V ústavní stížnosti Bakeš poukazoval především na to, že jej bývalý zaměstnavatel, Úřad pro zahraniční styky a informace, nezbavil mlčenlivosti, což zkomplikovalo jeho obhajobu. Kdyby mohl vypovídat, prokázal by údajně svou nevinu. Úřad mu to prý účelově znemožnil. ÚS ale stížnost označil za zjevně neopodstatněnou.

„Po prostudování ústavní stížnosti ÚS konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatele je jeho opakovaná polemika s rozhodnutími trestních soudů o jeho vině. ÚS v rozhodnutí těchto soudů nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Vladimírem Sládečkem.

Zaplatí sto tisíc

Pražské soudy Bakešovi uložily peněžitý trest 100.000 korun a zákaz činnosti u všech ozbrojených složek a bezpečnostních sborů na tři roky, a to za zneužívání pravomoci veřejného činitele a neoprávněné nakládání s osobními údaji. Před soudem stanul také bývalý policista Jiří Dvořák, odvolací senát jej však zprostil obžaloby. Dvořák údajně při obstarávání záznamu nevěděl, že Bakeš nahrávku nepoužije ke služebním účelům.

Vše se odehrálo koncem ledna 2008. Bakeš požádal Dvořáka o kamerový záznam z hotelu Savoy, na němž byly mimo jiné schůzky Weigla se Šloufem. Požadavek byl přitom podle soudů mimo „rámec zákonné působnosti" i oprávnění Úřadu pro zahraniční styky a informace, tedy civilní rozvědky.

Dvořák si pak podle spisu 23. a 24. ledna vyžádal od marketingového ředitele hotelu záznamy na DVD, které krátce poté předal Bakešovi. Tehdejší pracovník tajné služby s nimi podle soudů nakládal „přesně nezjištěným způsobem", až se dostaly do redakce Aktuálně.cz. Server záznam schůzky zveřejnil čtyři dny před prezidentskou volbou.

Po zveřejnění nahrávky se spekulovalo o tom, že Weigl mohl se Šloufem jednat o možnosti získat hlasy pro kandidáta ODS Václava Klause od sociálních demokratů, jejichž lídři prosazovali Jana Švejnara. Klaus volby vyhrál.