Po včerejšku se historie opakuje, ale partajní rozkol vypukl v opozici. Celostátní konference hnutí Úsvit se rozhodla pro vytvoření nové strany. Její jméno není známo, do začátku může počítat s deseti poslanci, kteří byli v klubu Úsvitu. Vévodí jim Marek Černoch, poslanec Úsvitu a syn zpěváka Karla Černocha.

Dosavadní lídr Úsvitu Tomio Okamura mluví o puči. Ze 14členného klubu s ním po včerejšku zůstali tři zákonodárci. „Zradili program, zradili mě i 350 000 voličů. Vyzýváme, ať poslanci, kteří zakládají jinou politickou stranu, složí své poslanecké mandáty," řekl Tomio Okamura.

Na kontě je nula

Jenže deset poslanců myslí opačným směrem. Chtějí sice vytvořit novou stranu, ale Úsvit by k ní přičlenili. A kromě toho, že chtějí začít nabírat nové členy, což dosud Úsvit nedělal, mají políčeno také na hospodaření strany. Úsvit má devět řádných členů. Za čtyři roky (od voleb do voleb) má nárok na 122 milionů korun od státu jako příspěvek na mandáty, jenže jak včera uvedli rozzlobení poslanci, „disponibilní finanční prostředky do konce volebního období jsou nula korun".

Regionální Deník včera pod podmínkou anonymity hovořil s vysoce postaveným členem Úsvitu. Podle něj poslancům v klubu vadilo i to, že lidé kolem Okamury jednají za zády klubu o budoucnosti strany. „Jednou jsme se dozvěděli, že vyjednávali se Stranou práv občanů, tu s passerovci (strana kolem miliardáře a developera Radima Passera, pozn. red.) a poslední kapkou bylo, když se o víkendu ve Špindlerově Mlýně uskutečnilo jednání s některými bývalými členy ODS," popsal Deníku zdroj z Úsvitu.

Úsvit vyletěl na politický vrchol při volbách v roce 2013. Získal 14 mandátů, tedy stejně jako třeba vládní lidovci. Na kandidátce bylo i několik členů Věcí veřejných. Dva z nich (David Kádner, Olga Havlová) jsou v desítce odcházejících poslanců. Vítu Bártovi zvolení 
v roce 2013 těsně uniklo, podle informací Deníku se v nynějším rozkolu neangažuje.

Úsvit se rozpadá

Politolog Jan Kubáček: O desítku poslanců může usilovat ČSSD i ANO

Jan Kubáček

Deset poslanců z klubu Úsvitu zakládá novou stranu. Jakou mají šanci bez viditelného lídra?
Pro jakoukoliv stranu,
a zvláště to platí pro strany, které sbírají protestní voliče, je obtížné bez výrazné osobnosti uspět. Pokud stávající poslanci nemají v kapse nějakou výraznou tvář a s ní spojenou výraznou emoci, tak ta šance je špatná, až mizivá. Těch deset poslanců bude tížit už začátek, že nová strana bude zrozena z rozkolu. Lze očekávat, že vzniknou i hádky 
o peníze za mandáty, zvlášť pokud ty peníze zůstanou 
u Tomia Okamury. Myslím, že úhlavním důvodem rozkolu je právě boj o peníze a kdo je bude sdílet.

Co je teď nejlepší krok pro samotného Okamuru? Má zůstat solitérem se třemi poslanci, založit novou stranu, nebo se snažit o integraci s nějakou menší neparlamentní stranou, jak se 
o tom spekuluje?
Tomiu Okamurovi zatím nahrává jedna záležitost. Pokud zůstane jedním z mála představitelů Úsvitu, zůstane mu příjem za mandáty 14 poslanců. To, že fakticky v Úsvitu budou čtyři lidé, nic nemění na tom, že má před sebou atraktivní ekonomickou vyhlídku. V předchozím Úsvitu byl Tomio Okamura jedinými ústy strany a bude to dělat 
i nadále. Pokud si nyní členové Úsvitu stěžovali na to, že s nimi šéf nekomunikoval, měli se podívat na jeho předchozí politické i podnikatelské angažmá, viděli by, že je to solitér. Do budoucna bude Tomio Okamura úspěšný tehdy, pokud si udrží značku Úsvit, nebude ublíženecký a bude pokračovat dál. Ovšem je otázka, jak na to budou lidé reagovat, když nyní vidí, že se mu nic nedaří prosadit, že je opozicí 
v opozici. On tímto postupem tratí, jeho voliči jsou netrpěliví, chtějí změny, a to pokud možno okamžitě.

Pro samotného Okamuru tedy není alternativa vstoupit se čtyřmi poslanci do jiné strany?
Není to pro něj výhodné. Pokud bude chtít dál pokračovat, tak myslím, že s co nejmenším počtem souputníků a pod vlastní hlavičkou Tomia Okamury.

Lidem z Úsvitu vadilo, že se údajně za jejich zády jednalo 
o spojení či spolupráci strany 
s jiným, neparlamentním subjektem. Proč by Okamura o takovém spojení jednal?
Případné spojení s jinou, neparlamentní stranou by mělo jen čistě symbolický význam. Český volič má obecně spíše raději, když se roztříštěné hlasy pospojují a mluví jedním hlasem, ale pokud se „trpaslíci" sčítají, často se protestní voliči poohlédnou po jiném subjektu. Hlasy se 
v souhrnu automaticky nesečtou. Jak říkám, když chybí výrazná tvář, jakou mají třeba v Rakousku v podobě Heinze-Christiana Stracheho nebo jako je nizozemský Geert Wilders, šance jsou mizivé. I tolikrát zmiňovaná francouzská politička Marie Le Penová těží z odkazu svého otce, ten ale stranu budoval 40 let a především ji stavěl od komunální úrovně.

V tuto chvíli máme ve sněmovně deset „volných" poslanců. Pokud by hlasovali s koalicí, znamená to ústavní většinu. Kdo by jejich hlasů mohl nejvíce využít?
Myslím, že těch deset poslanců bude velmi sledovanou a bohatou nevěstou. V dalších týdnech se o ně povede pomyslný souboj mezi ČSSD a ANO. Pro tyto dvě strany jsou nejzajímavější. Tím, jak jsou početní, dokážou je nejlépe absorbovat a nabídnout do budoucna i nějakou politickou perspektivu. Poslanci mají před sebou další tři roky, mohou nad některými vládními zákony kooperovat a postupně přivykat tomu, že jsou poslanci nějakého proudu, klasickou ukázkou je přechod poslance Stanislava Humla z VV do ČSSD. V každém případě ČSSD ani ANO nebudou s nějakými námluvami až tak spěchat. S nějakou blízkou spoluprací by čelily výtkám, že spolupracují s přeběhlíky. Případná souhra s deseti poslanci bude tichá, strategická a bude zajímavé sledovat, kde bude hlasů desítky poslanců využíváno.