Nad učebnicemi češtiny pro cizince sedí zhruba desítka ukrajinských teenagerů. Další docházejí v průběhu výuky, neboť si zařizovali přihlášku na střední školu. Jedná se totiž o nultý ročník pro ukrajinské středoškoláky, iniciativu nedalekého Gymnázia Na Zatlance. Část vyučování se odehrává zde, na faře evangelického kostela na pražském Smíchově ve skromné místnosti s několika stoly, židlemi a také s tabulí a starými kamny, část na gymnáziu, jehož prostory nyní zmenšuje probíhající rekonstrukce.
„Jíst – já jsem jedl,“ zkouší studenti tvořit minulý čas v různých osobách. „Když nechcete zdůraznit, že jste jedli vy, řeknete jen ‚jedl jsem‘. S tím osobním zájmenem to zní divně. A nezapomínejte na pomocné sloveso být, bez něj to zase zní hrozně rusky,“ vysvětluje lektorka Petra Bogdanović.
Její svěřenci zvládají i nepravidelná slovesa. „Jít – šel jsem,“ zní.
Následuje aktivita, během níž má každý o dvou spolužácích zjistit, co včera dělali. „Nikita včera spal celý den,“ čte ze svých poznámek Alina. „Jura jedl krevety,“ pokračuje.
„Jo, ale byly špatné. Otevřel jsem je a voněly divně. Bylo mně zle,“ rozpovídá se Jura, jenž je na tom s češtinou nejlépe. Chvíli se pak v uvolněné atmosféře řeší, jak nechutné jsou zkažené mořské plody a co s člověkem udělají.
Když i Romana tvrdí, že Nikita většinu dne spal a pak se najedl, lektorka se žáky snaží vyburcovat k větším výkonům. „Já vám nevěřím, že jste jenom spali a jedli. Určitě znáte víc sloves a určitě jste včera dělali i něco jiného, třeba jste si četli, učili se, uvařili si, šli ven,“ přesvědčuje.
Aby si osvěžili více slovní zásoby, hraje s nimi obdobu hry země, město. Studenti mají napsat město, sloveso, přídavné jméno, věc a jídlo. Zastaví abecedu na písmenku M. „Mariupol, malovat, málý, míska a máso,“ vyjmenovává studentka Adela. Lektorka ji vysvětluje, že v češtině jsou slova malý, miska a maso s krátkým a.
Pak se rozpoutává debata nad Jurovým jídlem máčenka. „To je na Ukrajině omáčka?“ ptá se lektorka.
„Taky se to dává ke knedlíkům, ale je to trochu jiné,“ odpovídá Jura.
Když dvouhodinovka skončí, Petra Bogdanović vypráví, že absolvovala speciální kurz češtiny pro cizince u organizace Meta, jež se věnuje integraci cizinců do české společnosti. Momentálně pobývá na rodičovské dovolené a od svých dětí si odskakuje k tomuto nulťáku. O projektu se dozvěděla od své sestry Martiny Feursteinové, která ho koordinuje. Naučit češtinu Slovany je prý ošidné. Mnohem dříve se domluví, ale mnohem déle odbourávají jazykové zákonitosti, které mají v hlavě. „Když je někdo třeba z Vietnamu, paradoxně se naučí mnohá pravidla rychleji, protože se mu to s ničím neplete. Ale zase mnohem hůře rozumí,“ vysvětluje.
„Nejdřív jsme nerozuměli skoro ničemu,“ usmívají se studenti. Na dotaz, na jaké obory se hlásí, zmiňují zdravotnickou či podnikatelskou školu, obchodní akademii, grafický design, ale také třeba výuční obor kadeřnice. A většina si podá jednu ze dvou přihlášek na Gymnázium Na Zatlance, neboť nyní už školu dobře znají.
Lektorka Bogdanović vidí jako největší potíž ani ne tak gramatiku, jako odborná slovíčka. Proto součástí jejích hodin bývají i pracovní listy z různých oborů. „Aby si pak byli schopni dělat poznámky třeba ve fyzice nebo zeměpisu a stíhali všechny ty předměty vnímat v češtině,“ říká.
To už ji střídá Viktoriia Tsyba, mladá vysokoškolačka, jež přišla z Ukrajiny už před válkou. Pochází z ukrajinsko-ruské rodiny a v ruštině tu zdejší studenty připravuje na přijímačky z matematiky. „I ti, co nemluví rusky doma, znají ruštinu ze školy. Zvláště na ukrajinském venkově se často vyučuje v ruštině,“ podotýká.
