Na prvním setkání s novináři po svém jmenování jste uvedl, že česká diplomacie musí být věrohodná, sebevědomá, zaměřená na budoucnost a má ctít hodnotové zásady. Co uděláte pro to, aby takovou byla?

Abychom měli věrohodnou politiku, musíme být čitelní pro naše spojence, musíme být schopni vyjasnit si zahraniční priority doma, abychom nacházeli jednotnou pozici v klíčových tématech. Sebevědomí znamená, že nesmíme být ustrašení a musíme umět vnášet do dialogu s partnery témata, která pro ně nemusí vždy být příjemná. Je třeba do našich vztahů přinášet otázky, které považujeme za zásadní z hlediska našich hodnotových východisek. Zaměření na budoucnost z mého pohledu znamená především důraz na Evropu. Musíme se začít bavit o tom, jakou Evropskou unii chceme, jakou Evropu zanecháme našim dětem. Dostali jsme se třeba do situace, kdy je visegrádská čtyřka (V4) vnímána jako uskupení, které se vymezuje negativně vůči evropským iniciativám. Chybí nám pozitivní agenda, obsah evropských reforem, dialog s Německem či Francií o prioritách, které jsou v zájmu českých občanů.

Ti ale mohou být dost zmateni, protože česká diplomacie se nechová předvídatelně. Například vy jste řekl, že po brexitu musíme hledat nová partnerství, třeba s Francií či Španělskem. Nevylučuje takové spojenectví fakt, že se v rámci V4 opíráme o euroskeptické Maďarsko a Polsko?

Visegrádská skupina má dohromady přes 60 milionů obyvatel a jeden z důvodů, proč jsme ji v 90. letech minulého století zakládali, byl rychlejší návrat do Evropy, ukotvení demokratických systémů a zásad právního státu v našich zemích, a také větší vliv na dění kolem nás. V posledních letech se V4 bohužel zaměřila na jediné téma, a to je migrace, zatímco pohled na to, jak chceme ovlivňovat podobu unie, jí chybí.

Můžeme ale v tomto směru Tomáš Petříček najít shodu s Viktorem Orbánem nebo Mateuszem Morawieckým, respektive Jaroslavem Kaczynským?

V některých oblastech jsme přirozenými spojenci, máme zájem rozvíjet evropskou dopravní či energetickou infrastrukturu, chceme posilovat celoevropskou bezpečnost. Tam se určitě shodneme a měli bychom mít ambici přinášet vlastní návrhy a přenést je na unijní úroveň.

Po návštěvě francouzského prezidenta Emmanulela Macrona v Praze se zdálo, že premiér Babiš se může přiklonit právě k jeho vizi propojené Evropy, a to i v oblasti finanční, daňové, justiční a bezpečnostní. Koneckonců Macron teď podpořil myšlenku vytvoření evropské armády. Jaké je vaše stanovisko?

Od počátku říkám, že prvním kruhem našeho domova jsou vztahy se sousedy, Německem, Polskem, Slovenskem či Rakouskem. V4 vnímám jako jednu z platforem středoevropské spolupráce, vedle níž existuje například iniciativa tří moří či slavkovský formát s Rakouskem a Slovenskem. Po brexitu bude zároveň v zájmu našich občanů hledat partnery pro konkrétní témata flexibilněji než doposud, třeba mezi státy severní Evropy, v Pobaltí, ale také v zemích Pyrenejského poloostrova, kde můžeme se Španělskem či Portugalskem nacházet společnou řeč třeba v otázkách koheze (politika soudržnosti EU).

Vraťme se ale k Macronovi, jste pro tzv. ever closer union, čili stále těsnější unii včetně evropské armády, nebo ne?

Současný vývoj vnímám tak, že už žijeme ve vícerychlostní Evropě. Kolegové nabídli hezké přirovnání, když říkali, že evropský projekt se nyní podobá dálnici.

Doufám, že neměli na mysli naši D1?

Ano, i já doufám, že je řeč o moderní dálnici německého typu. Auta se po ní mohou pohybovat různými rychlostmi, ale mají jasno v tom, kam směřují. Vícerychlostní Evropa by měla být inkluzivní, čili každý by měl mít možnost připojit se ve chvíli, kdy se cítí připraven podílet se na společných projektech. A musíme mít také cíl, je třeba si říct, kam má Evropa směřovat.

Jaký je váš cíl?

Pro mě je to posilování a prohlubování spolupráce v rámci EU.