„V září 2019 tam pak nastoupil do první třídy. Vyhovuje mi tamní kvalita výuky a lidský, individuální a zároveň profesionální přístup učitelek a všech ostatních zaměstnanců školy. Syn je navíc v takřka rodinném prostředí. Ve třídě je s druháky a čtvrťáky, pochytí tak spoustu věcí z učiva vyšších tříd,“ doplnila spokojená maminka.

A oceňuje i další přednosti tohoto školského zařízení. „Bezvadně tam funguje družina. A každý den tam mají děti nějaký kroužek – sportovní, výtvarný, dramatický… Dobře a zdravě se tam také vaří. Škola pořádá pro děti i různé mimoškolní aktivity. Osobně je pro mě nejdůležitější, že syn se do školy každý den těší a dobře se tam naučí. Mám pocit, že v malotřídní škole k sobě mají lidé mnohem blíž než ve velkých školách. A nám to takto vyhovuje,“ usmála se Pokorná.

Individuální přístup

V regionu je malotřídních škol hodně. Ve Slavkovicích, Křídlech, Křižánkách, Unčíně, Zvoli, Řečici a na dalších místech. A také Fryšavě pod Žákovou horou. „Jsme malá malotřídní a tím také jiná a alternativní škola. Nabízíme – a samozřejmě i realizujeme – pravidelný, silně individuální a intenzivní kontakt se žáky, mezi žáky různých ročníků, s rodiči žáků i s obcí coby naším zřizovatelem. A také s veřejností a místními organizacemi. Jako kantoři jsme zoceleni nejen samotnou Vysočinou, ale také specifickými podmínkami, které život na malotřídní škole doprovází,“ představil fryšavskou malotřídku ředitel Kamil Hübner. „Našim žákům nabízíme rodinné prostředí, individuální vzdělávání, mezigenerační aktivity i uvolněnou a nadstandardně důvěrnou atmosféru,“ dodal.

Malotřídní školy se od těch větších základních škol liší především systémem výuky. Učitel má ve třídě děti hned z několika postupných ročníků, a proto musí svou práci rozplánovat tak, aby se stihl všem věnovat. „Práce je náročná na přípravu a organizaci – učitel pracuje s dvěma až třemi skupinami žáků odlišného ročníku a rozdílným učivem,“ potvrdila ředitelka malotřídky v Pohledci Šárka Roháčková.

Vzájemná pomoc

Práce učitele v malotřídních školách je podle mínění pohledecké vedoucí učitelky především srdeční záležitostí. „Práce je to opravdu náročná, ale je velmi příjemné a naplňující vidět vzájemnou interakci mladších a starších dětí při běžných činnostech, při společných hrách o přestávce, ale i při pomoci se zadanými úkoly během výuky. Žáci malotřídní školy umí pracovat samostatně, analyzovat problémy a kriticky o nich přemýšlet, umí si rozvrhnout svoji práci. Zároveň dokáží spolupracovat se spolužáky, požádat o pomoc. A také pomoc poskytnout,“ poznamenala Šárka Roháčková.

I malé školy rodinného typu ale mají své zápory. „Ty jsou obdobné, jako na všech školách. Je to především nedostatek financí. Škola v Pohledci se pyšní krásnou budovou, která však stojí už 111 let. Přestože škola prošla několika rekonstrukcemi a je vybavena moderní technikou tak, aby poskytovala atraktivní výukové prostředí, je stále co vylepšovat. Největší strastí jsou chybějící prostory pro školní družinu a vybavená tělocvična,“ popovídala o problémech Šárka Roháčková.

Také ve fryšavské malotřídce se musí rok co rok potýkat s určitými nesnázemi. „Komplikovanější je pro nás dosáhnout na dotace na vybavení a modernizaci zázemí. A nesnadné je také pravidelné další vzdělávání pedagogů. To úzce souvisí s roční výší přidělovaných peněz na vzdělávání. Avizovaná podpora malotřídních škol ze strany ministerstva se do nového financování vůbec nepromítla. Naopak. V některých parametrech se jeví jako diskriminující,“ postěžoval si Kamil Hübner.