Vzpomeneš si, jak na to, že chceš být kluk, reagovaly děti, kterým jsi to tenkrát říkal?
Co si pamatuji, nikdo z nich neříkal, že to je blbost nebo že by se vysmívaly. Spíš to braly tak, že mám pravdu, že být klukem je lepší.

Občas i moje dcery říkají, že to mají kluci snazší. Mluvil jsi o tom s rodiči?
Nemám tátu. Opustil nás, když jsem byl malý. Mámě jsem to řekl asi před rokem. Nepřijala to dobře a byla z toho velká hádka. Řekla, že jsem holka a jinak to nebude. Chodíme teď na společné terapie, kde to rozebíráme a řešíme i to, aby mi máma říkala jménem v mužském rodě.

A říká?
Neříká. Byla hysterická a řekla prostě ne. Že mi nebude říkat cizím jménem. Používá i schválně věty typu buď tak hodná nebo mohla bys udělat, jen aby mě oslovila v ženském rodě.

Je ti to nepříjemné?
Už jsem si od ní zvykl, ale když mě tak osloví někdo jiný, tak mi to hodně vadí a občas je mi z toho psychicky hodně špatně.

Náš přední sexuolog a odborník na terapii transsexuality profesor Petr Weiss
Petr Weiss: Počty pubertálních dívek, které se chtějí stát chlapci, stoupají

Tak to máš ve škole asi složitou situaci. Nebo už jsi to všem řekl?
Hned první den, když jsem nastoupil na gympl, jsem šel za třídním a řekl mu, že jsem trans a jestli by mě mohl oslovovat v mužském rodě, tedy Michale. Chtěl souhlas od mámy, a i dnes mi z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu občas řekne v ženském rodě. Spolužákům jsem se hned představil jako Michal. Většina mi tak říká. Občas se ale najde někdo, kdo mě oslovuje jako holku. Proč, netuším.

Ohradíš se vůči tomu?
Ne, protože mám strach a je mi nepříjemné se veřejně před třídou prezentovat a hájit nebo strhávat pozornost na to, že jsem trans.

Hledal jsi někde odpovědi na to, proč se necítíš dobře jako holka?
Když mi bylo dvanáct nebo třináct let, narazil jsem na internetu na blog trans kluka, kde psal úplně stejné pocity, které jsem sám cítil. Půl roku na to jsem si uvědomil, že jsem trans. Chvíli mi trvalo, než jsem tuto myšlenku přijmul. Občas jsem o sobě mluvil v ženském rodě a občas v tom mužském. A pak jsem učinil coming out a řekl to mámě.

A kde jsi zjistil, co je to být trans?
Věděl jsem to dlouho. Už ve třetí nebo čtvrté třídě mi o nich řekl v družině nějaký kluk. Ptal jsem se co nebo kdo to je a on mi to nějak vysvětlil. A já to dál neřešil.

Až později v těch dvanácti.
Ano, když jsem zjistil, že jsem trans, tak jsem si tu myšlenku vyloženě zakázal, protože jsem věděl, že to bude velký problém. Strašně dlouho jsem zavíral oči a dělal jsem, že jsem nebinární. Žil jsem vyloženě v homofobní, transfobní a rasistické domácnosti. Kdybych tam něco takového řekl, tak vím, že to dopadne hodně špatně.

Transsexualismus.
Být transsexuálem. Do smrti už musíte brát prášky, říká Iva po změně pohlaví

Rozumím správně, že jsi žil s maminkou a otčímem?
Biologického tátu jsem nepoznal. Bydleli jsme s nevlastním otcem. A teď tady můžu sedět, protože jsme se odstěhovali. Už žiju s mámou sám.

Kdo přišel s návrhem vyhledat pomoc terapeuta?
Když jsme se odstěhovali od otčíma, dvakrát jsme změnili bydliště. Nakonec jsme skončili v Praze. A všechny ty změny, nová škola, coming out před mámou a hádky o pohlaví mým dalším psychickým problémům nepřidaly. Nezvládnul jsem to a naplánoval si sebevraždu, která se mi nepovedla. Skončil jsem na dva měsíce v Motole na psychiatrii a pak na měsíc v Bohnicích.

Co sis chtěl udělat?
Sníst co nejvíc prášků, podřezat se a ideálně vyskočit z okna, nebo bych se oběsil. Ale přišel na to kamarád, tak jsem tady.

Jak zněla diagnoza?
Měl jsem diagnózu jako všichni. Je úplně jedno, s čím vás hospitalizují a jaké máte další problémy. Dostanete poruchu přizpůsobení a hotovo. Nemám ponětí, co to vlastně znamená.

Co myslíš těmi dalšími psychickými problémy?
U mě pramenily už od dětství z té nesourodé domácnosti. Objevovat se začaly kolem osmého roku. Myslím si, že mám schizofrenii, ale když se zmíním o tom, že mám halucinace a vidiny, tak to máma okomentuje, že to mám z těch filmů, na které koukám.


Nahrává se anketa ...

Zažil sis i násilí, ponižování, bití, nebo toto všechno dohromady?
To, co popisujete jsem zažíval pasivně, i když velmi aktivně. Koukal jsem na to každý den. Dělo se to mojí mámě. Žil jsem v domácím násilí. Nevlastní otec na mámu nejdřív několik let hrozně řval, ponižoval ji a pak ji začal bít.

Měl si tendence maminku bránit?
Snažil jsem se různým způsobem. Jednou otčím mámu vyhodil z ložnice a zamknul dveře. Vylezl jsem vyděšený z pokojíku. Máma stále opřená o kuchyňskou linku. Chtěl jsem jí dát deku, aby jí v noci nebyla zima, a ona na mě začala řvát, že to není moje věc, ať jdu spát. Po této zkušenosti jsem se snažit přestal. Vždycky jsem šel jen do svého pokoje a tam dvě hodiny brečel. Naučilo mě to být sám sebou. Klukem.

