Zvonkohra v Loretě hraje Internacionálu, Prahou protéká Rýn a vlévá se u Tábora do moře, na Václavském náměstí je jezdecká socha Zikmunda, vláda sídlí v Podolské vodárně, Vltavu složil Dvořák. I to se mohou dozvědět zahraniční turisté v Praze od nekvalifikovaných průvodců, kterých je metropole plná.

Česká republika je nejliberálnější zemí Evropské unie, co se týče průvodcovských služeb. Nekvalifikovaní průvodci dělají špatné jméno našemu městu i poctivým a vzdělaným průvodcům. Naopak na příliš volných pravidlech vydělávají zahraniční turistické kanceláře.

„Ačkoliv ve většině turisticky vyspělých státech je práce průvodce považována za činnost vysoce odbornou, u nás ji může vykonávat prakticky kdokoliv. Novelou Živnostenského zákona došlo ke dni 1. července 2008 k přeřazení průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu z živnosti vázané na živnost ohlašovací volnou. V důsledku toho nemusí průvodce již nadále dosáhnout a prokázat stanovenou kvalifikaci,“ píše se na úvod petice proti současnému stavu legislativy, kterou podepsalo již 450 kvalifikovaných pražských průvodců.

„Šíří se tak bludy, které poškozují dobrou pověst Prahy, ve které se odehrává přes 60 procent průvodcovských služeb země. Po městě často provádějí delegáti, kteří nemají oprávnění provázet ani ve své vlasti. Kontroly téměř neexistují a sankce jsou nulové,“ stěžuje si Jaroslav Pešta ze Sdružení průvodců ČR a dodává: „Průvodce nemůže kontrolovat policie, jako v zahraničí, ale pouze pracovníci živnostenského úřadu. V případě, že je při činu načapán někdo, kdo nemá žádné oprávnění k průvodcovským službám, je legitimován. To je ale vše, ani pak většinou nenásleduje žádná sankce. Podle zákona je živnost opakovaná činnost a zkuste čínskému průvodci dokázat, že po Praze prováděl turisty opakovaně.“

Ostatně současné kontroly nejsou ani příliš časté. „Ještě nikdy mne nikdo nekontroloval. Zato jsem viděl mnoho nekvalifikovaných průvodců například z Austrálie nebo z Ruska,“ říká autorizovaný průvodce Václav Štorek, který po Praze provádí v českém, anglickém a polském jazyce již od roku 1998. Podle něj je stav neutěšený. „Každý průvodce Prahou by měl absolvovat odborný kurz, který by měl trvat dostatečně dlouho, aby si budoucí průvodce osvojil všechny potřebné vědomosti o hlavním městě,“ dodává Štorek.

Členské státy Evropské unie si mohou vytvářet vlastní pravidla, která jsou většinou dost přísná. Pokud kontrolní orgány přistihnou českého průvodce s turistickou skupinou v Římě, Vídni, Paříži či v Aténách, hrozí mu pokuta. Například ve Vídni je to 1 200 Euro. V Praze ale může skupinu turistů po památkách provázet řidič autobusu, student, nahodilý turista či vedoucí zájezdu a nic mu za to nehrozí.

„Co je nám platné, že jsme v EU ostrůvkem liberalismu, když kvůli tomu náš obor a s ním několik tisíc průvodců, kteří se jím alespoň částečně živí, zanikne a bude zcela nahrazen nekvalifikovanými, neinformovanými a amatéry ze zahraničí,“ říká Jana Mecnerová, zástupce Sdružení průvodců ČR.
„Dopisy na pražský magistrát, které upozorňují na výjimečnou situaci a navrhují změnu živnostenského zákona, se dají počítat na desítky kil. Na magistrátu nám vždy řeknou, že nás chápou a budou věc řešit, ale nic se neděje,“ stěžuje si Pešta. Někteří průvodci dokonce pod zárukou anonymity spekulují o lobingu cestovních kanceláří, které na současném stavu vydělávají.

„Souhlasíme s námitkami kvalifikovaných pražských průvodců. Stávající situace není udržitelná a je pro město nevýhodná. Budeme navrhovat legislativní změny, už na tom pracují naši právníci. Ale až po dokončení transformace Pražské informační služby, která by měla být centrem vzdělávání průvodců,“ reaguje na kritiku Milan Richter (ODS), radní hlavního města pro kulturu.

Pražská informační služba pořádá kurzy pro průvodce zakončené zkouškou již od doby svého vzniku v roce 1958. V současnosti je ale dobrovolně absolvují hlavně nadšenci.