Oceněný recept
Představitelé Gymnázia Na Zatlance promýšleli koncept nultého ročníku pro ukrajinské středoškoláky již po loňských přijímačkách, kdy v nich neuspěl žádný ukrajinský uchazeč a zvláště výsledky z matematiky měli hodně slabé, ač dostali zadání v ukrajinštině. Projekt vznikal hodně narychlo a nadšenecky. „V druhé polovině září jsme vzali přihlášené ukrajinské studenty na třídenní adaptační kurz. Pak už jsme zahájili výuku a adaptaci na české školní prostředí,“ líčí Martina Feuersteinová. Je to koordinátorka nultého ročníku a jinak pracuje jako asistentka pedagoga a metodička prevence v Gymnáziu Na Zatlance.
S kolegyní Romanou Bartůňkovou založily na škole klub aktivních studentů Active Citizens a vedli je k dobrovolnictví. Měli se z nich také stát takzvanými buddies ukrajinských studentů, tedy průvodci a kamarády v jedné osobě. „Jenže vzhledem k značným nedostatkům v matematice jsme museli navýšit její hodiny ze čtyř na deset týdně na úkor integrace,“ líčí Feuersteinová.
K tomu mají děti každý týden deset hodin klasické češtiny a dvě hodiny konverzace. Do rozvrhu nadšenci zařadili také semináře například z dějepisu nebo zeměpisu kvůli speciálním slovíčkům.
Tento systém chtějí udržet do přijímaček. „Pak už nebude potřeba tolik drtit matiku, zbylý čas chceme využít na větší začleňování Ukrajinců do naší školy, aby si přivykli, jak to chodí v Česku při středoškolském studiu,“ plánuje koordinátorka.
Pro studenty pořádá i třídnické hodiny a dělá aktivity pro lepší fungování skupiny. „Snažíme se jim program oživovat. Třeba jsme jeli na výlet do Kutné Hory nebo s nimi slavili ukrajinské Vánoce,“ dodává. Výuka v nulté třídě skončí podle běžného školního roku, tedy 30. června.
Za svou snahu o integraci ukrajinských středoškoláků do českého školství získala Zatlanka v prosinci 2022 cenu Eduína, jež se uděluje přínosným projektům ve vzdělávání. Toto cenění dostaly za stejný program i Gymnázium Karla Sladkovského, Adaptační centrum Paměti Národa a Smíchovská střední průmyslová škola.
„Jde o obdivuhodnou snahu prošlapat nové cesty podpory ukrajinským středoškolákům. Hledají, jak s nimi navázat kontakt a nabídnout jim konkrétní vyhlídky v jejich emočně vypjaté a nejisté situaci,“ ocenil nulté ročníky vedoucí vzdělávacího programu Varianty z Člověka v tísni Tomáš Habart.
Jenže zatímco do Česka utekly z Ukrajiny tisíce středoškoláků, podobných iniciativ existuje jen pár. Podle Habarta by měl být vznik nultých ročníků koordinován napříč republikou. Postrádá i aktivnější přístup obcí a krajů, třeba vyhledávání a oslovování těchto teenagerů. Těžkosti s jejich integrací navíc přišly v době silného populačního ročníku českých dětí a nedostatečné kapacity středních škol. Doporučuje proto i co nejvíc jazykových kurzů, konverzačních skupin či nízkoprahových klubů pro smysluplné trávení volného času.
Ředitele, kteří také uvažují o zřízení nultého ročníku pro Ukrajince, koordinátorka ze Zatlanky Feursteinová upozorňuje i na některá úskalí. „Náročné je udržet motivaci. Jde o skupinu, která se potká na jeden rok a ví, že se potom rozpustí,“ říká.
Trochu podle ní vázne plnění povinností, pravidelná docházka či dodávání úkolů nebo omluvenek. „Tihle teenageři už dlouho klasickou docházku nezažili. Nejdřív měli covid, pak začala válka. Úplně vypadli z nějakého režimu,“ vysvětluje.
„Nacházejí se v citlivém věku dospívání, uprchli před válkou, a jsou mimo svůj domov s různou mírou traumatu a bez jasné vyhlídky na návrat. Vidí, jak jejich mámy často pracují na pozicích hluboko pod jejich kvalifikacemi, mnozí zde žijí bez doprovodu příbuzných. Zároveň doufají v brzký návrat domů, takže často nevidí důvod, proč se učit cizí jazyk a zahajovat v něm studium, které není povinné,“ dokresluje situaci mladých Ukrajinců Habart.
Rozhodně se ale podle něj vyplatí tuto mládež podchytit a dát jí smysl pro dobu strávenou v Česku. Někteří studují online ukrajinskou školu, další ale tady fungují v jakémsi vzduchoprázdnu, bez zájmu okolí. „A to není dobře,“ varuje Habart.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
