Nezáleží na tom, že to zní morbidně. Jiní dárci jater neexistují. Jediným požadavkem je stejná váha jater a krevní skupina.

Sedmadvacetiletá žena z Pardubic, které jsme kvůli diskrétnosti jméno změnili na Milenu Novákovou, se nových jater dočkala po jedné takové autobouračce vloni v listopadu. Trpí autoimunitní hepatitidou, kdy tělo bojuje se svými vlastními játry. Nechce je přijmout. Připomíná to cirhózu jater.

Orgán funguje nedostatečně, nemoc se projevuje únavou, ospalostí, zavodňováním těla a přináší řadu zdravotních rizik a infekčních onemocnění.
Novákové několikrát praskly tzv. jícnové varexy, které způsobily vnitřní krvácení. Ve 3,5 letech prodělala první zánět, v 11 žloutenku. Jezdila do královéhradecké fakultní nemocnice na pravidelné kontroly, později si ji kvůli zhoršování zdravotního stavu převzal pražský IKEM. Na prohlídky tam dojížděla každý měsíc.

Hlásí se i odjezd na chalupu

„Zapsali si mě na čekací listinu. Musela jsem být neustále na telefonu a předem nahlašovat místo každého pobytu, i když bych jela jenom ke Hlinsku na chalupu. A to kvůli rychlosti převozu do Prahy na operaci. Tam jde opravdu o minuty. Řada na mě přišla v listopadu. Zavolali mi z IKEMU, že pro mě mají játra. Byla jsem zrovna doma, zavolala jsem pardubickou záchranku a za hodinu a půl jsem byla v Praze,“ líčí Nováková.

Na sál šla hned po rentgenu, EKG a krevních testech. Musela si oholit i intimní partie. Operace trvala 4,5 hodiny, na oddělení ARO a později JIP si poležela ještě několik týdnů. „První dny byly těžké. Dostávala jsem kvůli bolestem morfium, člověk navíc hodně zhubne a zeslábne. Břicho jsem měla jak dělovou kouli, jako kdybych na něm měla našité balvany,“ vypravuje.

Do Pardubic se vracela do precizně vydezinfikovaného bytu. Zubní kartáček musela mít kvůli infekcím stranou od ostatních, před každou návštěvou seděla s rouškou a v rukavicích, nesměla spát v péřových peřinách a sex měla dovolený jen s prezervativem. O zákazu líbání a domácího zvířectva ani nemluvě.

Konečně normální a spokojený život

Po šesti měsících od operace už se cítí mnohem lépe. Už může ven mezi lidi, začíná dokonce opět lehce sportovat. Abstinence od alkoholu, střídmé životosprávy a každodenního braní prášků se ale nezbaví do konce života. Protože nesmí pracovat více jak dvě hodiny denně, má už léta plný invalidní důchod. „Vím, že jsem s operací čekala na další autobouračku nebo mozkovou mrtvici. Ale nepřipouštěla jsem si to. Jsem šťastná, že můžu konečně normálně a spokojeně žít,“ dodává Milena Nováková.

Ani stovky transplantací orgánů ročně nestačí

Loni v Česku lékaři provedli 618 transplantací ledvin, srdce, jater, slinivky břišní a plic. Přesto počet čekatelů na takovou operaci stále převyšuje počet dárců.

Podle ředitele Koordinačního střediska transplantací Pavla Březovského je jedním z důvodů i to, že u transplantace ledvin v Česku tvoří devadesát procent dárců orgánů lidé po mozkové smrti a jen deset procent pak tvoří žijící dobrovolní dárci, zpravidla rodinní příslušníci.

Čekací doba až tři roky

Zatímco u žijících dárců lze odběr a transplantaci předem načasovat, u dárců po mozkové smrti nelze čas přenosu odhadnout.

Čekací lhůta se proto u jednotlivých pacientů velmi liší – od několika dnů až po dobu delší než tři roky. „V současnosti je čekatelů necelá tisícovka, ale tyto údaje jsou velmi pohyblivé,“ říká Březovský.

Koordinační středisko, jež vede čekací listiny a vyhledává konkrétní příjemce, je místem „řízení letového provozu“ v transplantacích. Právě zde jsou pacienti registrováni na čekacích listinách a shromažďují se tady informace o potenciálních dárcích. Středisko také vyhodnocuje, kterému pacientovi se bude konkrétní orgán transplantovat.

„Samotných transplantačních center je v republice sedm. Srdce a játra se transplantují v Brně a rovněž v pražském IKEM, v Motole transplantují plíce a dětské ledviny. Ledviny obecně se transplantují ve všech českých centrech,“ upřesňuje Pavel Březovský.

Chtějí dárce daňově zvýhodnit

Odborníci nyní navrhují, aby žijící dobrovolní dárci nemuseli platit související regulační poplatky a aby mohli být například daňově zvýhodňováni. Prosadit by chtěli též povolení odběru orgánů u cizinců, kteří zemřou na území ČR a splňují podmínky pro dárcovství.

