Rodina Bernasových byla velmi semknutá. „Bratři, důstojníci československé armády Jan a František, si vzali za ženy sestry. Marii a Eleonoru Kuttovy,“ vypráví Čapková. V obou manželstvích se narodily dcery, Františkovi a Eleonoře Zdena.

Rozstřílená fasáda budovy Národního muzea. Archivní foto.
Střely ze srpna 1968 budou na fasádě Národního muzea vidět i po opravě

Klidný život narušila okupace. „Otec sloužil v ruzyňských kasárnách jako dělostřelec, pod velením podplukovníka Balabána. Ten působil v odbojové organizaci Obrana národa. Díky němu se přidal táta, přizval i bratra. Zapojily se také máma a teta,“ říká Čapková. 

Útěk kvůli gestapu

Odbojářům šlo o život. Tajní němečtí policisté je postupně odhalovali. V roce 1940 se dostali na stopu také bratrům Bernasovým. „Jednoho z Janových podřízených zatkli. Při výslechu ho gestapáci dvakrát opařili vařící vodou, vzkázal, že potřetí už mlčet nevydrží. Strýc, otec a další dostali rozkaz odejít z protektorátu, aby se zabránilo dalšímu zatýkání,“ popisuje Čapková. Podrobnosti jako dítě nevěděla, vše se dozvěděla po letech ze zápisků otce a strýce.

Výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy před Českým rozhlasem. Ilustrační foto.
Česko si na pietních akcích připomnělo invazi v srpnu 1968

Pro bratry Bernasovy nastalo nejtěžší rozhodnutí v životě. „Loučení s rodinami, o které se báli, bylo nepředstavitelně těžké. Chtěli ale vytrvat v boji za vlast,“ tvrdí Čapková. Otcovu nepřítomnost silně cítila, byť byla ještě malá. Odloučení od zbožňovaného táty ale byla jen první z ran, které nacisté Čapkové a její rodině uštědřili. Zakrátko měly i se sestřenicí Mimi přijít o mámy. „Jako manželky emigrantů je Němci zatkli v roce 1942. Uvěznili je ve svatobořickém táboře,“ říká pamětnice.

O věznění jí maminka později vyprávěla. „Ve Svatobořicích zažily hlad a ponižování. Teta snášela nedostatek jídla hůř než máma. Ta pro ni jednou ukradla řepu. Chytili ji a důstojník ji za trest nechal zavřít na noc a den do márnice. Trest jí pomohl přečkat český četník, který ji do márnice vedl. Říkal, že když bude na obchůzce, vždy u márnice zapíská,“ popisuje žena. Mámu a tetu propustili po roce. 

Soudní síň. Ilustrační foto.
Člen justiční stráže se zřejmě zastřelil v budově soudu na Vinohradech

I dívkám hrozilo vězení

Po dobu jejich věznění se Čapková se sestřenicí musely ukrývat. Hrozil jim totiž stejný osud jako jejich mat-kám lágr. „Otcův kolega z kasáren, pan Lanýř, zařídil úkryt u příbuzných v Zalešanech na Kolínsku,“ vypráví Čapková. Bydlely ve dvou rodinách. I když o nich věděla celá vesnice, nikdo je neprozradil. Zdena žila u manželů Zedníkových. „Když maminku zavřeli, slyšela jsem je povídat si o mně. Prý, kdyby se mi rodiče nevrátili, adoptovali by mě,“ říká pamětnice.

Autobusy v Praze. Ilustrační foto.
Autobusovou dopravu v Praze čekají změny. Odstartují už na začátku září

Naštěstí o rodiče nepřišla. Nejdřív se setkala s mámou, po skončení války se vrátil také otec. Poprvé ho potkala na Vypichu. „Stál u auta a holil se. Objetí v jeho náruči se nedá popsat. Celý život pak byl mou největší oporou,“ vzpomíná žena.

Zdena ČapkováNarodila se v květnu 1937 v Praze do rodiny důstojníka československé armády Františka Bernase. Její otec i strýc bojovali proti nacistům v exilu. Vystudovala brněnskou pedagogickou fakultu. Pracovala jako učitelka a ředitelka školy. O osudech jejího otce a strýce vyšla kniha Bojovali za Československo.