Pondělí

Je to hodně netradiční způsob, jakým se u nás snažíme zpopularizovat neoblíbenou matematiku. Nejdřív nadané maturanty umoříme časovým tlakem a úlohami, které nestíhají spočítat ani učitelé. Pak stát maturantům zalepí pusu cukrátkem, když záhadnou rovnicí spočítá, kolik má být jedničkářů, kolik dvojkařů, trojkařů, čtyřkařů a kolik propadlíků.

Kdybychom to chtěli zahnat až do absurdna (jestli to vůbec je ještě možné), mohli bychom ušetřit miliony za celý tento cirkus, sepsat si seznam všech českých maturantů a rozdělit ho rovnoměrně na pět částí – třeba podle výsledků za celou dobu studia na střední škole. Osobně navrhuji jiné řešení – vyvětrat v Cermatu, který zkoušku dospělosti chystá. A ty, kteří ani po letech nedokázali státní maturity pořádně připravit, nechat v nějakém zatuchlém kabinetu za trest počítat rovnice, nerovnice a integrály, dokud si neuvědomí, že žonglují s osudy celé jedné generace mladých lidí.

Úterý

Druhá metoda popularizace matematiky je jen pro otrlé povahy. Z aféry s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou víme, že desetitisíce se vejdou do obálek. Z kauzy expremiéra Stanislava Grosse jsme pochopili, že něco málo přes milion se vejde do igelitky. Na sedm milionů stačí, jak jsme zjistili díky Davidu Rathovi, krabice.

Pokud ale chceme zavést nový systém měr a vah (Velká Británie, se kterou se teď v euroskepticismu bratříčkuje premiér Nečas i prezident Klaus, má přece také své vlastní jednotky jako míle, pinta apod.), měli bychom si nejdřív ujasnit, jestli bude jako prototyp sloužit krabice od bot, od kozaček, nebo od lyžáků. A nebo jestli naprosto přesnou mírou bude tzv. Rathova krabice od vína. Zatímco mezinárodní prototyp metru najdete v archívu Mezinárodního úřadu pro váhy a míry ve francouzském Sévres, Rathovu krabici navrhuji pro výstrahu všem politikům odsávajícím miliony z úplatků a z veřejných peněz vystavit v jeho hostivické vile s unikátní podlahou, pod kterou se údajně našlo 30 milionů.

Ono by vůbec celé toto středočeské městečko mohlo sloužit jako skanzen, na kterém by se ukazovalo, jak to vypadá, když někoho posedne moc a populismus. Opravené ulice a chodníky, rozšířená mateřská škola, nová základní škola, gymnázium, dětská hřiště – nebýt štědrých dotací z kraje, na mnohé z těchto investic by Hostivice jen stěží sehnala peníze. Jakmile člověk ale vyjede autem za ceduli, utrhne si pomalu kolo.

Středa

Bizarností je nepočítaně. Najednou nám třeba středočeský náměstek pro dopravu Robin Povšík (ČSSD) říká, že navrhne zrušení chystaných výběrových řízení na nové autobusové dopravce ve středních Čechách. Tendry, které prosazoval zatčený David Rath, jsou podle něj špatně připraveny. Zrovna on je známý tím, že se občas dokázal středočeskému bouřlivákovi postavit. Jiní to neuměli.
Rozumím tomu tak, že v okolí bývalého hejtmana byli lidé, kteří všemu přihlíželi a nedokázali ho (ať už záměrně za kdovíjaké výhody, nebo nezáměrně) zastavit. A teď se najednou diví.

Další zvláštní postavou je Vladimír Dryml (ČSSD). Když David Rath končil coby ministr zdravotnictví, svého tehdejšího náměstka podle médií zlatě odměnil. Pouto mezi nimi bylo velké. Například loni prosazoval Davida Ratha do vedení strany. A nebylo náhodou, že to byl senátor Dryml, kdo na jaře 2011 doporučoval lékařům v Mladé Boleslavi, ať pracují stejně tvrdě jako dělníci ve Škodovce – a nestarají se o pochybnou půlmiliardovou zakázku na stavbu nového nemocničního pavilonu. Jako svého „zlého muže" ho tehdy do nemocnice poslal právě hejtman David Rath. Měl zlomit odpor doktorů a srovnat hospodaření. Po pár týdnech najednou ale Dryml obrátil a oznámil, že ve špitále končí.

„Pro nemocnici byly některé nadiktované nákupy nevýhodné, byly diktovány velmi zvláštní smlouvou," řekl tento týden senátor v ČT. Takhle se v Česku mydlí schody.


Citát:
„To je věcí policie, aby zjistila, jak nashromáždila nějaká osoba pod kobercem 30 milionů a k tomu si nesla do vinotéky tu jednu sedmičku navíc."
Miroslav Kalousek, ministr financí a místopředseda TOP 09, 16. května na rádiu Impuls