Včera já byla u divadle, zkouší ukrajinská seniorka doplňovat slova ve správném tvaru v učebnici češtiny pro Ukrajince. Vzápětí se správně opravuje, že ne „já byla“ ale „byla jsem“ a ne „u divadle“, nýbrž „v divadle“. Její kamarádka pak udivuje skvělými znalostmi, když na slovní spojení „v kostele“ vymýšlí větu „Před měsícem jsem v kostele poslouchala krásnou hudbu houslového kvarteta.“ Učitel češtiny Jan Huleja trpělivě vypisuje složitější výrazy na tabuli. Dostává se i na rozdíl mezi slovy ježeček a Ježíšek.

Ukrajinské seniorky se již téměř rok scházejí v budově někdejší hájovny v pražské oblasti zvané Cibulky v přírodním parku Košíře-Motol. Prahu to tady vůbec nepřipomíná. Člověk se ocitá v kopcích uprostřed divočiny s tabulovou horou, umělou hradní zříceninou a hlavně nezvyklým klidem.

Základní škola Václava Košaře z Ostravy získala ocenění za začlenění ukrajinských žáků i jejich rodin:

Zástupkyně ředitelky Tereza Petrová a ředitelka Radka Palátová oceněny v Evropském parlamentu v Bruselu
Ostravskou základku ocenili v Bruselu. Jejich integrace Ukrajinců jde příkladem

Kolem atraktivní lokality neúnavně krouží developeři a historické stavby tu chátraly. Působilo zde proto několik menších spolků usilujících o záchranu cenných budov a také o zachování a nezastavění zdejší přírody. „Chybělo tu nějaké přirozené centrum pro setkávání. Scházeli jsme se proto většinou na ulici,“ říká Markéta Fléglová, jež tu v roce 2015 s dalšími aktivními občany spoluzakládala spolek Hájovna.

Pojmenovali ho podle historické budovy zdejší hájovny, jíž nechal opravit pražský magistrát a který spolek spravuje od roku 2017. Původně tu sídlila rodina bývalého hajného a přilehlý domek sloužil jako zázemí pro lesní dělníky. Fléglová ukazuje zdejší areál, který s dobrovolníky postupně zvelebují a vytvářejí na něm místa pro setkávání. Kolem ní se motají bílé „chlupaté“ slepice zvané hedvábničky, jejichž předky sem kdysi někdo hodil přes plot. Staly se tu velmi populární, prodávají tu i trička či tašky s jejich karikaturami.

Spolek pořádá v hájovně dílny, happeningy, brigády či přednášky, snaží se prosazovat přírodní ráz okolí bez další zástavby. Svým programem se orientoval hlavně na místní obyvatele a samoživitelky. Když Rusko napadlo Ukrajinu a do Česka začali proudit uprchlíci, zaměřil se i na ně. Nejprve cílil na mamty s dětmi. Lektoři češtiny pro cizince je učili češtinu a děti si tu hrály. Díky grantu od Nadace Via pak mohl spolek Hájovna přijít s programem Bábušky vítány a otevřel lekce češtiny pro ukrajinské seniorky.

Pomáhají borščem i hejkaly

„Dámy jsou velmi akční a stále se snaží s něčím pomáhat. Pečují tu o zahradu, zasadily na ni kalinu. Když máme nějakou akci, pomáhají s organizací, napečou na ni spoustu jídla, ale fakt vynikajícího, uvaří boršč,“ chválí je učitel Huleja.

Ukrajinky vyprávějí, že kromě toho vyrábějí i krycí sítě a maskovací obleky zvané hejkal pro ukrajinské vojáky. Spolek jim k tomu zajišťuje použité jutové pytle z holešovické pražírny kávy. „Ty pak rozstříháme na takového čtverce a ty vypáráme na jednotlivá vlákna, děláme z nich třásně a našíváme je na textilii,“ ukazuje Irina. Hotové výrobky pak z Česka posílají na Ukrajinu přímo na frontu.

Natálie pyšně ukazuje výsledek na mobilu. Na videu je ukrajinské bojiště, kde se ze suché trávy najednou nepozorovaně vynořuje voják se zbraní, jenž díky hejkalu zcela splývá s okolím. „To je můj soused,“ dodává Natálie hrdě. Během roku už takto ženy rozstříhaly, rozpáraly a přetvořily stovky pytlů.

Vysvětlují, že jelikož na Ukrajině nasněžilo, chtějí v zimě přejít z výroby hejkalů na zimní čepice pro vojáky. „Rády bychom je šili z fleecu, ale šicí stroj, co tu je, nefunguje,“ říkají ženy. Na chod spolku se snaží vydělávat zhotovováním a prodejem výrobků během akcí pořádaných na Cibulce – od jídla, přes textil až po akvarelové obrazy.

Programy potrvají do konce prosince, dále pouze tehdy, když se podaří sehnat peníze. „Na příští rok nemáme v podstatě žádné. Zažádali jsme o dotace, ale zatím nemáme nic jisté. Budeme muset udělat nějakou sbírku,“ nastiňuje Fléglová. Neziskovkám úřady dotace na další rok často schvalují až v dubnu, takže s nimi nemohou dopředu počítat.

Zástupci Nadace Via před časem zavítali do Hájovny na Cibulce na program Bábušky vítány, aby viděli, jak se daří podpořenému projektu. Ocenili velkou snahu ukrajinských seniorek být užitečné a najít si v cizím prostředí svou komunitu a přátele. A také velké pokroky v češtině. „Moc se nám tady líbí. Pořád se tu něco děje, můžeme se zapojovat a pomáhat. Taky jsme se tu všechny seznámily a staly se z nás kamarádky,“ říkají vděčně Ukrajinky.

Dobrodějna v Praze pomáhá uprchlíkům z válkou zmítané Ukrajiny:

Recepce. Když jsou poptávané věci připravené, pracovnice vyvolají jméno daného klienta. A přidají mu potravinový balíček.
Dobrodějna: Jsme na Čechy pyšní. Vydrželi s námi pomáhat Ukrajincům už přes rok

Na dotaz, jaké mají plány, smutně odpovídají: „V téhle složité době nejde plánovat.“

Vika pak za všechny svou jednoduchou češtinou dodá: „Nejvíc bychom chtěli domů. Ale tam válka. Tak bohužel.“ Ostatní zamyšleně přikyvují a při tom párají další a další čtverce z jutových pytlů. O moc víc toho pro zdárný průběh války udělat nemohou.