Nemají­li děti podle lékařů na zádech nosit víc než desetinu své váhy, test ukázal, že mnohé nosí dvojnásobek.

„Počet učebnic nestanovuje žádný předpis,“ řekl Deníku mluvčí České školní inspekce Libor Vacek, a dodal, že je věcí kantorů, z čeho se děti učí a kolik vázaného čtiva potřebují.

Obsah aktovek by ale měli kontrolovat i rodiče. Zbytečné je totiž nošení třeba třípatrových penálů či hraček. Lékaři upozorňují, že přetěžování zad může pokřivit páteř. „Taška musí být co nejlehčí,“ vzkazuje ortoped Petr Hoza z Pardubické krajské nemocnice.

Rekord je osm kilo

Zpravodajové Deníku zvážili 49 tašek žáků prvního a padesát druhého stupně. Zjistili, že brašna druháka průměrně vážila 4,6 kilogramu a šesťáka o 1,2 kilogramu více. Rekordmana Deník našel v Přimdě. Batoh šesťáka Josefa Erika Sedláčka měl rovných osm kilogramů. Nejlehčí brašnu měl jeho vrstevník Luboš Drága ze ZŠ Mladá Boleslav-Debř. Vážila jen kilogram. Zdejší škola je jednou z mála, kde se snaží, aby všichni žáci měli dvoje učebnice. Doma a ve škole.

Nejlépe jsou na tom nejspíš studenti soukromých gymnázií sítě EDUCAnet. Místo učebnic a sešitů totiž nosí jenom speciální batohy s notebookem vážícím 2,3 kilogramu.


Těžké školní brašny ohrožují zdraví dětí

Rodiče Ondry denně nevěřícně kroutí hlavou nad vahou jeho školního batohu, když mu s ním pomáhají na záda. Tento student sekundy pražského víceletého gymnázia běžně nosí jen na jediný předmět – češtinu – tři učebnice a čtyři velké sešity. V pondělí má dvě hodiny mateřštiny, takže učiva i hmotnosti přibývá. Na zádech tak tahá přes 10 kilogramů.

Odborníci se shodují, že v éře internetu je to z pedagogického hlediska nepochopitelné, ze zdravotního dokonce varovné. Podle lékařů by totiž měl dvanáctiletý Ondra nosit na zádech necelých pět kilo, desetinu toho, co váží. „Přetěžování může způsobit svalovou nerovnováhu a s ní spojené špatné držení těla a pokřivení páteře. To často vede k bolestem páteře, ale i hlavy,“ varuje ortoped Petr Hoza z Pardubické krajské nemocnice.

Minimálně deseti procentům dětské populace podle něj hrozí v dospělosti zdravotní potíže spojené s poškozením páteře. „Aktovka musí být co nejlehčí,“ poukazuje Hoza.

Malí rekordmani

Deník udělal test v celé republice a zvážil tašky stovky dětí – polovinu tvořili žáci prvního a polovinu druhého stupně základní školy. A zjistil, že taška průměrného žáka 2. třídy vážila 4,6 kilogramu a šesťáka o 1,2 kilogramu více. Taška s učením navíc není to jediné, co děti nosí. Například školní brašna sedmáka Matěje Karbana ze ZŠ V. Košaře v Ostravě váží 7,5 kilogramu. „K tomu musím připočíst třikrát týdně věci do tělocviku a denně dvoulitrovou láhev s pitím. To už je nějaká váha,“ poukázal otec Pavel Karban. Proto by přivítal, aby jeho syn mohl mít dvoje učebnice – jedny doma a jedny ve škole. Jenže to je problém.

Školy sice určitou rezervu mají, ale pouze pro žáky, kteří mají potvrzení od doktora, že nemohou nosit těžké tašky ze zdravotních důvodů. Kupovat učebnice dvojmo pro všechny školáky si drtivá většina z nich nemůže dovolit.

Průzkum Deníku ovšem zjistil, že mnohé děti nosí i to, co nemusí. Jako sedmák Matěj Graco z Ostravy. Jeho batoh váží 7,5 kilogramu. „Synova taška je opravdu těžká. Je to ale tím, že v ní nosí úplně všechno, aby na nic nezapomenul,“ říká Radka Gracová.

Váha tašek roste s nejrůznějšími zbytečnostmi a hračkami. Jedna dívka v aktovce při testu měla mimo jiné čtyři plyšáky, žák z Liberce zas čtyři plechovky s kartičkami pokémonů. Děti mají také rády několikapatrové penály, do nichž se vejde až šedesát tužek. A je jim přitom jedno, že valnou většinu z nich během dne nevyužijí.

Žádná směrnice neexistuje

„Žádný předpis stanovující, kolik má vážit aktovka, není, je jen na učitelích a rodičích, co a v jakých taškách děti nosí,“ říká mluvčí ministerstva školství Ondřej Gabriel.

„Inspekce nijak nezkoumá, jaké množství učebnic žáci používají. Nicméně lze říct, že neexistuje přímá vazba mezi kvalitou vzdělávacího procesu a počtem učebních pomůcek,“ řekl Deníku mluvčí České školní inspekce Libor Vacek.

Dodal ještě, že inspektoři naopak cíleně sledují, jak učitelé využívají výpočetní techniku. „Z našich poznatků plyne, že není podstatné, co děti nosí v tašce, ale jak se s informacemi pracuje, nakolik kantoři dokáží využít dostupných technologií k rozvoji schopností studentů,“ řekl Vacek.

- ROZHOVOR -

Proč objemné aktovky? Naši studenti mají notebooky

Podle ředitelky soukromého gymnázia EDUCAnet v Českých Budějovicích Jaroslavy Dědkové není nutné ani psaní do sešitů.

Proč se ve věku internetu děti prohýbají pod tíhou aktovek?

Dlouhé sezení v lavicích a tahání objemných brašen, rozhodně neprospívá zdraví. Proto se ve školáchEDUCAnet snažíme odbourat aspoň nošení těžkých učebnic. Používámemísto nich notebooky a též kvalitní batohy, které naši studenti dostali jako dárek.

O kolik se tím dětem ulehčilo?

Nastředních školách studenti většinou nosí učebnice, sešity, tabulky, sbírky, zeměpisný atlas případně další knihy. Každý denmánejméně šest vyučovacích hodin. To představuje zhruba tři kilogramy učebnic. Alespoň na dvě hodiny ze šesti potřebují ještě nějakou další knihu, což znamená minimálně 1 kg. Dalších 2,4 kg hmotnosti zatížení znamenají sešity. Notebooky používané našimi studenty neváží ani tolik, přesně 2,3 kg.

Mohou ale notebooky nahradit práci s učebnicí a sešitem?

Díky vybavení školy mají studenti notebooky připojené na internet a potřebné slovíčko, heslo nebo výraz si mohou kdykoli vyhledat. Stejně tak mnohotitulů z povinné četby je volně k dispozici v elektronické podobě.

Takže knihu bychom už ve vaší škole hledali zbytečně?

Naopak, snažíme se v našich školách zřídit knihovničky a studenty ke čtení motivovat. Uvědomujemesi totiž, jak je četba pro porozumění textu při studiu důležitá.

A umějí vaši studenti vůbec psát rukou?

Mohoua umí psát do sešitů, ale není to nutné. Své poznámky si obvykle ukládají v elektronické podobě a domácí úkoly posílají e-mailem.

Kateřina Perknerová, Marek Pokorný, Zdeňka Dvořáková