Pomohla by ti tranzice? Přemýšlel jsi o tom?
Přemýšlím hlavně o hormonech, ale ještě pořád o tom vím málo. Nebo ne dost na to, abych je začal brát. Chci slyšet co nejvíce názorů odborníků a lékařů. Tranzicí si zatím nejsem jistý. Je to hodně riskantní. Augmentace mi přijde ještě v pohodě, ale nechat si operovat pohlaví je risk. Může to kdykoliv hnisat třeba z infekce.

To ses někde dočetl, nebo ti to řekla terapeutka?
Dočetl a viděl i videa. A dost mě to vyděsilo.

Takže by ti stačilo, aby tě jen společnost respektovala a oslovovala v mužském rodě?
Asi ano. K tomu, abych měl jméno Michal i v občance, by to ale nestačilo.

Prvním Američanem, který prošel změnou pohlaví, byla Christine Jorgensenová. Na snímku už v ženském těle se snoubencem Howardem J. Knoxem. Sňatek úřady kvůli rodnému listu Jorgensenové nepovolily.
Příběh George Jorgensena: Změna pohlaví z něj udělala nejslavnější osobu v USA

Musel bys projít tranzicí.
Nemám rád svoje tělo. Stalo se mockrát, když jsem se viděl v zrcadle, jak se zaobluju, tak jsem dostal panický záchvat a zrcadlo rozbil. Takže pokud bych se setkal ve společnosti s nepřijetím jen proto, že nejsem muž, tak bych byl schopný operaci podstoupit.

Mluvíš o tomto psychickém tlaku i s psycholožkou?
Včera jsem byl na skupinové terapii, kam přišla nová holka. Představil jsem se jí jako Michal a terapeutka do toho vkročila a začala jí vysvětlovat, že si procházím nějakou změnou pohlaví. Mně to bylo velmi nepříjemné, že mi takto připomíná fakt, že jsem se narodil ve špatném těle. Nedělá mi to psychicky dobře. A myslím, že mi zásadně nepomáhají antidepresiva ani antipsychotika.

Máš pořád myšlenky to skončit?
Docela často.

A čím je zaháníš?
Občas se sebepoškozuji.

Michale vzpomeneš si na to, kdy jsi byl naposledy šťastný?
Nepamatuji si, že bych byl někdy šťastný.

Gynekologická ambulance pro transgender lidi se nijak neliší od těch klasických.
VIDEO: Zájem o gynekologickou ambulanci pro transgender lidi v Brně roste

Co by tě udělalo šťastným?
Vůbec nevím. Snad kdyby všechny moje psychické problémy zmizely nebo se vyřešily.

Ví tohle máma?
Když jí řeknu, že třeba nemám chuť žít, tak si myslí, že ji chci vydírat.

Proč bys to dělal?
Pravděpodobně to tak vnímá proto, že se jí to dělo v té ne úplně dobré domácnosti. Cítí se ohrožená, a ještě ty šílenosti, co jí dělají rodiče.

Jaké šílenosti?
Po tom, co jsem se mámě svěřil, že jsem trans a s dalšími psychickými problémy, přijela babička, mamku manipulovala, abych šel bydlet k nim, a nakonec mě násilím doslova unesli.

Co bylo dál?
U babičky to bylo ještě horší než u mámy. Protože babička má taky nějaké psychické problémy, deprese a je závislá na prášcích, máme to v genech. Máma má zase sociální úzkosti. Všichni máme psychické problémy.

V poslední době se na dezinformační scéně objevují stále častěji poplašné zprávy o ohrožení „tradičních rodin“ ze strany takzvané LGBTQ+ diktatury a o tom, že „vám vezmou vaše děti“.
Češi šíří další lež: Týká se ohrožení „tradiční rodiny“ a změny pohlaví u dítěte

Jak by se k tobě měl chovat člověk, když dostaneš ataku nebo máš úzkosti?
Mluvit na mě a obejmout mě. To mi pomáhá. Jsou tací, kteří se při atace mlátí do hlavy nebo jí tlučou o zeď, takže jim zamezit, aby si ublížili.

Pomáhají vám s mámou společné terapie?
Určitě ano. Už mi dokonce koupila plavky, které jsou spíš klučičí.

Myslíš si, že tě někdy máma přijme jako kluka?
Upřímně v to pořád doufám, že uvěří, že to není jenom fráze, ale fakt.

Těšíš se na svoji první lásku?
Už jsem ji měl. Ale z té druhé strany to byla vlastně jen hra. Věděl všechno a myslím si, že mě jen využil. Bolelo to.

Daniel BlackDaniel BlackZdroj: Deník/Bohumila ČihákováO životě zblízka

Vyrůstal se třemi staršími bratry, otcem alkoholikem a silně věřící matkou ve svědky Jehovovy.

V sedmi letech se jednomu z bratrů svěřil s touhou stát se v budoucnu ženou. Tranzicí, tedy operací pohlavních orgánů, prošel v osmnácti letech. O čtyři roky později ovšem zjistil, že chce být opět muž.

Jaké to je narodit se do nesprávného těla, kdy se vyautoval a co všechno tranzice a následná detranzice obnáší? Nejen na tyto otázky v pátečním podcastu O životě zblízka odpovídá kadeřník Daniel Black, který říká: Tranzice se zdá jako jednoduché řešení, ale nevyřeší vůbec nic. Problém trans lidí totiž tkví v hlavě, ne v tom těle.

Zdroj: Deník/Bohumila Čiháková