Podle soudu se vyhláška v praxi neosvědčila, vedla ke zneužívání práva a měnila justici v inkasní agenturu. Na její místo nastoupí do případného schválení nové úpravy advokátní tarif, který zohledňuje počet provedených úkonů. Například za formulářové žaloby o malé částky tak advokáti nejspíš dostanou méně peněz.

Podle senátorů vyhláška neplnila svůj účel, nezohledňovala faktickou náročnost sporů a dělala z vymáhání malých částek výnosné podnikání. Vyhlášku považovali za jednu z příčin systémových problémů české justice, včetně jejího zahlcení množstvím sporů o bagatelní částky. ÚS dospěl k závěru, že vyhláška skutečně často motivovala věřitele k vedení sporů kvůli tomu, aby získali paušální náhradu nákladů řízení.

„Lze pozorovat zajímavý společenský jev – z vedení sporů se stává podnikatelský obor," řekl soudce zpravodaj Jan Musil. Specializované firmy podle něj obchodují s drobnými pohledávkami jako se zbožím. „Justice se dostává do polohy nikoliv tradičního ochránce práv. Justice se stává inkasní agenturou," doplnil Musil. Zmínil také sociální dopady vyhlášky, která dlužníky i kvůli malým částkám zatížila značnými náklady řízení, a vedla tak k dalším dluhům a exekucím. Nález Ústavního soudu vstoupí v platnost dnem publikování ve Sbírce zákonů, tedy zřejmě za několik dní.

Ministerstvo vyhlášku hájilo

Podle vyhlášky se počítaly částky, které hradí dlužníci v prohraných sporech jako náklady řízení svým věřitelům. Peníze obvykle končí u advokátů. ÚS už před časem rozhodl, že u takzvaných formulářových žalob o částky do 10 tisíc korun nesmí přiznané náklady přesáhnout hodnotu původního dluhu.

Podle senátorů však vyhláška i poté zůstala nespravedlivá a jednotlivé soudy si nález vykládaly různě. Teprve u částek kolem 200 tisíc korun se výpočet nákladů dostával pod 20 procent vymáhané jistiny, a dalo se tak podle senátorů hovořit o přiměřenosti.

Ministerstvo spravedlnosti vyhlášku hájilo. Česká advokátní komora neměla k návrhu senátorů vyhraněný názor. „Soudy začnou počítat odměnu advokáta v rámci náhrady nákladů řízení opět podle počtu úkonů podle advokátního tarifu, který stále platí a který nikdo zrušit nenavrhuje. Advokacie existovala před přísudkovou vyhláškou, bude existovat i po ní," uvedla dnes mluvčí komory Iva Chaloupková. Vyhláška z roku 2000 podle ní nevznikla na popud advokátů, ale spíše soudců. Těm vadilo jednak to, že museli odměnu advokátů sami stanovit podle množství úkonů, a jednak to, že někteří právníci v minulosti cíleně protahovali spory, aby měli nárok na vyšší náhrady.

Plénum bylo poměrně jednotné

Podle ÚS by bylo vhodné, aby případná nová vyhláška přímo ve svém textu zahrnovala kritéria pro určení výše náhrady. Výše odměny má být přiměřená vymáhané částce. Konkrétní řešení je ale věcí zákonodárců, zdůraznil Musil.

Plénum ÚS bylo při rozhodování poměrně jednotné. Odlišné stanovisko uplatnil jen soudce Vladimír Kůrka. Podle něj soud uvažoval spíše sociálně než právně. Kůrka prosazoval zdrženlivější přístup. Soud podle něj „podlehl tendenčnímu směřování určité kritiky pocházející z veřejného prostoru".