Současný zákon to neumožňuje, přitom například ve Francii, Španělsku nebo v Itálii právě orgány od cizinců tvoří celých deset procent dárcovství.

Transplantace

Transplantace se provádějí jen na sedmi místech v ČR

Transplantace jsou natolik složité operace a vyžadují i následnou péči, že se jimi zabývá jen sedm center v republice.

Netransplantuje se v Žatci ani v Lounech. Nepochodíte ani ve větších nemocnicích v Mostě, Teplicích nebo Ústí nad Labem. „Transplantace se na naší úrovni vůbec nedělají. Ihned, jak je u pacienta indikováno, že by potřeboval transplantaci, je poslán do jednoho ze specializovaných center,“ informoval Deník Zdeněk Bergl, ředitel žatecké nemocnice.

„Transplantace provádějí jen velké fakultní nemocnice v Praze nebo Plzni, IKEM v Praze. Centra jsou také V Ostravě nebo Hradci Králové. Na těchto klinikách je prováděn i odběr orgánů,“ pokračoval.

Neexistují ani statistiky, kolik pacientů z okresů takovou pomoc potřebuje. Do malých nemocnic se pacient po transplantaci dostane, až když je v podstatě zdráv.

„My pacienta uvidíme, až když je v pořádku. Transplantační centra si sama dělají předoperační vyšetření, starají se o pacienta před i po operaci. Také veškerá pooperační péče je na nich. K nám se pacient dostane až na běžné kontroly, když už je zdráv, ale stále musí dodržovat určitý kontrolní režim. I tehdy ale na některé kontroly stále dojíždí do transplantačních center,“ přiblížil běžnou praxi Zdeněk Bergl.

„Transplantace jsou nesmírně náročné. Technika se stále vyvíjí, stejně tak operační postupy. Stále nové a nové jsou také léky, které pacienti musí brát, aby tělo přijalo cizí orgán,“ vysvětlil, proč se provádějí transplantace jen na sedmi místech republiky Zdeněk Bergl.

(hd)

Lékaři v IKEM letos plánují první transplantaci tenkého střeva

Unikátní transplantaci plánují na letošek lékaři Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Ti se již třetím rokem připravují na zákrok, při němž by pacientovi nahradili tenké střevo stejným orgánem od dárce. Tenké střevo by se tak stalo již šestým orgánem, který čeští lékaři vedle přenosu tkání jako je kůže a kostní dřeň, dokáží transplantovat.

Mezi prvními čekateli je i žena, jež už podstoupila všechna předtransplantační vyšetření, a čeká na jediné: až jí stomatologové vyléčí chrup, protože lékaři nemohou transplantaci provést, pokud člověk trpí jakýmkoli zánětlivým onemocněním.

„Termín operace bude záviset na vhodném dárci.Předpoklá­dáme, že se to povede do konce roku, protože pacientka je trvale ohrožena možnými komplikacemi, které souvisejí s podáváním výživy do žíly,“ řekl Deníku zástupce přednosty kliniky transplantační chirurgie Martin Oliverius. Situace je o to více komplikovaná, že pacientka má již téměř vyčerpány všechny cévní přístupy a zbývá jí jeden poslední. Podle něj představuje tato metoda naději pro pacienty se syndromem krátkého střeva, u kterých dojde k selhání umělé výživy. Těch je podle odborníků v republice několik desítek. Pacient v takovém případě není schopen přijímat jídlo ústy, ale výhradně do žíly.

„Základní funkcí tenkého střeva je zajištění výživy organismu. Významně se také podílí na metabolismu vody a minerálů a zajišťuje hlavní obrannou funkci před vstupem infekce požitou stravou. Pokud není střevo z nejrůznějších příčin schopno zajišťovat své funkce, ohrozí to organismus, a to může vést v relativně krátké době ke smrti podvýživou nebo dehydratací,“ vysvětluje Oliverius

Transplantace začíná odběrem štěpu, nejčastěji z mrtvého dárce. Zhruba po šesti týdnech úspěšné operace pak nemocný postupně přechází na stravu podávanou ústy. Pouze malé procento z nich vyžaduje trvalejší nutriční podporu. Podobné zákroky se ale zdaleka nedělají ve všem zemích, nejvíce odoperovaných pacientů je v USA.

Institut klinické a experimentální medicíny IKEM si připsal před několika dny další úspěch. Minulý týden tu totiž lékaři provedli v pořadí již tisící transplantaci srdce v České republice. Šest set osmdesát osm pacientů odoperovali lékaři v hlavním městě a 312 v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie.

Koncem roku se rovněž v IKEMU jakoby podruhé narodila devětačtyřicetiletá pacientka, které jako první u nás transplantovali současně srdce a plíce. Při propuštění z nemocnice v lednu si proto symbolicky oblékla tričko s obrázkem plic a srdce, aby všichni věděli, co má uvnitř. Kdyby ji tehdy neoperovali, zbývalo by jí pár měsíců života, teď má před sebou řadu let. Podle odhadů by v Česku potřebovali podobný zákrok tak dva lidé ročně. Nikdo další v současnosti na čekací listině není.