„Odhadujeme, že do voleb se za kampaně může utratit až 200 milionů korun. Proto analyzujeme, odkud a kam peníze tečou,“ vysvětluje ředitel TI David Ondráčka důvody, které stály za monitorováním prezidentských kampaní.
Známkování transparentnosti prezidentských kandidátů
Z výsledků hodnocení vyplývá, že k voličům je nejotevřenější Michal Horáček, který o financování své kampaně zveřejňuje nejvíce informací. Skutečnost, že si kampaň financuje sám, a tudíž nemusí řešit různorodost zdrojů financování, mu v hodnocení prospívá. Na svém webu však navíc jako jediný zveřejňuje průběžné vyúčtování nákladů, personální obsazení svého týmu a veškeré spolupracující subjekty.
O něco hůř dopadlo hodnocení pro Pavla Fischera, Marka Hilšera, Jiřího Drahoše, Jiřího Hynka a Vratislava Kulhánka. Tato skupina kandidátů shodně nezveřejňuje některé podstatné informace, oproti tomu dohledatelné informace jsou neúplné, nepřehledné nebo roztříštěné v různých zdrojích (zpravodajské servery, rozhovory s kandidáty aj.).

U Mirka Topolánka a Petra Hanniga je nutné pro získání relevantních informací již velmi aktivně pátrat, přesto jsou spíš útržkovité. A nejhůře dopadl kandidát Miloš Zeman, jehož kampaň je (pravděpodobně záměrně) neprůhledná.
Přehled dárců zpracovaný firmou Dataweps najdete na webu www.transparentnivolby.cz/prezident2018
Největším dárcem je dle transparentních účtů s více 27 miliony korun určených sobě samému Michal Horáček. Následují Pavel Sehnal (5,5 milionu pro Kulhánka), Dalibor Dědek (2 miliony Drahoše, 50 tisíc Hilšera), Richard Benýšek (milion Topolánka), Martin Hájek (500 tisíc pro Drahoše) a firma Dako (2 miliony pro Zemana).

Nejvyšší výdaje z transparentního účtu má opět Michal Horáček, za ním je Jiří Drahoš a Vratislav Kulhánek. Jiří Drahoš má jednoznačně nejvyšší počet dárců, a to jak od občanů, tak od firem. Kampaň Mirka Topolánka podporuje řada vlivných podnikatelů (kromě zmíněného Benýška například Daniel Křetínský) a členů ODS. Pavla Fischera podpořil vysoký počet drobných i větších dárců, mezi nimiž figurují i sponzoři ze zahraničí.
Hlavní problém prezidentských kampaní však spočívá v zakrývání původu peněz a matení veřejnosti v otázce organizace a realizace kampaně, což lze dobře ilustrovat na příkladu kandidáta Miloše Zemana. I když podle oficiálních prohlášení žádnou kampaň nevede, realita reklamních ploch (billboardy, online reklama, kniha atp.) hovoří jinak.

Výhodou Miloše Zemana je, že zastává funkci, o níž kandidáti bojují. Mamutí část jeho kampaně za něj paradoxně vlastně vedou ti ostatní – potvrzují to i statistiky výskytu jeho jména v on-line médiích, diskusích a sociálních sítích, kde s přehledem vítězí.
V oblasti správy transparentních účtů objevila TI několik nedostatků. Zdaleka ne všechny položky na transparentních účtech jsou popsány tak, aby občan zjistil, na co kandidát peníze použil. Řada plateb bude mít zpoždění, jak ukázaly sněmovní volby – některé strany po volbách zaplatily mnohem více než před volbami. Dále schází informace o hotovostních transakcích. A naprosto nejasné je zapojení třetích osob, tedy delegování kampaně na subjekt, jenž ji vede s vědomím kandidáta. Křiklavým případem obcházení legislativy je nejasné angažmá spolku Přátel Miloše Zemana v kampani

„Ani popsané transakce nemusejí být zárukou toho, že voliči ví, za co přesně kandidát finanční prostředky utratí,“ upozornil Petr Vymětal, expert na financování stran z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE. Další slabinou prezidentských kampaní je absence informací o předpokládaných nákladech.
„Naše kritéria jsou stejně přísná jako ta, která jsme na podzim aplikovali na politické strany. Pirátská strana a Strana zelených tehdy obstály jedničku. Nejtransparentnější z prezidentských uchazečů má v porovnání s nimi o stupeň horší průměr,“ vysvětlil dvojku pro vítězného Horáčka koordinátor monitoringu TI Ondřej Cakl.
