„Je nezničitelná," říká Martin Nebesař, šéf obecně prospěšné společnosti Dům romské kultury (DRK). Usmívá se, ale ví, co říká.

Prototyp hrazený společností prošel nejnáročnějším testem, který nelze udělat 
v žádné tovární zkušebně. První lavičku z vyztuženého betonu umístili v Chanově
v roce 2008 a nechali ji napospas davu. Uplynulo šest let. Zatímco běžné lavičky z kovu a dřeva vandalové postupně rozbili, Chanov 008 stále drží. Lepší reklama neexistuje. Teď 
u místního kulturního domu instalovali druhou lavičku.

Pokud se i tato osvědčí, uvažuje se o dalších, které má platit město. Před každým panelákem jeden set – stůl a u něj dvě lavičky – a sem tam samotné lavice.

Cena setu je kolem sedmi tisíc korun. Chanovští zaměstnanci DRK ho vyrobili v místním vzdělávacím a volnočasovém Polyfunkčním centru, které neziskovce patří. Beton lijí na železné mříže ve formách vyřezaných z kanalizačních rour. Díly pak venku spojí a ukotví.
Jinde v Mostě jsou také lavičky z betonu, ale sedátka mají ze dřeva. „Jsou rozbité, protože nic nevydrží!" konstatuje místní seniorka. I když jsou betonové lavičky méně pohodlné a studenější než ty ze dřeva, místní na ně nedají dopustit.