První záznamy o provádění operací jsou datovány do období 3000 let před naším letopočtem. Egyptské spisy hovoří o léčení ran, nářezech vředů, ošetřování zlomenin pomocí dřevěných dlah a primitivních operacích. Nezávisle na egyptské medicíně se vyvíjelo léčitelství v Indii: již tehdy existovaly nitrobřišní operace, odstraňovaly se kameny z močového měchýře. Ve stejné době se prováděly první rekonstrukční operace nosu a uší, které byly usekávány za trest. Důkazy o tom, že se rány na těle sešívaly, pocházejí z doby neuvěřitelných šestnáct tisíc let před Kristem.

Antika a středověk

Relativně vysokou úroveň mělo léčitelství v období rozkvětu řecké a později římské říše. V době 25 až 50 let našeho letopočtu sepisuje Hippokrates encyklopedii, ve které již dost dokonale popisuje způsoby hojení ran pomocí sešití okrajů ran k sobě. Rok 900 našeho letopočtu se do dějin chirurgie zapisuje prvním použitím cat-gutu. Poprvé bylo použito vstřebatelné pevné a pružné vlákno, vyrobené z podslizniční vrtsvy ovčích nebo kozích střev. Rozvoj v novověku Koncem devatenáctého století bylo zabráněno lazebníkům a ranhojičům provozování pokoutní praxe a praktická chirurgie se přesunula do medicínských center zakládaných při univerzitách.

V roce 1886 vzniká společnost Johnson & Johnson. Převážnou část výroby tvoří šicí materiály pro potřeby chirurgů. Nedlouho poté společnost publikuje odbornou knihu „Moderní metody antiseptického hojení ran“. Tato kniha se stává pojmem pro antiseptické postupy v chirurgii po mnoho dalších let. K šicím materiálům se později připojuje také výroba sterilních obvazů. V roce 1890 si společnost Johnson & Johnson nechává patentovat nový vynález: George Merson vynalézá nový typ jehly bez ouška. Šicí materiál je připevněn k jehle a stává se tak její nedílnou součástí. Tento typ jehly se používá dodnes. V roce 1941 spatřil světlo světa nylon.

Nové materiály

V současné době existuje mnoho materiálů, z nichž se vlákna pro šití vyrábějí. Dělí se podle různých kritérií. K nejdůležitějším patří tloušťka vlákna, struktura vlákna (z jednoho vlákna či pletené z více vláken) a jeho vstřebatelnost či nevstřebatelnost. Mezi vstřebatelný šicí materiál patří například cat-gut, kyselina polyglokolová nebo polyglaktin. Nevstřebatelné materiály jsou například hedvábí, len, kov, polyamid/silon, polyester nebo polypropylén.

Moderním trendem v chirurgii je využívání vstřebatelných syntetických materiálů. Tento typ šicího materiálu využívá jehlu bez ouška a přináší chirurgovi i pacientovi řadu výhod. Přesto, že chirurgické operace probíhají v maximálně sterilním prostředí, může se okolí rány zanítit. Po „čistých“ operacích se tyto komplikace projeví zhruba v jednom až třech procentech případů.

Sterilita a komplikace

Při operacích, kdy je operované místo znečištěno například vylitím střevního obsahu do břišní dutiny, může břišní infekce nastat až u 30 procent zákroků. Riziko infekcí snižuje poslední novinka v oblasti chirurgického šití - antibakteriální šicí materiál. Všechna šicí vlákna jsou samozřejmě sterilní, ale nejmodernější vlákno je navíc potaženo speciální látkou, která má antibakteriální účinky a vytváří kolem sebe prostředí zabraňující bakteriím po dobu 48 hodin vniknout do rány. Podle Hocha je nový materiál již k dispozici i na českých pracovištích. Lékaři umí sešít skoro všechno Chirurgické jehly mají různé velikosti, tvary a profily. V současnosti se používají jehly, které mají šicí materiál vlisovaný přímo do svého konce. Chirurgie zná i jiné postupy scelování ran, jako je svorkování, lepení či svařování. Svařovat však lze jen tkáň v rozsahu několika milimetrů. Šití rány je završením naprosté většiny chirurgických zákroků a operací.