Tomáše Procházku charakterizoval jako člověka s obrovským nasazením, mezi jehož základní vlastnosti patřila kromě odvahy i vysoká profesní ctižádost, vyvážená otevřeností a kamarádstvím. „Nikdy si žádný poznatek z výcviku nenechal pro sebe, aby jako kynolog sám vynikal. Věděl, že pes může zachránit život člověka,“ popsal Růžička.

V Iránu , ale i v Afghánistánu, kde byl rotný Procházka smrtelně zraněn, hráli speciálně cvičení psi důležitou roli. „Byli cvičeni k průzkumu terénu, dokázali se orientovat v úzkých uličkách a signalizovat, kde se skrývá osoba. A pokud šlo o útočníka, dokázali zaútočit dřív, než on. Zachraňovali lidské životy,“ nastínil zkušený kynolog.

Přesně takovým výcvikem čtyřnozí svěřenci rotmistra Procházky prošli. „Tomáš byl známý tím, že je nejen sám cvičil, ale organizoval i soutěže služebních psů, kde vyhledával nové způsoby výcviku, které stavěly na nečekaných situacích. Mnohé byly velmi blízké těm, které mohou nastat právě v Afghánistánu,“ doplnil zkušený kynolog. Netají se názorem, že pokud by se na zahraničních vojenských misích více využívalo speciálně cvičených psů, docházelo by pravděpodobně i k menším ztrátám na lidských životech.

„V posledních letech se cvičení psi začali nahrazovat technikou. Ta sice také dokáže lokalizovat osobu, ale zastavit ji nedokáže,“ konstatuje Růžička. Jestli by to platilo i v případě rotného Procházky, kde zabíjel nečekaně spojenec, najisto a z osmdesáti metrů, lze říct těžko. Že se za jeho prací skrývá mnoho situací, kdy k záchraně lidského života došlo, je nesporné. I na to možná myslí lidé v Hrádku, kteří grabštejnské psovody znají a na památku jednoho z nich od rána po městě vyvěšují černé prapory.