V rozhovoru pro Deník například vysvětluje, proč při návštěvě Olomouckého kraje Petr Pavel kritizoval systém dotací, který prohlubuje rozdíly mezi chudšími a bohatšími částmi republiky

„Pan prezident měl na mysli zejména to, že systém dotačních titulů často vede k poměrně nešťastné situaci, kdy obce žádají o to, na co jsou zrovna vypsány dotační programy než o to, co opravdu nutně potřebují. Místo nutné kanalizace nebo opravy chodníků a dostavby školy vynakládají peníze na jiné investice, protože na ty jsou dotace zrovna k mání. Je to podnět k zamyšlení nad celým systémem dotačních titulů, aby byl flexibilnější a lépe reagoval na skutečnou a rozdílnou poptávku obcí.“

Svět jako místo příležitostí, ne překážek

Lebeda přitom zdůraznil, že z hlediska Ústavy ČR má hlava státu sice velmi omezené pravomoci, avšak není bezmocná: „Možnost něco skutečně rozhodnout a udělat je poměrně malá. Jako hlava státu má ale velký neformální vliv. Proto se snaží se členy vlády vše s rozebírat a vytvářet tlak na řešení problémů. Prezident dělá maximum, jež mu umožňuje jeho ústavní postavení.“

A doplnil, že Petr Pavel je neutuchající optimista. „Chce působit na lidi pozitivně, aby viděli ve světě kolem sebe spíš příležitosti než překážky. Ovlivňování běhu věcí není jenom odraz mocenského rozhodování, ale i symbolického osobního příkladu.“

Ústavní soud jen pro otrlé?

Docent Lebeda se v interview obsáhle věnuje proceduře výběru ústavních soudců, když prezident naposledy neuspěl s kandidátem Pavlem Simonem.

„Neschválení některých kandidátů není nic nového, docházelo k tomu za všech tří předchozích hlav států včetně Václava Havla. Prezident Pavel rozhodnutí horní komory respektuje. Větším problémem než samotná debata v Senátu, jež podle mě nevybočovala ze standardních mantinelů, byla mediální dělostřelecká příprava, která projednávání v Senátu předcházela a kterou aktivně živili někteří senátoři, ale i aktéři mimo horní komory,“ řekl.

„S dlouholetým, zkušeným a úspěšným soudcem Pavlem Simonem neměla žádný problém Nečasova, Sobotkova, Babišova ani Fialova vláda při nominaci do Evropského soudu pro lidská práva. Je tedy s podivem, že když ho prezident navrhne za ústavního soudce, dostane se najednou pod tak obrovský tlak. Ten ho pak může znevěrohodnit i jako soudce Nejvyššího soudu, kde bude dál působit. Navíc se může stát, že bude-li mediální screening tažený politickou poptávkou přespříliš intenzivní, kvalitní osobnosti z různých právních oborů si mohou říct, že jim kandidatura za to nestojí. Místo skvělých právníků, kteří by byli ozdobou Ústavního soudu, by nám mohli zbýt jenom ti, kteří jsou dostatečně otrlí na to, aby takovým schvalovacím procesem prošli.“

A jak se bude prezident Pavel chovat po volbách do sněmovny v roce 2025? Bude se snažit, aby si Petr Fiala a Andrej Babiš za jeho přítomnosti pravidelně sedali k jednomu stolu? Dočtete se v rozhovoru s Tomášem Lebedou v pátečním tištěném Deníku.