vyšetřovací službu. Máme kolem dvaceti zaměstnanců. V podstatě je to teď to, co mě živí.

Kdo jsou vaši nejčastější klienti?

Bývalí vojáci, policisté, kteří nyní chtějí pracovat v tomto oboru, třeba právě jako bodyguardi. Rádi bychom ale na střelnici přitáhli i ženy, které se chtějí naučit střílet kvůli vlastní bezpečnosti, nebo mladé lidi, pro které je střelba prostě jen sport.

Co vás do Česka přivedlo?

Možnost koupit střelnici na Skalici, do které jsem se okamžitě zamiloval, byla jen část toho všeho. Mám Česko rád, je mi blízká místní kultura, není tak odlišná od naší. Mám rád českou mentalitu a skutečně miluji okolní přírodu. Moje žena navíc pochází z Litoměřic, takže se vrátila domů. I já jsem takový, že se chci někde usadit, ne pořád cestovat po světě.

Setkal jste se osobně s nějakými negativními ohlasy ohledně vašeho původu či záměru obnovit střelnici?

Ne, já sám vážně ne. Je to zvláštní. Svou minulost neskrývám. Nemám problém s tím, aby kdokoli, kdo má nějaké pochybnosti, za mnou zašel a zeptal se mě, aby se přišel na střelnici podívat. Klidně sem nechám nainstalovat kamery, nemám co tajit. Navíc nestojím o špatnou publicitu, takže jsem opatrný na to, s kým spolupracuji.